Poslední březnový den proběhne na půdě Univerzity Karlovy kongres Humanitární pomoc na křižovatce, který pořádají největší české neziskové organizace (Člověk v tísni, ADRA, Charita, Lékaři bez hranic). Kongresu se zúčastní také Joel Echevarria, ředitel ADRY v Somálsku. Tedy v zemi, která patří mezi nejpotřebnější a zároveň nejnebezpečnější destinace, kam humanitární pomoc míří. Především o situaci v Somálsku hovořila s Joelem Echevarriou v Interview ČT24 z 29. března Daniela Drtinová.
„Somálsko je jedna z nejnebezpečnějších zemí světa,“ říká Joel Echevarria
Jaké výzvy v tuto chvíli stojí před humanitární pomocí?
Budu hovořit o konkrétním somálském příkladě. Somálsko je velice specifická země. Vedle humanitární krize totiž čelí velké absenci bezpečnosti, občanské válce, takže situace je tam úplně jiná v porovnání s ostatními zeměmi. Výzvou je tak samotný přístup do Somálska, který jako jednotlivci vlastně nemáme.
Jak se v čase mění motivace pomáhat?
Jako neziskové organizace se pokoušíme motivovat mezinárodní společenství, jednotlivce, zvyšovat povědomí o kritických situacích. V poslední době, hlavně kvůli živelným pohromám, lidé ve světě skutečně vykazují velkou vůli pomáhat.
Pro ADRU pracujete čtrnáct let. Dají se humanitární krize rozdělit podle toho, kde dárci pomáhají ochotněji, více a kde méně?
Jsou určité tendence donátorských zemí nebo společností. Například na země, které jsou považovány za rozvojové, se tolik peněz nevyčleňuje. Spousta zemí se ale soustředí na pomoc v Africe.
Které země patří k nejlepším dárcům, třeba právě pro Afriku?
Nemohu říci, že by zde byla nějaká nejlepší země nebo nejlepší dárce z konkrétní země. Nicméně v poslední době s námi koordinují práci i donátoři, diskutují s námi a snaží se získávat informace, jak společně kombinovat úsilí, abychom mohli reagovat na krizové situace. Vidět je to na případě Japonska, kde dárci úzce spolupracují.
Jaká je role médií? Plní svou roli odpovědně a hlavně s etickým přesahem?
Ano, rozhodně. Pouze někdy čekají až na poslední okamžik. Například v Africkém rohu existovaly určité signály o možné krizi už v březnu, dubnu 2011. Nicméně média se začala soustředit na tuto oblast až někdy v létě, v červenci, v srpnu. To je potřeba zlepšit. Jako neziskové organizace jsme v terénu, víme, co se děje, a většinou se snažíme o vývoji informovat mezinárodní společenství. Nicméně v reakci médií jsme o tom nic neslyšeli. Na tom by média měla zřejmě zapracovat.¨
Jaká je aktuální situace v Somálsku, které sužoval hladomor?
Nemohu říci, že by situace byla nějak zvlášť dobrá. I když hladomor již nehrozí, humanitární krize je stále aktuální. Existují varovné signály, že by se letos zase mohlo zopakovat sucho. V polovině března totiž v Africkém rohu normálně přicházejí dlouhodobé deště, ale máme už skoro duben a žádné srážky zatím nespadly. Ta velká krize se přitom odehrála před nějakými čtyřmi šesti měsíci a lidé se z ní ještě nevzpamatovali. Kdyby došlo k dalšímu velkému suchu, bylo by to pro ně velice složité.
Na druhé straně v Sahelu probíhá další krize, která se týká řady zemí od východu na západ včetně Jižního Súdánu. Donátoři se proto dívají na tento region a někdy zapomínají na Somálsko. Nicméně jako neziskovky se snažíme o přetrvávajících problémech v Somálsku informovat.
Nemůže nastat stejná situace jako loni, kdy došlo k podcenění situace?
Nemyslím, že situace bude stejná jako loni. Podařilo se nám z toho poučit a v terénu koordinujeme svou práci, a to nejen neziskovky, ale také OSN a dárcové. Prostě koordinujeme svou reakci na krizi.
Kolik lidí dnes v Somálsku potřebuje naléhavou pomoc?
Populace Somálska se odhaduje na sedm milionů lidí, z nichž se podle poslední zprávy asi 2,4 milionu ocitlo v humanitární krizi. Tito lidé potřebují potraviny, základní pomoc, to znamená přístřeší, přístup k vodě. Jak jsem řekl, ještě se nevzpamatovali z předchozí krize, a i když dárci nepřestali s přísunem pomoci, pakliže bude krize pokračovat, budeme potřebovat více zdrojů.
Interview ČT24 (zdroj: ČT24)
Jak komplikují distribuci pomoci boje mezi spojenci a islamistickými milicemi?
Samotný přístup na území Somálska je pro nás výzva. Zejména na místa kontrolovaná ozbrojenými skupinami se prostě neziskovky nedostanou. Za poslední tři roky se největší skupina, Al-Šabáb, zbavila mnoha neziskovek, včetně ADRY, takže nemají přístup do oblasti na jihu Somálska, kterou Al-Šabáb kontroluje. Na jihu Somálska je přitom krize nejhorší. Soustředíme se ale i na nové přístupy, jak pracovat i přes tuto komplikaci. V některých případech spolupracujeme s místními lidmi a partnery, abychom zajistili přísun pomoci.
