Strání - Hřbitovy se už několik dní plní květinami, věnci a svíčkami. Památka zesnulých je pro mnohé jediným dnem, kdy přijdou zavzpomínat na své blízké. Zvlášť silně prožívají tento čas obyvatelé jihovýchodní Moravy. Těžko by se přitom hledalo, kde mají tradice hlubší a pevnější kořeny než ve Strání na Uherskohradišťsku blízko slovenské hranice. Včetně právě té dušičkové.
Na Dušičky ve Strání rozkvétá místo posledního odpočinku
Na hřbitově ve Strání je to vidět na první pohled. Je teď nejdůležitějším a nejnavštěvovanějším místem obce. „V tento dušičkový čas se člověk víc zamýšlí nad tím, že život je pomíjející. A jestli toho člověk nashromáždil víc nebo míň, na tom nezáleží,“ dodává jeden z místních Jan Benešík.
Obyvatelé Strání na místo odpočinku svých blízkých přicházejí i víckrát za den. Někteří si kvůli Památce zesnulých vzali dovolenou. Přijíždějí příbuzní a známí. Místní hřbitov připomíná rozkvetlou zahradu. A je to i zásluhou obyvatelky Strání Anežky Benešíkové, která vyrábí věnce. „Použila jsem hortenzii, kterou jsem mírně přibarvila, ale může se použít i bez obarvení. Vznikne nám z toho krásný přírodní výtvor,“ popsala při výrobě věnce Benešíková.
Vyrábí je pro své příbuzné a známé. Suché ozdoby sbírala a připravovala po celý rok. S výrobou věnců začala tři týdny před Dušičkami. Zvládla jich desítky. Má v tom čtyřicetiletou praxi, a navíc obětavého pomocníka. Svého bratra Jana – důchodce, který ale nezapře šikovnost a fortel bývalého skláře. Jeho specializací je příprava zelené vazby. „Základ pro věnec či kytici musí být dobře stažený a pevný, aby se nerozpadl,“ popsal svůj díl práce Jan Benešík.
S hotovým dílem je čas zajít na hřbitov. Ve Strání ho mají uprostřed vesnice. Přizdobit hrob, tiše se pomodlit. Nezbytné svíčky, kytice a věnce symbolizují život. Spíš než místo smutku je to místo setkání.