Na posledním summitu Evropské unie byl podepsán dokument, který vyžaduje vyrovnané rozpočty jako povinnost. Podepsalo ho dvacet pět států evropské sedmadvacítky, mimo zůstala pouze Česká republika a Velká Británie. Ačkoliv si naše vláda dala do vínku rozpočtovou odpovědnost a chystá se dál snižovat deficit rozpočtu, údajná ztráta suverenity pramenící z podpisu byla pro Petra Nečase nepřekonatelným problémem. Zcela odlišně to ale vidí ekonom a vysokoškolský pedagog Tomáš Ježek, host Františka Lutonského v Interview ČT24 z 1. března.
„Česko si nemůže hrát na Velkou Británii,“ říká Tomáš Ježek
Řekněte mi plusy a mínusy českého postoje ve vztahu k Evropské unii?
Chtě nechtě vidím samé mínusy. Tento postoj nás staví úplně stranou od evropského jádra. Hrajeme si na velmoc, na Velkou Británii, ale Česká republika si nic takového dovolit nemůže. Navíc stojí stranou od principu, který sama prohlašuje jako normu – rozpočtovou vyrovnanost. Takže tomu vůbec není rozumět. Myslím, že v Evropě si teď každý může akorát klepat na čelo, co jsme to vlastně za lidi.
To by byl takový politologický komentář. Jaké budou ekonomické dopady našeho současného postoje?
Našim podnikům se bude hůř komunikovat s podniky Evropské unie, protože v zádech s takovouhle vládou jim to sníží důvěryhodnost.
Považuju rozpočtovou vyrovnanost za kánon, o čem se ani moc nemá diskutovat. Byl jsem čtyři roky předsedou rozpočtového výboru a za tu dobu jsme neměli ani jeden rozpočtový schodek. Vždy výlučně vyrovnaný rozpočet. Já jsem na to tenkrát strašně dbal, všichni mě poslouchali a brali to tak, že tak je to třeba.
Ta diskuse je také o tom, kdo to má kontrolovat, jak by měly být vymáhány sankce, proč se vlastně federalizovat s takovými státy, jako je Řecko, Portugalsko, Itálie, Španělsko?
Evropa se musí dostat z toho obrovského rozporu, kdy má jednu centrální banku, ale totálně decentralizovanou rozpočtovou politiku. Jestli má Evropa držet pohromadě, musí tento problém vyřešit, a proto kráčí směrem k jakési rozpočtové federaci. A jestliže to odmítáme, odmítáme tím i fungování Evropy, čemuž vůbec nerozumím. Naším zájmem přece je, aby Evropská unie fungovala, když jsme do ní vstoupili.
Třeba je to proto, že je to výhodnější, když ještě nejsme členem eurozóny a kdy vlastně dáváme bianko šek?
Tyhle věci nejsou krátkodobé. Jsou to rozhodnutí, která vedou k dlouhodobému řešení soudružnosti Evropy. A ty kroky je třeba dělat zejména v rozpočtové oblasti.
Premiér Petr Nečas absolvoval v Británii dvě přednášky. Mimochodem vyzval evropské instituce, aby začaly prosazovat práci na dokončení jednotného evropského trhu, zejména ve službách, které jsou regulovány. A že to je v mnohém podstatnější než práce na nějaké evropské fiskální politice?
To není v rozporu. Euro je cestou ke společnému trhu, to od sebe nejde oddělit. Jednotná evropská měna je tím, co jakoby maže ta kolečka spolupráce, bez toho to nikdy nepůjde.
A pomohlo by, kdyby se teď Evropa víc otvírala?
Ona už je otevřená. Kromě České republiky, která stojí stranou. To, že jsme nepřistoupili k paktu o rozpočtové kázni, je absolutně nejhorší rozhodnutí v této oblasti zahraniční politiky od roku 1989.
A co když někdo namítne, že už teď je spousta pravidel, která se měla dodržovat, a nedodržovala se?
Tak je to se všemi pravidly. Pravidla se musí vynucovat. A myslím, že Evropa je k tomu konečně odhodlaná, o to jde. Dokonce jsem někde četl, že by státy, které uvidí, že někdo tu rozpočtovou kázeň nedodržuje, měly možnost žalovat ho u Evropského soudu, aby zahájil kroky na vynucování těch pravidel.
Jsou ta pravidla čitelná? Jsou spravedlivá?
Pravidla jsou spravedlivá, pokud jsou aplikovaná na všechny stejně. To je definice spravedlnosti pravidel. A já doufám, že platí pro všechny stejně.
Před půlnocí (zdroj: ČT24)
Kdyby se za nějakých pět let stala podobná situace jako s Řeckem, dokážete si představit, že by nejdřív někdo Řecku pohrozil, pak by bylo sankcionováno a pak by ho nechaly ostatní státy padnout? Nebo by to byly ty samé argumenty a znovu by se tam lily stovky miliard eur?
Řecko a všechny ostatní státy budou vědět, že jejich rozpočtová disciplína bude pod drobnohledem všech ostatních. Ta nedisciplinovanost totiž kazí ostatním hru. Minimálně zdražuje emise dluhopisů. Řecko už si to, myslím, uvědomilo a příště si snad dá lepší pozor.
Nedošli bychom přesto do podobné situace, pokud by se někdo rozhodl porušovat pravidla? A to třeba i méně než Řecko, které dokonce falšovalo účetnictví.
Ano, tam byl ze začátku ten kiks, že do klubu přijali někoho, kdo podváděl. To je ale jiná věc, Řecko není úhelný kámen.
