Podyjí - Návrat domů zažívají v tomto roce téměř zapomenuté druhy ovocných stromů. Díky nadšencům a botanikům se v krajině jižní Moravy opět objevují dříve tradiční, ale téměř vytlačené dřeviny jako třeba oskeruše nebo mišpule.
Zapomenuté ovoce se vrací
Jeřáb oskeruše může žít až 400 let. Na začátku minulého století to byl tradiční ovocný strom mikulovského regionu, teď jich pod Pálavou roste jen asi patnáct. Z volné krajiny ho vytlačila kolektivizace a rozorávání mezí.
„Je to významné hnízdní stanoviště, v případě přestárlých stromů potom poskytuje spoustu prostoru cenným druhům brouků, dřevokazným broukům a dalšímu hmyzu,“ vysvětluje význam oskeruše pro přírodu Jiří Kmet z občanského sdružení Sorbus. To letos vysázelo asi stovku nových sazenic a strom s chutným ovocem vhodným třeba na pálenku nabízí i lidem do vlastních zahrádek.
Zapomenuté ovocné stromy se vrací do krajiny (zdroj: ČT24)
Další téměř zapomenutý druh ovocného stromu se díky Národnímu parku Podyjí vrací sem na Znojemsko. Na hradištských terasách na dohled od Znojma od letoška roste osm nových mišpulí německých. Jak napovídá název, jejich výskyt kopíruje místa osídlená Němci. Do dnešních dní jich ale v Podyjí přežilo jen několik desítek a jsou přestárlé - doplatily na to, že se jejich plody nehodí ke komerčnímu pěstování, naopak je to typický druh pro domácí zpracování na marmelády nebo šťávy. „Po přemrznutí ta dužina změkne, je taková šťavnatá a sladce lahodná,“ radí kdy mišpule sbírat botanička Lenka Reiterová ze Správy národního parku Podyjí.
Mišpule německá (Mespilus germanica)
Mišpule německá svým názvem svádí k dojmu, že pochází z Německa, nicméně jejím původním domovem je Malá Asie. Odtud se dále rozšířila do Evropy, kde lze v některých oblastech tento druh spatřit jako podrost v listnatých lesích. Od starověku se mišpulím připisovaly léčivé účinky, používala se proto jak v kuchyni, tak i v lékárnictví. Jídelníček našich předků obohacovala od dvanáctého století a až do devatenáctého se poměrně často vysazovala. Plody mišpule jsou kulaté, hnědé až hnědozelené malvice s tuhou slupkou a nápadnými kališními lístky. Dužnina je v čerstvém stavu trpká a téměř nepoživatelná. Teprve po přemrznutí dužina změkne a mišpule získá pikantní chuť. Plody tohoto stromu se zpracovávají na kompoty, rosoly, povidla, marmelády a různé pasty. Užívá se jich i k výrobě likérů, dají se údajně i sušit podobně jako hrušky.
Zdroj: Pampeliška.eu
Nepůvodní, ale přesto opečovávaná
Naopak raritní plodina nejen v českém, ale i středoevropském měřítku roste na svazích u Hustopečí na Brněnsku. V regionu, který je známý hlavně vínem, leží jeden z největších mandloňových sadů. Stromy tam byly vysázeny po válce, kdy byly zastaveny dodávky mandlí ze Španělska, Itálie a Řecka. Po roce 1989 se plodina začala znovu dovážet z jižnějších zemí a pěstování v sadu skončilo jako neefektivní. Z původních 50 tisíc stromů jich zůstala pouhá tisícovka na ploše pět hektarů. O stromy se dlouhá léta nikdo nestaral, až před pár lety se do péče o sad vložilo město Hustopeče a později i soukromá firma, která dnes v Hustopečích produkuje mandle v bio kvalitě.