Brno - Závodil na třech olympiádách a ta čtvrtá mu utekla jen o fous. I tento nezdar urychlil ukončení kariéry Květoslava Svobody. Třicetiletý plavec se ale nemá za co stydět, dokázal totiž nashromáždit přibližně stovku domácích titulů a několik medailí z vrcholných akcí. Dlouhé roky byl nejlepším domácím plavcem. Teď se chystá na starosti rodičovské a trenérské.
Mladým plavcům mám co dát, věří odcházející šampion Svoboda
Jak moc vás mrzelo to, že jste na olympiádě v Londýně v bazénu chyběl?
Moc jsem to chtěl dokázat. Nejen kvůli sobě, ale i kvůli Kometě Brno, která mi dala vzpruhu po odchodu ze Znojma a také kvůli mému trenérovi, panu Tobiášovi. Chtěl jsem, abychom tam byli spolu, takže to samozřejmě bylo velké zklamání. Je to škoda – chyběly jen tři setiny, což je strašně málo. Na druhou stranu mám rodinu, a tak se moje priority už od plavání přesunuly jinam.
Nedávno se vám narodila dcera Anička. Je souvislost s koncem kariéry náhodná?
Je to takové symbolické. Poslední dva nebo tři roky jsem už na dítě začínal myslet. Profesionální sport je hodně o cestování a já už chtěl být přece jenom víc doma s rodinou. Ideální plán byl opravdu takový, aby až budu končit kariéru, tak tady byla dcera, takže je to takové nostalgické a jsem za to rád.
Bude plavat stejně jako tatínek?
Důležité není, aby dělala plavání, ale aby měla ráda sport celkově a uměla se pohybovat. K všestrannému rozvoji je kromě plavání dobrá třeba gymnastika, takže když ji nějaký sport bude bavit, tak proč ne.
Medailon o Květoslavu Svobodovi (zdroj: ČT24)
Byl jste na třech olympiádách, to je mezi plavci výjimečné. Které účasti si ceníte nejvíc?
Pohltila mne už olympiáda v roce 2000 v Sydney. Tam mi byla souzená osmnáctka. Bylo mi osmnáct let, skončil jsem osmnáctý a jen osmnáct setin mi chybělo k postupu do semifinále. V roce 2004 jsem dostal možnost, která se neodmítá. Byl jsem vlajkonošem české výpravy, což byla obrovská pocta. Najednou se mluvilo o našem sportu i o mně. Stal jsem se mediální hvězdou, což mi pomohlo taky v kariéře. Získal jsem motivaci posunout se dál. Hry v Pekingu byly zase úplně jiným zážitkem. Poznali jsme, jak se dá dělat sport jiným způsobem. Byly to obrovské a megalomanské hry.
Zcestoval jste kus světa. Kde se plánujete po skončení kariéry usadit?
Jsem znojemský patriot, takže bych rád zůstal na jižní Moravě, kde bych chtěl budovat rodinu i podnikání. Šest let už taky pořádám plavecké kempy pro děti u nás i na Slovensku, takže v tom bych chtěl pokračovat. Chci si také udělat nejvyšší trenérskou třídu, což je otázka dvou až tří let. Potom bych se na trénování vrhnul naplno. Moje technika byla vždycky vytříbená – až dokonalá. Myslím, že dětem mám co dát.