„Slunce a vítr nejsou vhodné pro výrobu elektřiny,“ říká Bertrand Barré

O možnou dostavbu jaderné elektrárny Temelín se dlouhodobě ucházejí tři subjekty. Česko-ruské konsorcium Škoda JS, Gidropress a Atomstrojexport, americký Westinghouse a francouzská Areva. Co se technologií týče, zdá se, že nabídky všech společností jsou víceméně identické. Více tak jde o strategické partnerství a nabídku vedlejších příležitostí pro české podniky, zaměstnance či vědce. Právě tuto stránku obchodu se snaží zdůrazňovat francouzská Areva, která vidí spolupráci zemí využívajících jádro také jako důležitou páku uvnitř Evropské unie. S vědeckým poradcem společnosti Areva hovořil v pořadu Interview ČT24 z 2. dubna Zdeněk Velíšek.

Jste vědec, badatel, také vědecký poradce společnosti Areva. A Areva je jméno, které začíná znít povědomě aspoň té části české veřejnosti, která se zajímá o otázky energetiky. Rád bych začal tím, že pojmu Areva dáme trochu konkrétnější rysy?
Areva je společnost schopná zajistit všechny služby spojené s takovou výrobou elektřiny, která neprodukuje skleníkové plyny. Areva se tedy zabývá zejména jadernou energetikou, ale částečně také obnovitelnými zdroji energie, neboť ty se rovněž využívají k výrobě energie bez vlivu na skleníkový efekt. V oblasti jaderné energetiky se Areva od ostatních podniků stejného zaměření odlišuje tím, že pokrývá veškeré aktivity tohoto oboru: od těžby uranu, jeho obohacování, výrobu jaderného paliva přes vývoj a výrobou reaktorů až po zpracování vyhořelého paliva.

Areva nebo řekněme Francie bude v tendru na dostavbu Temelína konkurovat česko-ruskému konsorciu a americké firmě Westinghouse. Jaké jsou přednosti Arevy v této soutěži?
Od svého vzniku postavila Areva víc než stovku reaktorů po celém světě. Navíc je Areva schopná, když si to klient přeje, garantovat zásobování jaderným palivem po libovolnou dobu. To například společnost Toshiba-Westinghouse nabídnout nemůže. Ta dodá reaktor, ale nepokryje všechny fáze celého cyklu výroby elektřiny.

Existuje pak ale možnost, že by Areva do svých různých činností na našem území, pokud je tedy rozvine, vtáhla české podniky, českou pracovní sílu?
Určitě. V případě, že Areva vyhraje tendr na dostavbu Temelína, téměř sedmdesát procent subdodávek by bylo českého původu. Areva ale zapojuje český průmysl do svých aktivit už dnes. Nedávno jsme posílili svou hutnickou divizi a velkokapacitní lis, který jsme do ní zabudovali, je české výroby. Areva se také účastní mezinárodní spolupráce na univerzitní úrovni. Spolu s Francouzským institutem v Praze založila soutěž o cenu Henriho Becquerela pro nejlepší studenty inženýrství v oboru jaderné energetiky.

Daly by se tedy v průmyslu a ve vývoji jaderné energetiky najít styčné body, aby Francie a Česko mohly pomýšlet na systematickou spolupráci v tomto oboru – aby utvořily jakýsi tandem, který by působil i na třetích trzích?
Ovšemže ano. Už to začalo. Například vnitřní vestavba reaktoru, který Areva staví ve Finsku, je české výroby. A stejně je to u vnitřní vestavby reaktoru ve Flamanville ve Francii. To dokazuje možnosti dlouhodobé strategické obchodní spolupráce.

Je také něco, co Areva ve srovnání s druhými dvěma konkurenty postrádá?
V jedné věci jsme v nevýhodě – jsme evropský podnik. To naši konkurenti nejsou. Rusové či Japonci mohou přijet do Evropy a vstoupit s námi do soutěže díky tomu, že se jim evropský trh otevřel. Ale my v jejich zemích reaktory prodávat nemůžeme, v tom máme handicap.

V tomto českém tendru ale přímo handicap nemáte. Nebo snad vidíte nějaké překážky v možnostech nabízet a dodávat svá zařízení do Česka?
To nemyslím. Máme tu dobrou pozici, i když ani trochu nepodceňuji kvalitu našich konkurentů. Naší výhodou je rozsah zkušeností. A po pravdě řečeno, i fakt, že jsme v Evropské unii, nám může pomoci rozvinout dlouhodobou spolupráci v oboru. V Evropské unii jsou země, které mají v energetice velký podíl jádra, jiné menší, ale některé jsou vysloveně proti (například Rakousko, ale i Řecko, Malta, Kypr). Země silně zainteresované na jádru by se měly spojit, protože na poli vnitřní politiky Evropské unie jim spojenectví může významně prospět.

