Adamov - Za první republiky výletní místo pro obyvatele nedalekého Brna, za války sídlo zbrojní výroby pro nacistické Německo. Po válce město s těžkou strojírenskou výrobou, po roce 1989 kvůli útlumu těžkého strojírenství a konverzi zbrojní výroby „město duchů“. Tak vypadá stručná historie jihomoravského Adamova za posledních 100 let.
Stane se z Adamova město duchů?
Do historie málokterého města tak výrazným způsobem zasáhlo těžké strojírenství jako do osudu Adamova. Stálo za jeho vzestupy, ale bohužel i pádem. V roce 1889 byl v Adamově postaven první čtyřtaktní automobil v Rakousko-Uhersku. Během 2. světové války vyrábělo zbraně pro německou armádu až 8 tisíc lidí. V té době měl Adamov pouze 500 obyvatel.
Za dob socialismu se změnily výrobní programy. Podstatně se rozrostl podnik i město. Adamovské strojírny tehdy zaměstnávaly přibližně 5000 lidí přímo v Adamově a další tisíce ve čtyřech přidružených závodech. „Já jsem do Adamova do strojíren přišel v roce 1974. Dostal jsem zaměstnání, podnikový byt,“ popsal své začátky ve městě Jaroslav Budiš, který do Adamova přišel jako mnoho jiných – za prací.
Počet zaměstnanců tehdy převyšoval současný počet obyvatel. Denně je přivážely tři přeplněné vlaky z Brna a Blanska a osm autobusů z celého regionu. „V 70. letech byl Adamov především dopoledne pluzující město, pracovaly tu tisíce zaměstnanců. Tenkrát bylo místních asi jen 40 procent těch, kteří tu pracovali, takže úbytek lidí ve městě po ukončení směny byl zřetelný,“ vzpomínal Budiš. Nyní je výrobní areál, táhnoucí se v četných halách od jihu k severu, vylidněný.
Hovoří Jaroslav Budiš (zdroj: ČT24)
Tiskařské stroje se značkou Adast vyvážel podnik do 30 zemí. Po pádu komunismu nebyly schopny kvalitou konkurovat nejmodernějším polygrafickým strojům, což znamenalo konec výroby. Stejně dopadla i rozsáhlá přísně utajovaná vojenská výroba protitankových střel Tandem. Po listopadu 1989 byla uzavřena.
Z původní slávy ale mnoho nezbylo. Přibližně polovina výrobních hal po zkrachovalém podniku je opuštěných a léta chátrá. Mnohým z tamních obyvatel zbyly jen vzpomínky na tyto časy. „Devadesátá léta se na Adamově podepsala, ale jsou i plusy. Dnes je tu více kultury, sportovního vyžití, dětí na hřištích,“ uzavřel Budiš.
GALERIE
Některé části Adastu pomalu ožívají
Světlé zítřky v Adamově nečekají
Zchátralé haly, které vidí každý, kdo Adamovem projíždí vlakem, z města jen tak nezmizí. Budovy jsou totiž ve vlastnictví soukromých majitelů a ti pro ně hledají využití. O jejich bourání nikdo neuvažuje. I když to při zběžném pohledu nevypadá, dvě třetiny hal jsou obsazené. Jednotlivé firmy sice revitalizují interiér bývalých továrních hal, ale podle venkovních fasád to tak nevypadá.
Opuštěné tovární haly navíc nenabízejí možnost jejich většího využití. Pro těžký průmysl je Adamov těžce přístupný, z Brna se tam vůbec nedostanou větší nákladní auta. Někteří majitelé se proto snažili změnou územního plánu prosadit změnu využití hal z výrobních areálů na poskytování služeb. Toho se ale adamovští radní zalekli v obavách, že by se z objektů staly ubytovny pro sociálně slabé a město by pak muselo řešit s tím spojené problémy.
GALERIE
Opuštěný areál v Adamově
Levné bydlení
Pro mnoho obyvatel ale naopak Adamov, už bez těžkého průmyslu, nabízí získání levného bydlení v dosahu krajského města. „Třípokojový byt se běžně prodává za milion a 100 tisíc korun, za patnáct minut jsou přitom lidé z Adamova díky integrovanému dopravnímu systému přímo v centru Brna,“ vyzdvihuje přednost bydlení v Adamově starosta Roman Pilát (SNK).