Důvody a budoucí následky prezidentovy amnestie jsou stále předmětem bouřlivých debat a spekulací. Václav Klaus v rozhovoru pro MF Dnes popřel, že by svojí amnestií mířil na konkrétní případy. „Vy zmiňujete zcela nahodile případ zkrachovalé Union banky, o kterém nic konkrétního nevím a ani si nejsem vědom, čeho se to týkalo.“ V této souvislosti portál ČT24 přináší některé názory ze sféry novinářské, právnické i blogerské.
Klausova amnestie vzrušila internet, všichni píší blogy
Jan Kudrna, Právnická fakulta UK: Amnestii vyhlášenou prezidentem republiky k 20. výročí rozpadu Československa (jehož důsledkem byl vznik samostatné České republiky) lze vnímat jako nástroj, pomocí něhož byla završena společenská a ekonomická transformace v naší zemi. Její nedílnou součástí byly případy rozsáhlého tunelování, podvodů a korupce… Prezident republiky udělal tlustou čáru za minulostí, v níž byl klíčovým politickým hráčem a vzkázal nám všem, že postihnuty mohou být pouze „nové“ případy. Stůl je tedy vyčištěn a co bylo, bylo.
Jan Lipold, Lidové noviny: Já si zase myslím, že když už, má prezident dávat amnestie raději na začátku, ne až na samém konci svých funkčních období. Čistě z toho důvodu, aby potom alespoň symbolicky za důsledky amnestie „spoluzodpovídal“. A ne ji státní moci a obyvatelstvu jaksi předhodil a „nějak si poraďte, já už musím jít“… Amnestovat lidi, kterým zbývají měsíce trestu za neplacení alimentů a podobné lehčí zločiny, to je to upuštění páry. Kdežto zastavit justici - tvrdě, železnou tyčí vrženou do soukolí - v případech, kde jde očividně o těžké tunely, to je naopak hrubá chyba.
Komentátor Erik Best: Václav Klaus a jeho věrní (Ladislav Jakl, Pavel Blažek) vytáhli, obrazně řečeno, evropskou vlajku, když se chytře pokoušeli ospravedlnit nejkontroverznější dopad Klausovy amnestie: Osvobození tunelářů, bankovních podvodníků a dalších budižkničemů, kteří byli stíháni za trestné činy, jichž se dopouštěli v 90. letech, kdy byl Klaus ministrem financí a později premiérem.
Právnička Hana Marvanová: Evropský soudní dvůr totiž rozlišuje, jestli se trestní stíhání a soudy protahují z viny státu, nebo z viny obviněného či obžalovaného. Tady v drtivé většině případů jde o to, že před soudem je nutné vyslechnout stovky svědků, provést stovky tisíc stran důkazů a k tomu obžalovaní mají mnoho možností dělat obstrukce. Třeba dodají potvrzení, že jsou nemocní, a to odloží hlavní líčení o rok či déle. Podávají stížnosti pro podjatost, opravné prostředky a tak dále. Je to samozřejmě jejich právo. Ale nelze pak říkat, že za pomalou spravedlnost může stát. V logice Klausovy amnestie to je tak, že ten, kdo je tak chytrý, že dokáže zdržovat, bude odměněn tím, že vyvázne bez trestu.
Erik Tabery, Respekt: V době, kdy země sleduje každou i sebemenší kauzičku, protože nevěří tomu, že mocní a vlivní budou stíháni jako ostatní, je tohle rozhodnutí vržením pumy do křehké společenské atmosféry… Je to demotivující i pro policisty a státní zástupce, kteří mnohdy na složitých kauzách pracovali do úmoru a teď je to vše na nic. Tohle není pomoc spravedlnosti. To je její destrukce.
Právník Kolja Kubíček: Podle Kolji Kubíčka se nelze divit, že v takových případech se amnestie týká právě vlivných a bohatých pachatelů, protože právě ti mají možnosti, jak vynesení trestu úspěšně oddalovat. „Ty normální případy byly do osmi let dávno skončené,“ vysvětlil advokát, proč je osobně přesvědčen, že amnestie vyhlášená prezidentem Václavem Klausem byla „ušitá na míru“.