A jak se vám líbí, že smlouva může být platná, když projde jenom ve dvanácti zemích?
Pravidlo veta by asi nadělalo víc škody než užitku, takže je třeba postupovat tímto způsobem. Já s tím souhlasím.
Vy jste tedy velký zastánce ekonomické federalizace. Byl byste i pro to, aby byly nějaké společné daně, kdy by bylo samozřejmě jasné, kde ty peníze přesně skončí?
Ano. Mým vzorem je Švýcarsko a Spojené státy, to jsou rozpočtové federace, kde to funguje. Je samozřejmě velmi těžké, se k tomu dopracovat, ale myslím, že touto cestou by se dalo jít. Byla by tak zachována autonomie zemí a zároveň by se některé rozpočtové výdaje a příjmy přesunuly na celoevropskou úroveň. Pokud by se tímto směrem nešlo, Evropa nebude fungovat, protože rozpočtová decentralizace je nášlapnou minou pod soudružností unie.
Dluhová brzda je mechanismus, který chtějí státy zavádět, aby měly vyrovnané rozpočty. Jak by je vlastně evropský soudní dvůr mohl vymáhat?
Technika vymáhání se bude muset vymyslet. Soudní dvůr by to samozřejmě dělat nemohl, ale musí tam nebýt něco jako exekutoři, kteří to udělají. Tím vymáháním nebo exekucí by měla být nadána Evropská komise. Jinak to nejde.
Řekněme, že státy sahají k dluhové brzdě, aby měly vyrovnané rozpočty, jenže existují určité ekonomické výkyvy. Jak by se měly zohlednit v okamžiku, kdy se státu nedaří a je potřeba vzít peníze, investovat a chvilku žít na dluh?
To je zásadní otázka. V dobách hojnosti by se měly dělat rezervy, které by se mohly rozpouštět v horších dobách. Ale stalo se bohužel to, že v dobách hojnosti se rezervy nedělaly, což je škoda. To se příště stát nesmí. Ekonomický cyklus by se měl vyrovnávat – šetřit v dobách hojnosti a naopak vydávat v dobách horších.
Teď existuje dočasný záchranný fond eurozóny, který se v létě přemění na trvalý. Měl by se posílit? To je věc, o které třeba Němci nechtějí vůbec slyšet.
Musíme to chápat z pozice německého daňového poplatníka. Já cítím, že jim musí lézt na nervy, že pořád platí všechny ty průšvihy. A že se pořád po nich chce, aby platili dál a dál, a oni to nakonec zaplatí. Ale ta solidarita musí mít své meze.
Asi se není co divit, protože Řekové dostali příslib dalších půjček ve výši 130 miliard eur. Na co je vlastně využijí? Opravdu je šance, že se Řecko zachrání?
Vypadá to, že zachrání, ale je to strašně drahé. Platí se vlastně za staré chyby. Jde o to, aby se to už neopakovalo. Nic víc asi nevymyslím.
Česká vláda se snaží o vyrovnané rozpočty. Jak byste snahy vlády zhodnotil? Zejména ty poslední – zvyšování DPH, zmrazování důchodů, zmrazování výdajů, další škrty?
Zmrazování důchodů, to asi opravdu ne, a neříkám to proto, že jsem důchodce. To už by bylo přemrštěné. Ale pokud vláda půjde do hloubky při revizi rozpočtových výdajů na správu státu, určitě tam ty zdroje ještě budou. Když jsem byl předsedou rozpočtového výboru, také se mělo v určité situaci něco ušetřit a získat peníze na něco jiného. Tak se udělaly velké škrty. Tenkrát se mi z toho chvěla kolena, jestli se nestane něco zlého, ale nepohnul se ani lístek na vrbě. Takže ty rezervy tady určitě jsou.
Další věc je zvyšování daní. Před nějakými dvěma lety ministr financí tvrdil, že zvyšovat daně v době ekonomické krize a nejistoty je sebevražda. Teď to vypadá trošku jinak. Jaký je váš názor?
Není to příjemná cesta, ale asi se nedá nic jiného dělat.
I se všemi negativními dopady, které je možné očekávat?
Třeba u zvyšování DPH tak zlé nebudou.
Jde i o zvyšování daní pro bohaté a podobně?
Daně pro bohaté je třeba zvýšit, s tím souhlasím. Tudy cesta určitě povede.
Vláda slíbila kompenzovat penzistům zvyšující se DPH. Teď je řeč o zmrazení důchodů a o kompenzacích maximálně ve výši dvou tří miliard. Jak jde tohle dohromady s vládní politikou, kdy by vláda měla být čitelná nejen pro firmy a zahraniční partnery, ale zejména pro svoje obyvatele?
Ano, měla, ale já to pořád hodnotím z hlediska toho zlatého pravidla, že rozpočet musí být vyrovnaný. Vždyť ta vláda to nechce pro sebe, rozpočtové výdaje jsou zase jenom pro lidi. Jde o to, aby ty výdaje byly rozumné, aby se neplýtvalo, peníze se nevydávaly hloupě a nekradlo se. Samozřejmě, že z pohledu občana, který bude platit větší daně, je to nepříjemné, ale on by to měl dostat zpátky jinudy. V lepších službách, spolehlivějších, levnějších dálnicích a tak dále.
Tomáš Ježek (*1940, Plzeň)
Ekonom, vysokoškolský pedagog a publicista - bývalý politik a poslanec za ODA, který se po listopadu 1989 podílel na transformaci československého a českého hospodářství. Spolupracovník a komentátor portálu ČT24.
(redakčně kráceno)