Ostrava - Národní divadlo moravskoslezské se pokouší vzkřísit zapomenutou operu Armida jedno z nejslavnějších Čechů Antonína Dvořáka. Na premiéru díla v režii Jiřího Nekvasila se přijel podívat i poslední žijící vnuk skladatele - Antonín Dvořák III.
Na premiéru Dvořákovy Armidy přijel i skladatelův vnuk
Reportáž Petry Sasínové (zdroj: ČT24)
Syn osmého dítěte skladatele, Antonín Dvořák z Příbrami, který dvacet let pracoval v tamních uranových dolech, viděl poslední dílo slavného dědečka poprvé v životě.
„Pokud jsem někdy viděl Armidu jako dítě, tak je to možné, ale nepamatuji si. Toto je moje první představení Armidy, které jsem za těch 83 let viděl. Hudbu miluji, ale vůbec muzikant nejsem,“ řekl Anotnín Dvořák III. po premiéře.
Na rozdíl od Rusalky divadla inscenují Armidu sporadicky. Poslední scénické provedení bylo před jednadvaceti lety právě v Ostravě. A teď je ostravská scéna jediná na světě, která ji uvádí.
„Je to mimořádně nádherná hudba a absolutně nechápu, že tahle opera stojí stranou zájmu divadel na celém světě,“ řekl představitel hlavního hrdiny, zpěvák Tomáš Černý.
„Je to pořád plnokrevný Dvořák a každý z posluchačů si tam určitě najde i tu Rusalku,“ uvedla sopranistka Eva Dřízgová-Jirušová, která zpívá Armidu už podruhé v životě.
Na velký epos o lásce křižáckého rytíře a pohanské princezny se od začátku lepí smůla. Premiéra v roce 1904 byla nepovedená a zklamaný Dvořák zemřel měsíc po ní.
„Dvořák v Armidě používá zajímavé a velice barevné motivy, samozřejmě odkazuje na dílo Richarda Wagnera, ale sám sebe nezapře barevností a geniální melodikou,“ řekl také dirigent a šéf operního souboru, jenž Armidu prosazoval, Robert Jindra.
Mimořádné je toto dílo i podle hudeního publicisty Martina Jemelky. „Způsobem instrumentace se v Armidě Dvořák přiblížil k prahům hudebního impresionismu a expresionismu,“ prohlásil Jemelka.