Přehledně: Koho zachránila amnestie?
István Léko, Česká pozice: Václav Klaus amnestii oznámil na konci svého funkčního období a o její zdůvodnění (bez ohledu na to, zda je přijímáme) se pokusil až o dva dny později pod mediálním a politickým tlakem. A premiér Petr Nečas? Kontrasignoval ji, aniž by to široké veřejnosti slovem vysvětlil. Od vrcholných politiků, kteří přistoupí k tak závažnému rozhodnutí, však mají občané právo očekávat odvahu, že své kroky přesvědčivě obhájí. Taková arogance moci je v roce 2013 a v zemi, která je členem Evropské unie, skutečně unikátní.
Bohumil Doležal, Reflex: Vytvořila se situace, v níž se už vůbec nedá věcně hovořit o tom, v čem je prezidentovo rozhodnutí přiměřené, v čem lze mít oprávněné námitky a proč - prostě proto, že teď je třeba se ho zastat. To, co udělal, udělal z dobrých pohnutek a měl na to právo. Nemohu si na závěr jen odpustit malou poznámku: prezident se teď stává obětí něčeho, co bohužel dlouhá léta sám pomáhal živit.
Václav Láska, FB: Pokud za osm let není vynesen pravomocný verdikt z důvodu obstrukcí obviněného (nechození k soudu, vymlouvání se na neexistující nemoc, nesmyslné námitky podjatosti či nepříslušnosti apod.), pak je amnestování takového člověka vrchol nespravedlnosti. Takový pachatel nejen, že nebude potrestán za svůj trestný čin, ale bude přímo odměněn za to, že se vyhýbal trestnímu stíhání, lhal soudu, podváděl s nemocí či vznášel zcela absurdní námitky.
Michal Horáček, FB: Teď se dozvídáte, že ti, které jste žalovali, nikdy potrestáni nebudou. A nejen to - „Zastavením trestního stíhání těsně před vynesením pravomocného rozsudku se“… - podle vaší advokátky - „ruší i nepravomocná rozhodnutí o tom, že manažeři musí zaplatit poškozeným způsobenou škodu.“ Zaplaťte a zapomeňte! Spolu s manažery H-Systemu, ale i s manažery Union banky (škoda 17 miliard), „soudcem“ Berkou a dalšími amnestovanými vesele oslavte dvacetiletí České republiky, na niž buďte příslušně hrdí! A až to oslavíte, jděte zas makat - chcete přece někde bydlet, ne?
Jaroslav Achab Haidler: Je to frajer, pokřikují s jásotem grázlíci propouštění z ústavů s určitou ostrahou. Rád bych se ale podíval na hořký smutek Klausova frajerství. Musí to pro něj být skutečně obrovské utrpení být tak dlouho (celých deset let!!) po Havlově odchodu z trůnu pouhou šedou myškou sepisující rok co rok svoje Paměti, sloužit leda jako česká kuriozita na globalizačních summitech a žít den co den po zbytek života s mindrákem, že ho Havel vždycky a ve všem přezáří, přesvítí a ztrapní. Že je jen pragmatická a morální nula. Že pomine. Že je vlastně už dávno mrtvý zaživa.
Jiří Peňás, FB: Skoro bych řekl, že je čas se Václava Klause zastat. Až příliš mi to připomíná tu štvanici na Havla před třiadvaceti lety. Samozřejmě, že se s amnestií vždy svezou i lumpové a samozřejmě, že vždy přinese nějaké kolaterální „ztráty“. Ale svůj smysl má. S Klausem nesouhlasím celej život skoro v ničem, ale nevěřím, že by jeho úmyslem bylo likvidovat právo v téhle zemi, jak se, mám pocit, skoro unisono ozývá.