„Nejlepší zpěvák jsem možná v tomto studiu,“ říká Kurt Elling

K největším hvězdám letošního festivalu Prague Proms patřil Kurt Elling, který je kritikou považován za nejlepšího jazzového zpěváka současnosti. Jedním z důvodů těchto superlativ může být Ellingova schopnost bezprostředně prožít a žít okamžik svého vystoupení, dodat mu maximální autenticitu, neopakovatelnost. V Profilu z 9. července s Kurtem Ellingem hovořila Patricie Strouhalová.

Během své kariéry jste zpíval s mnohými různými tělesy, častokrát velmi početnými. Na pražském koncertě vystoupíte ale spíše v komorní sestavě. Proč?
Je to moje první příležitost jet na turné s kamarádem Charliem Hunterem, který hraje jak na kytaru, tak na basu na stejném nástroji. Má to úžasnou rytmiku. A k tomu hraje na bicí Derrek Phillips. Ten zvuk zní přitom jako velký orchestr. Vybral jsem si tuto sestavu, protože chci hrát různé druhy hudby. Když hrajete s big bandem, všechno musí být dobře nastavené a připravené, a když improvizuji, je tam méně prostoru. Orchestr totiž potřebuje vědět, co kdo hraje, bez ohledu na to, co dělám já. Kdežto v komornější sestavě si můžeme každý improvizovat, jak chceme.

Co je pro vás na jazzové muzice nejdůležitější? Na co musíte klást největší důraz?
Hlavně nesmí zpívat falešně, to jde pak všechno stranou… V jazzu je samozřejmě hlavní improvizace. Pro mnoho lidí je to záhada, jak je možné, že hudebníci vědí co hrát. Učíte se celý život, nicméně improvizace vyvěrá ze stejného nastavení mysli a tréninku jako skládání. Když skládáte, musíte odpovědět na řadu otázek. Zda hodně not nebo málo not, jestli to má být nahlas nebo potichu, kam se bude ubírat melodie, aby zněla co nejzajímavěji. To celé vytváří strukturu, která komunikuje s pocity. Improvizace musí to všechno zodpovědět najednou. Musíte skutečně věnovat celý svůj život hudbě, abyste byl schopen improvizovat.

Je to pro vás na jevišti obrovská svoboda?
Ano, je to obrovská svoboda, ale zároveň obrovská zodpovědnost, protože každý, i lidé, kteří nemají hudební vzdělání, slyší, že to buď sedí, nebo nesedí.

Jaký je rozdíl ve vnímání jazzu v Evropě a třeba v Americe?
Nevím, jestli je nějaký zásadní rozdíl. Jazz vznikl ve Spojených státech díky různým kulturám, které tam existují, africká, kubánská kultura, evropský vliv, nástroje a myšlenky. Jazz je kombinací mnoha elementů, je živoucí a stále je v něm něco nového.
A jestli se nějak liší vnímání, nevím. Možná že se každý večer nějak liší. Ať už jste kdekoliv na světě, záleží na náladě posluchačů, jestli jsou unaveni z práce, jestli je hezké počasí nebo jestli lidé mají práci, vláda dobře pracuje, to vše má vliv.

Lze říci, že svůj repertoár přizpůsobujete jednotlivým kontinentům i zemím?
Repertoár přizpůsobuji jednotlivým večerům. I kapela hraje v reakci na zážitky z toho dne. Například jsme cestovali letadlem a ztratili zavazadla, anebo se naopak cítíme skvěle a chceme to předat dál. Existuje celá řada faktorů a musíte bezprostředně reagovat na vlastní duševní nastavení i publika.

Vyzkoušel jste mnoho hudebních nástrojů, hrál jste na lesní roh, housle, klavír, bicí, zpíval v pěveckém sboru. Co vás nakonec přivedlo k jazzu?
Asi to byli lidé z jazzového světa. Můj otec byl kapelníkem a já jsem vždy hrál Bacha, Brahmse, Mozarta, vážnou muziku, která je skvělá a vzrušující. Nicméně nechtěl jsem hrát v kostele a nechtěl jsem být ani akademický hráč. Nevěděl jsem, jaké hudbě se věnovat, ani jsem nespatřoval hudbu jako životní poslání. Když jsem pak přijel do Chicaga, abych tam studoval filozofii, jednoho večera jsem se do jazzu zamiloval, ale bylo to jenom na deskách. Později jsem se setkal se skutečnými jazzovými hudebníky, a když jsem viděl jejich reakci na mou lásku k hudbě, bylo to něco jako znovunalezená rodina. Všichni ti chlápci říkali, jsi jeden z nás, objali mě a vzali mezi sebe. Musím poděkovat chicagským muzikantům, že mi dali můj život.