Dá se říci, jak velké je území, kam se vůbec žádná humanitární pomoc nedostane?
Existují organizace, například islámské neziskovky, které zůstávají v terénu a mají přístup i do těchto oblastí. Další neziskové organizace se proto s nimi snaží pomoc koordinovat tak, abychom pokryli celé území. Nakonec můžeme říci, že celé území Somálska je pokryto humanitární pomocí. V některých částech je ten přístup komplikovanější, ale třeba v Mogadišu se to daří poměrně zvládat.
Jednáte se Šabábem? Pokoušíte se dojednat některé možné přístupy? Jak taková jednání vypadají?
Řeknu, jak postupuje ADRA. V Somálsku neexistuje vláda jako taková. Je zde vláda, která ale nemá vliv na celé území. V určitých lokalitách jsou jiné úřady a další skupiny, nejen Al-Šabáb. Když někdy pracujete měsíc na jednom místě, máte co do činění s jednou skupinou, a příští měsíc přijde jiná skupina a jiná správa. Takto prostě koordinaci zajistit nemůžete, protože tam není žádná úřední moc, s kterou bychom mohli komunikovat. Proto pracujeme přímo s místní komunitou, organizujeme mládež, ženy.
Jako neziskovky jsme neutrální a nechceme vyjednávat, protože někdy je ve hře také politika dárců. Minimálně jedna skupina v Somálsku je považovaná za teroristickou, takže zdroje některých dárců nemohou být ve spolupráci s těmito skupinami použity. A my jako neziskovky musíme plnit přání donátorů.
Proč vlastně Al-Šabáb nechce humanitární pomoc na území, které kontroluje?
Těžko chápat jejich filosofii. Obecně lze říct, že mají za to, že neziskové organizace zavádějí západní ideologii. Konkrétně ADRA byla vyhnána, protože je nábožensky založenou organizací, a oni nám řekli, že zavádíme křesťanství. To ale neděláme. I když jsme organizace založená na náboženství, jsme v této věci neutrální.
Kvůli bezpečnostním rizikům máte v Somálsku jen terénní kancelář a centrálu máte v Nairobi, je to tak?
Ano, nejen ADRA, ale většina neziskových organizací má své ústředí v Nairobi a potom regionální pobočky v Somálsku. S ohledem na bezpečnost a možnost přístupu pak můžeme monitorovat a navštěvovat realizované projekty.
Je vaše mise v Somálsku vysloveně nebezpečná právě i kvůli statusu nadace ADRA?
Somálsko je jedna ze tří nejnebezpečnějších zemí světa, kde mohou humanitární pracovníci pracovat. Pouze v roce 2009 bylo v Somálsku zabito 37 humanitárních pracovníků, což představuje 67 procent veškerých obětí na straně humanitárních pracovníků po světě. Takže si asi dovedete představit, jak nebezpečná práce v Somálsku je.
Jsou časté útoky na humanitární konvoje, přímo na vaše konvoje?
V minulých dvou letech se frekvence útoků snížila. Není to ale kvůli tomu, že by byla nižší aktivita ozbrojených skupin, ale proto, že jsme prostě opatrnější a zkušenější.
Jste peruánské národnosti, studoval jste univerzitu v Limě. Jak jste se dostal do Somálska? Co v člověku probudí tak silnou motivaci odjet z Peru do Afriky a pomáhat tam v nejistotě a těžkých podmínkách?
Vedle práce v Somálsku je to úroveň pracovní zkušenosti, kterou získáváte. Tím, že cestujete po cizině, se naučíte něco, co se ve své domovské zemi nenaučíte. Až se někdy vrátím do Peru, možná ty věci, které jsem se naučil jinde, použiju. Je také velice dobré být v interakci s dalšími kulturami, s dalšími vlivy. To je něco, co mě motivuje v mé práci, i když situace v Somálsku, v Africkém rohu není ideální.
Vzpomenete si na den, kdy se ve vás zrodilo rozhodnutí odjet do Somálska?
Obdržel jsem tehdy pozvání, aniž bych toho o Somálsku moc věděl. Když jste doma v zemi, která je stabilní, neděláte si starosti o to, co se děje jinde. Ale pak jsem si začal dělat vlastní výzkum, jak to vypadá s klimatickými podmínkami, se situací, a zjistil, že Somálsko na tom není moc dobře. Nicméně nikdy jsem toho nelitoval, zvolil jsem si to a přijal jako výzvu. Myslím, že zatím všechno funguje, jak má.
Co se očekává od humanitárního pracovníka, který se chce tomuto poslání věnovat?
Humanitární pracovníci jsou stále poblíž rizika, zejména když působíte v tak složitých zemích, jako je Somálsko, Irák, Pákistán. Práce v takovýchto podmínkách je velice stresující. Nicméně když vidíte ty potřebné, kteří se na vás usmívají a děkují vám za to, že tam jste a že jim pomáháte, dává vám to sílu. A to je rozhodně důvod, proč pracovat ještě další den.
Joel Echevarria
Joel Echevaria pochází z Peru. Téměř 14 let pracuje v neziskové organizaci ADRA, kde vystřídal různé pozice. V současnosti zastává funkci ředitele ADRY v Somálsku. Své magisterské vzdělání získal na University of Lima, v Peru, v oboru Obchodní administrativa.
(redakčně kráceno)