Brno - Hlavní role ve hrách českých dětí si opět získávají malé plastové postavičky jménem Igráček. Legendární hračka Husákových dětí se po dvaceti letech, kdy málem skončila v zapomnění, vrací na pulty hračkářství. Její velký comeback předčil očekávání – zdá se, že zdánlivě „obyčejný“ policista, zedník či hasič v dětských fantaziích leckdy předčí i oblíbené akční hrdiny ze západu.
Legendární Igráčci znovu baví děti
V roce 1976 to byl zedník – vůbec první Igráček na světě. Od té doby se škála profesí rozrostla. Legendární plastové figurky za socialismu obývaly nejeden dětský pokoj a dodnes patří k hračkářským ikonám. A teď jsou zpátky. Noví, ale vlastně stejní jako před lety. Zachovat původní prostý půvab figurky byla základní myšlenka Miroslava Kotíka z Nového Veselí na Žďársku, který si jejím oživením splnil dětský sen.
„Igráček letos slaví pětatřicáté narozeniny a zároveň říkáme, že slaví první narozeniny, protože je to právě rok od toho, co jsme ho vzkřísili a znovu uvedli na trh,“ říká Miroslav Kotlík, jehož společnost Efko Igráčky v podstatě adoptovala.
Miroslav Kotík o historii Igráčků (zdroj: ČT24)
Dutá hlava, typický gumový sestřih a stabilní úsměv na tváři, ať už dřou sebevíc. Tak Igráčci z hlavy návrhářů Marie Brejchové a Jiřího Kaliny ovládli dětský svět. „Pak jsme udělali dokonce veřejnou bezpečnost – vébé – a říkali jsme si, jestli to nebude průšvih, co tomu řekne bezpečnost. Ale policisté z toho byli nadšení, že je nikdo nemá rád, a tak jim aspoň někdo udělá paňáka,“ vzpomíná konstruktér původního Igráčka Jiří Kalina.
S příchodem porevoluční éry a záplavou nových hraček ale nemotorní plastoví panáčci postupně ztratili kouzlo. „Dneska kdybych vám donesl ukázat Igráčky, kteří se dělali do toho roku 2003, 2004, tak byste nad tím asi spráskli ruce. Ty figurky nebyly hezké barevně, nekvalitně potištěné, v igelitovém sáčku a víceméně neměly žádnou koncepci,“ tvrdí Kotlík.
Oživit igráčka trvalo dva a půl roku. Kromě koupě původních forem musel Miroslav Kotík získat také originální značku. „Bylo to nejsložitější období, hodně jsme přemýšleli, jakým způsobem ty postavičky posunout do současnosti,“ dodává.
Igráček dostal nos a nové ruce
Od 70. let se Igráčci na první pohled příliš nezměnili. Stále měří osm centimetrů a skládají se z devíti částí. Moderní figurka ale navíc dostala nos a otáčivé zápěstí. „Její lepší pohyblivost dává další velké možnosti, jak si s ní dítě může hrát,“ vysvětlil Kotlík.
Miroslav Kotík, ředitel společnosti Efko
„Největší náklady jdou do pořízení a oprav forem. Když jsme se rozhodli, že Igráček má mít hýbací zápěstí, tak jen toto rozhodnutí znamenalo udělat dvě naprosto nové formy na paži a zápěstí zvlášť. A ačkoliv jsme je dělali velmi ekonomicky, tak se jedna forma dostala hrubě přes 200 tisíc korun. Takže dáte hravě půl milionu za to, co je pro mnohé drobnost a pokud se jedná o větší projekty, jako máme kufřík nebo třeba auto, tak je to řádově vychází na 3 až 4 miliony korun.“
Stejně jako slavil Igráček boom v 80. letech, slaví hračka jisker a pionýrů svůj návrat na český trh i teď. „Očekávali jsme, že bude velký zájem, ale že bude takhle enormní, to jsme opravdu nečekali. Proto teď můžeme říct, že totálně nestíháme,“ neskrývá překvapení vedoucí výroby Jaroslav Promberger. Jedním dechem dodává, že aby byly postavičky opravdu kvalitní, výlisky se očišťují a následně kompletují ručně.
Firma se zatím soustředí zejména na český trh. „Nejvíc narážíme na to, že jsme malá firma a nemůžeme si dovolit nějakou masivní kampaň jako světové značky, které dětem masírují hlavičky prostřednictvím reklam. Takže bojujeme zbraněmi, které máme. Hodně nám pomáhá povědomí a znalost značky u dospělých. A právě toho se snažíme využít,“ uvádí Miroslav Kotlík. Přiznal, že úspěch nových Igráčků v duchu očekával, ale zatím nechce nic zakřiknout.