Říkáte jazzová rodina, ale co je pro vás vaše rodina? Jak vás podporuje a drží?
Podporují mě tím, že mi dovolují cestovat. Moje manželka je velice silná, odvážná a chytrá. Ona drží ten můj svět pohromadě. Máme dceru, žijí na Manhattanu a mně se hodně stýská. Vždycky si říkám, už abych byl s nimi.

Rozhovor s Kurtem Ellingem (zdroj: ČT24)

Jste označován jako nejlepší jazzový zpěvák na světě. V čem spočívá naprostá jedinečnost Kurta Ellinga?
Myslím, že je to v tom, že žiji bezprostředně v okamžiku na tom místě, kde jsem. Například John Coltrane měl skvělou přítomnost, když žil a tvořil, a svým způsobem nebyl překonán. Ale John Logano zní skvěle, Michael Brecker byl skvělý hudebník a za svého života byl světovou jedničkou. Takže je skvělé, když o vás lidé něco takového říkají, ale nevím, jestli je to pravda. Možná jsem nejlepší zpěvák v tomto studiu, protože jsme tady jenom čtyři.

Dá se říct, jaký je jazz dnes, jaký byl, když jste se pro něj rozhodl, a jaký jazz bude za pár let poslouchat vaše dcera?
Budoucnost jazzu záleží na muzikantech. Na tom, jak budou reagovat na to, co se bude dít. Například zrychlená komunikace, twitter, skype, vývoj na politické scéně, zda lidé budou mít práci, zda přežije euro. Hudebníci reagují na konkrétní okamžik, na lidi kolem sebe, na to, jestli se lidem daří nebo jestli se svět řítí do záhuby. A stejně je to o tempu a o tom, jaký zvolíte rytmus. Brecker reagoval na atomový věk, na nesmyslnost dvacátého století, na modernost. My dnes reagujeme na arabské jaro, stále více literárních zdrojů, ale také na šílenost dnešního věku.

Nachází si dnes také více lidí cestu k jazzu? Jako by mu najednou více rozuměli?
V to doufám. Jazzová hudba hraje určitou úlohu ve světové kultuře, ale také je součást world music, stejně jako samba a tak dále. Každý se snaží poslouchat tvorbu ostatních muzikantů. Mě zajímá cikánská muzika, ať už z Francie, České republiky, nebo Německa. Je v ní skutečně velká míra virtuozity. Nikdy jsem hudbu nestudoval a mnoho z těchto lidí také ne, nicméně jsou skvělými instrumentalisty. Můžeme se navzájem učit, a to je skvělá věc. Když přijde na internet a komunikaci, kterou dnes máme, můžeme poslouchat svoje výkony. Povědomí o jazzu tím stoupá a já jsem k dispozici pro každého, kdo má zájem.

Co si rád poslechnete po koncertu?
Po koncertu nic moc neposlouchám. Moje mysl je zaplněna – po závodě také nechcete běžet hned druhý závod. V letadle poslouchám něco jednoduššího. Poslouchám to, co mi doporučují přátelé. Mám hodně talentovaných jazzových přátel, kteří dělají skvělou hudbu a od kterých se mám hodně co učit. A hodně se mohu naučit i od ostatních muzikantů, s kterými se po světě potkávám. Stále se snažím zdokonalit.

Kurt Elling (*1967, Chicago)

Jazzový zpěvák, skladatel a textař. Původně plánoval akademickou kariéru, na vysoké škole v Chicagu ale propadl jazzu. První nahrávky vytvořil v raných 90. letech. Od té doby byl nominován na devět Cen Grammy. Grammy za nejlepší vokální jazzové album nakonec získalo v roce 2009 jeho album Dedicated to You. V anketě respektovaného časopisu Down Beat pravidelně vede anketu kritiků. Je považován za nejlepšího jazzového zpěváka současnosti.

(redakčně kráceno)