Takže Francie a Česko by na půdě Evropské unie měly vytvořit jakousi osu, aby společně mohly lépe prosazovat své zájmy v oboru energetiky, energetické bezpečnosti nebo ve výzkumu a vývoji. Bylo by to možné?
Je to nejen možné, ale téměř nutné. Unie nemá jednotnou energetickou politiku. Jsou tu sice společné úkoly, jako je snížení spotřeby energií a emisí CO2 o dvacet procent, dosažení dvacetiprocentního podílu obnovitelných energií, ale pro jadernou energetiku žádný společný cíl není. Jsou tu přitom země, třeba Rakousko, které jádro nechtějí a ještě se snaží, aby ho ostatní země opustily. Státy, které na jádru trvají, by proto měly mluvit jedním, o to silnějším hlasem.

Interview ČT24 (zdroj: ČT24)

Ještě k Temelínu: jde v nabídce Arevy o reaktor třetí generace (EPR)?
Areva by nic jiného než reaktor třetí generace nenabídla, v současnosti nic jiného nepřichází v úvahu.
Reaktory třetí generace se začaly vymýšlet po Černobylu, protože z toho nebylo možné nevyvodit důsledky. Není možné připustit, aby havárie reaktoru zamořila celý kontinent. Reaktory třetí generace proto mají systémy, které při jakkoli silné havárii uvnitř reaktoru znemožní, aby radiace pronikla ven natolik, že by bylo nutné evakuovat obyvatelstvo. Ale jsou také odolné proti vnějšímu nebezpečí, proti zemětřesení, povodni, uragánu, lidské agresi, terorismu. Je to komplexní, velmi účinný systém.

Dobrá, ale kdy provede sama Francie výměnu svých stárnoucích reaktorů – má jich 58 – za reaktory EPR? Ta výměna bude drahá.
Průměrné stáří našich reaktorů je ve skutečnosti 26 let, takže zase tak staré nejsou. Navíc ve Francii, na rozdíl od jiných zemí, úřad pro jadernou bezpečnost nestanoví životnost reaktoru. Ve Spojených státech je stanovena na čtyřicet let s možností prodloužení. To ve Francii neexistuje. Náš úřad je opatrnější, každých deset let provádí test bezpečnosti a životnost reaktoru prodlouží o dalších deset let jen pod podmínkou určité modernizace. Jednou ovšem stejně přijde moment, kdy si provozovatel řekne, že než investovat do starého reaktoru, je lepší ho zavřít a postavit nový. Ta chvíle u žádného reaktoru ještě nenastala, ale Francie už stejně dávno staví ve Flamanville první reaktor EPR, aby byl hotov před vyřazováním těch starých.

Takže vy nabízíte do zahraničí stavbu reaktorů třetí generace, ale doma je ještě vyzkoušené nemáte?
Nemáme, ale už je stavíme, a to i v zahraničí – ve Finsku, v Číně. Když si u nás v této chvíli někdo objedná reaktor EPR, bude moci počítat se zkušenostmi, které mezitím získáme se čtyřmi reaktory ve třech různých zemích. To nás také odlišuje od konkurence.

Vaši konkurenti nabízejí pro Temelín totéž. Tedy také reaktory EPR?
Samozřejmě. To je logické. Dnes vám také nikdo nenabídne k prodeji automobil bez airbagu, i když před dvaceti lety byly automobily bez airbagu běžnou praxí.

Ve francouzských jaderných elektrárnách se postupně vymění reaktory za reaktory třetí generace a pak zase za čtvrtou generaci. Tedy za reaktory pracující na bázi jaderné fúze, které už vyvíjí projekt ITER (Mezinárodní termonukleární experimentální reaktor – pozn. red.). Stojí vůbec za to instalovat třetí generaci?
Stojí to za to. Jaderná fúze je pořád ještě krásný, opravdu nádherný sen. Až se stane realitou, bude to úžasné. I proto je projekt ITER celosvětový – účastní se ho Evropská unie, Spojené státy, Rusko, Čína, Japonsko, Indie, Korea. ITER ale ještě není reaktor. Jde o experiment, o vývoj úplně nového reaktoru. První nesimulovanou demonstraci funkčnosti tohoto systému má  ITER provést v roce 2027, a to možná až patnáct minut dlouhou.
Dodrží-li se ten termín, bude jaderná fúze asi na takovém stupni vývoje, na jakém bylo štěpení jádra atomu v roce 1942, kdy Enrico Fermi provedl svůj první pokus. U jaderné fúze nejde zatím o vývoj, ale o výzkum.

