V našem prostředí se téměř neví o osudech a díle znojemské spisovatelky Angely Helene Rohrové, o jejímž dramatickém životě svědčí už jen výčet míst, kde žila: Vídeň, Terst, Paříž, Curych, Locarno, Ženeva, Berlín, Moskva, věznice v Saratově, tábory Nižnij Tagil a Tavda. Dožila se 95 let, měla tři manžele, používala osm pseudonymů. Tajemství, která ji obestírala, byla jen zesílena neprůhledností Sovětského svazu, kde žila celkem 60 let.
Století Angely Rohrové
Narodila se v roce 1890 znojemskému železničáři a městskému zastupiteli Karlu Müllnerovi. V osmnácti letech utekla na protest proti otcovské despocii a morálně-náboženským konvencím z domu a kvůli tomu neudělala maturitní zkoušku, takže se nemohla přihlásit na vysokou školu. Přesto v roce 1914 začala v Paříži navštěvovat přednášky na lékařské fakultě a dokonce se dokázala propašovat do anatomického sálu. Tehdy bydlela v latinské čtvrti a psala expresionistické příběhy o umírajících prostitutkách a revoltě žen. Tyto texty byly publikovány v legendárním časopisu „Die Aktion“.
Pak se přesunula do Švýcarska, kde byla fascinována tamní dadaistickou scénou, ale i prostředím ruských revolucionářů okolo Lenina. Také se zde, konkrétně v Locarnu, setkala se slavným básníkem Rainerem Mariou Rilkem, se kterým navázala velmi intenzivní přátelství. Rilke ji chválil za její „schopnost zachytit jednotlivosti a přitom zachovat vědomí celku“. Pomohl jí také s vydáním povídky „Ein alter Brief aus dem Newgate-Gefängnis“, tedy „Starý dopis z vězení Newgate“, v níž jako by si předpověděla svou budoucnost.
Od roku 1920 studovala na Psychoanalytickém institutu v Berlíně, kde se vydávala za promovanou lékařku. Její psychoanalytické studie zaujaly šéfa institutu Karla Abrahama i samotného Sigmunda Freuda.
Tehdy se také seznámila se svým třetím mužem, Wilhelmem Rohrem, členem komunistické strany. Ten ji v polovině 20. let přesvědčil, aby se přestěhovali do Moskvy. Tam Angela studovala biologii a psala fejetony a reportáže pro německé noviny, zatímco Wilhelm zpracovával díla Marxe a Engelse.
Ještě tři týdny před vypuknutím sovětsko-německé války se po Angele shání Bertolt Brecht, který v roce 1941 přes Moskvu putoval do Spojených států. V roce 1935 ho totiž za jeho pobytu v Sovětském svazu ošetřovala. O měsíc později jsou však manželé Rohrovi zatčeni. Wilhelm umírá v roce 1942 ve věznici, zatímco Angela přečkala roky v gulagu a ve vyhnanství na Sibiři díky svému medicínskému vzdělání. Jako lékařka jezdila na saních tajgou a pečlivě zapisovala své zážitky, které pak zpracovala v povídkách „Der Vogel“ a „Die Zeit“.
Roku 1957 se vrací do Moskvy a pokouší se své práce z gulagu vydat v NDR. To se jí však nepodařilo, a tak ji teprve v 70. letech objevuje rakouský kulturní atašé Hans Marte, jemuž se podařilo propašovat její literární pozůstalost do Rakouska. K plánovanému přestěhování Angely Rohrové do Vídně však už nedošlo.
V roce 1989, čtyři roky po její smrti, jsou její texty ze Sovětského svazu vydány v Rakousku pod pseudonymem Helene Golnipová, což bylo jedno z uměleckých jmen, které používala v SSSR. Její pravou totožnost tehdy nikdo netušil. Teprve v roce 2005 zjistila berlínská kunsthistorička Gesine Beyová, že lékařka, která léčila Bertolda Brechta, pařížská expresionistka Angela Hubermannová, švýcarská dadaistka Angela Gutmannová, Helene Golnipová a Angela Rohrová jsou jedna a tatáž osoba.