Říkali mu Janku nebo Janíčku a obdivovali zarputilost, s jakou uchovával folklorní paměť rodného Valašska a vůbec celé Moravy a Slezska. Nasbíral tisíce písní, založil slavné kapely, připravoval festivaly lidových muzik. „Výborný kamarád, celoživotní souputník,“ vzpomíná zpěvačka Jarmila Šuláková. Jasennou u Vizovic zahalil smutek. Nejslavnější rodák se už nevrátí. Černý prapor vlaje i na budově ostravského rozhlasu. Na pracovním stole v jeho kanceláři číslo 308 zůstala rozdělaná práce.
Reportáž Marty Pilařové
Zvukové záznamy se stovkami hodin folklorních pokladů Moravy a Slezska uchovává archiv ostravského studia ČRo. Jan Rokyta tady pracoval od roku 1953. „Janek Rokyta nás všechny tomu rozhlasu učil a on se stal jakousi pupeční šňůrou mezi tou tradicí a tou současností i budoucností,“ říká kolegyně z rozhlasu Dagmar Misařová. Stůl v rozhlase i pomyslnou štafetu převzal po Janu Rokytovi jeho syn. S tátou hrál v kapele a všechno se od něj naučil.