Jaderná energetika je letos horké téma francouzské prezidentské kampaně. Nicolas Sarkozy velmi zaníceně brání orientaci Francie na jádro, takzvanou francouzskou cestu, po které se rozhodla jít i česká vláda. Nebude teď po Fukušimě francouzská cesta trochu křivolaká?
Nicolas Sarkozy hájí jaderný program velmi vášnivě. François Hollande zastává, co se orientace na jádro týká, umírněnou pozici. Naposledy řekl, že bude-li zvolen, zastaví provoz elektrárny ve Fessenheimu. Je to nejstarší elektrárna a navíc je na hranici s Německem, takže je příčinou mezistátních sporů. Celkovou energetickou koncepci chce Hollande řešit v delší perspektivě, a to ne opuštěním jaderné energetiky, ale snížením jejího podílu na výrobě elektřiny. Ten je přitom ve Francii skutečně výjimečný – tři čtvrtiny elektřiny vyrábí Francie v jaderných elektrárnách.

Během své přednášky v Praze jste také dokazoval, že není možné jádro opustit ani kvůli vyhlídkám na globální úrovni. Energetické nároky budou stoupat, a kdyby se upustilo od jaderné cesty, stoupalo by také zamoření atmosféry skleníkovými plyny. Také jste řekl, že o Evropu se ani tak jednat nebude?
V roce 2001 bylo na naší planetě šest miliard lidí. Loni už sedm. A v roce 2050 se předpokládá, že nás bude devět miliard. Značná část lidstva přitom bude žít v bídě, za kterou může mimo jiné nedostupnost energií. Do roku 2050 tak vzrostou globální energetické nároky na dvojnásobek, ale ne v Evropě a kvůli Evropě. Zdvojnásobí se kvůli rozvoji Číny, Indie, Brazílie a dalších bývalých rozvojových zemí. Vždyť už v roce 2030 mají mít jen Čína a Indie tři miliardy obyvatel. Naštěstí jsou to země, které se mimořádně rychle rozvíjejí…

…bez ohledu na zamořování ovzduší.
Bez ohledu ne. Jsou si toho plně vědomy, ale jejich prioritou je rozvoj. Pravdou ale je, že například Čína vyprodukovala v roce 2000 miliardu tun uhlí, v roce 2005 to byly už miliardy dvě a v roce 2009 tři. Při těchto číslech je CO2 v ovzduší neúnosně moc. A tady vstupují do hry dva fenomény. Jednak klasické zamořování ovzduší: prach, zplodiny. A ještě vážnější je, neboť jde o celosvětový dopad, skleníkový efekt. Sám o sobě je skleníkový efekt dobrá věc. Kdyby ho nebylo, byla by Země asi jako Mars – poušť, mínus osmnáct stupňů, žádný život. Díky tomuto filtru máme průměrnou teplotu patnáct stupňů, která je vhodná pro život a pro lidský druh. Jenže od počátku průmyslové revoluce vysíláme do ovzduší řadu plynů, které tuto rovnováhu narušují, brání teplu unikat do kosmu a planeta se otepluje. Teplo je příjemné, ale všeho s mírou.

Velmi hezky řečeno, ale jakou cestou se tedy má v energetice ubírat Evropa, Francie, Areva, Česko?
Zaprvé musíme dosahovat stejného výkonu s menší spotřebou energie, tedy sledovat poptávku po energiích a tlačit ji dolů. Druhým cílem všude v Evropě je snížit spotřebu fosilních paliv. Tam je totiž problém zamořování ovzduší a skleníkového efektu, ale také problém závislosti. Evropa je čím dál víc závislá na ruském zemním plynu, což má své nevýhody – zejména když Rusko zavírá kohoutky, jakmile má problém s Gruzií nebo Ukrajinou. A celý svět je závislý na Blízkém východu, což není moc stabilní oblast. A zatřetí máme kromě uhlí životní zájem na omezování spotřeby plynu a ropy zvýšením podílu jádra a obnovitelných energií.

Jaký by měl být v mixu obnovitelných zdrojů a jaderné energie vzájemný poměr jednotlivých komponent?
Obnovitelné zdroje se mohou mnohem víc než dosud podílet na výrobě tepla. Nejde přece jen o elektřinu. Pro tepelnou energii představuje biomasa, biopaliva, solární energie velký potenciál. V oblasti výroby elektřiny ne. Elektřinu nelze ve velkém množství skladovat. Slunce přitom v noci nesvítí, vítr občas utichne, takže tyto alternativní zdroje nejsou pro výrobu elektřiny vhodné. Jisté ale je, že vyvážený mix jaderné a alternativní energetiky může zapůsobit na skleníkový efekt a snížit degradaci životního prostředí.

Bertrand Barré (*1942)

Je mezinárodně uznávaným odborníkem na atomovou energii. Je specialistou na fyziku pevných látek a vedl například Nukleární reaktory při Komisařství atomové energie a alternativních energií. Byl také ředitelem inženýrství v Technicatome či ředitelem R&D společnosti Cogema, poté převzal vedení vědecké komunikace ve společnosti Areva. V současnosti je Bertrand Barré vědeckým poradcem v Arevě a zároveň emeritním profesorem na Národním ústavu nukleárních věd (INSTN).

(redakčně kráceno)

Vydáno pod