Praha - Upíři, vampýři, nemrtví – hororové bytosti, které se živí krví svých obětí. Již od nepaměti vzrušují a zároveň děsí lidi po celém světě. Filmovým producentům ale životy upírů přináší tučné zisky. Někteří herci dokonce získali díky rolím nemrtvých celosvětovou slávu. Bela Lugosi se s úlohou patrona upírů, hraběte Drákuly, ztotožnil natolik, že přespával v rakvi a dokonce o něm mnozí lidé zcela vážně tvrdí, že byl opravdovým upírem. Jsou tyto postavy reálné, nebo jde o pouhý výmysl? Vypravme se do jedné nenápadné vilky do Čelákovic, místa, kterému se kdysi říkávalo Mrchlovačka, tam náš příběh začíná…
Po stopách upírů, vampírů a nemrtvých…
V Mrchlovačce v Čelákovicích odkryl bývalý dlouholetý ředitel zdejšího muzea a archeolog postupně jedenáct hrobových jam, bylo to v červenci 1966. Nalezl zde kosterní pozůstatky čtrnácti mužů, už na první pohled bylo patrné, že tu něco nebylo v pořádku.
Jaroslav Špaček, archeolog:
„Byli pochováni v polohách, které neodpovídaly normálním křesťanským pohřbům. Byli v poloze na břiše, na boku, pak tam byly odděleny hlavy, což už nasvědčovalo tomu, že jde o nějakou záležitost vymykající se běžnému rituálu. No a pak jsem ty záležitosti konzultoval s paní doktorkou Krumhanzlovou, která se v té době věnovala ve velkém rozsahu otázce vampirismu, a ta mě v tom tak nějak potvrdila ten můj názor, že mohlo jít o protivampirické zásahy.“
Mrtvoly měly vykloubené ruce, svázané končetiny nebo oddělené hlavy
Fotografie, které tehdy doktor Špaček obyčejnou flexaretou pořídil, navíc ukazují, že tu došlo k několika drastickým zákrokům. Detailně to popisuje v jedinečné stati - Slovanské pohřebiště s projevy vampirismu v Čelákovicích. Nejen, že měly mrtvoly vykloubené ruce, svázané končetiny nebo oddělené hlavy, ale do jejich těla někdo zasahoval i dodatečně. K tomuto závěru, kromě Špačka, dospěl i proslulý soudní lékař, profesor Jaromír Tesař. Někdo ale může argumentovat tím, že k tomu mohlo dojít tlením, kdy se kostra postupně rozvodňuje.
Kdyby se ale opravdu jednalo o lidský zásah, vyvstává několik otázek – co tak hrozného se muselo stát, že byli mrtví pochováni tak strašlivým způsobem? Proč se jich lidé tolik báli? Proč již pochované mrtvé někdo znovu vykopal, aby na nich udělal zmíněné zásahy, o nichž někdo může tvrdit, že šlo o zásahy protivampirické? "Myslím si, že shodou okolností byli někteří lidé označeni jako upíři. Ostatní se jich báli, vyřadili je ze společnosti a po jejich smrti pohřbili netradičním způsobem. Když za jejich života ještě navíc došlo k nějaké tragédii, úhynu dobytka nebo vypuknutí moru, přišli pak k jejich hrobu a provedli druhotná opatření, která mohou být označena jako protivampirické zásahy. Ať už šlo o upíry, nebo ne, jedno je jisté, lidé se jich z nějakého důvodu opravdu báli. Podobné případy se ale neobjevily jen v místě zvaném Mrchvolačka.
V Lysé nad Labem, dvacet kilometrů od Čelákovic, objevili archeologové hromadné pohřebiště z 12. století. Několik koster s protivampirickými zásahy se objevilo i v Olomouci nebo ve Vraclavi na Ústeckoorlicku. Podobné nálezy se objevovaly a objevují doslova po celých Čechách. „Ve středověku se lidé báli mrtvých, kteří se vrací a nějakým způsobem jim škodí na životě, majetku, ale různými způsoby, nejvíce rdoušením,“ řekla archeoložka Pavlína Mašková.
I po smrti vytékala z mrtvol krev, byla to těla upírů?
Příběhy o upírech jdou v podstatě celým světem. Nejenom Evropou, ale i dalšími světadíly. Odedávna je hřbitov symbolem smrti a strachu z mrtvých, ale i nemrtvých, tedy upírů, vampírů čili správně revenantů. Svědčí o tom řada dokumentů, jeden z nich pochází ze Srbska z roku 1732, říká se mu Visum et repertum. Příběh se odehrál v srbské obci Medvedije ležící na turecké hranici. Lidé si tu začali stěžovat, že je v noci napadají lidé, kteří už dávno zemřeli. A tak se povolalo vojsko, včetně několika lékařů a soudců, na místním hřbitově se odkrylo několik hrobů. Lékaři označili čtyři exhumované jako upíry, po několikatýdenním zkoumání sepsali zmíněný dokument.
Ze spisu Visum et repretum:
Po smrti Arnolda Paula si stěžovali někteří obyvatelé vesnice, že jsou v noci krutě trýzněni, z nichž pak čtyři osoby skutečně zemřely. Aby tomu učinili přítrž, vykopali zmíněného Arnolda Paula asi za 40 dní po jeho smrti z hrobu, a shledali, že mrtvola je úplně neporušená, že mu tekla čerstvá krev z očí a nosu.
Co na to řekl soudní lékař? Je možné, že by z těl dávno pochovaných mrtvých mohla vytékat krev?
„Je tam tekutina, která je nahromaděná, a hnilobnými procesy vznikají hnilobné plyny, které zvyšují tlak v dutinách. Takže v hrudníku, když je tlak, veškerá tekutina z plic, úst a nosu se dostane i po smrti ven. Jde tedy o celkem běžnou záležitost,“ vysvětlil profesor Jiří Štefan.
Dnešní lékařská věda má na většinu z toho, co zpráva ze Srbska obsahuje, vědecká vysvětlení. Odborníci argumentují například tím, že rychlost posmrtného rozkladu záleží na prostředí a teplotě, kde se právě tělo nachází. Přičemž v těžkých půdách se může hnilobný proces zcela zastavit a tělo může být jakoby konzervováno. Jenže – byli tehdejší ostřílení vojenští lékaři opravdu laici? A jak vysvětlit, že v jednom hrobě se zcela zachovala mrtvola člověka pohřbeného před třemi měsíci, zatímco v hrobě vedlejším nesl nebožtík pochovaný před pouhými několika dny zřetelné stopy rozkladu? Přesto ale tohle všechno neodpovídá na otázku, co ti domnělí upíři mohli být vlastně zač?
„Zdroj pověstí o těch upírech můžeme hledat v duševně nemocných jedincích. Třeba s úchylkami, jako je nekrofilie, sadismus nebo masochismus. Sadismus a masochismus se vlastně vyskytuje i v běžném životě. Někteří autoři soudí, že takzvané kousání z lásky nebo sání na krku jsou vampiristické projevy. Krev se tak někdy může stát i fetišem,“ podotkl inženýr Ivan Mackerle.
Podle Pavlíny Maškové mrtví z Čelákovic zřejmě nepocházeli z desátého či jedenáctého století, jak se dosud uvádělo. Mohli být pohřbeni mnohem později, třeba v 15. až 17. století. Vychází to z antropologického zkoumání a také rozborů pěti železných přezek objevených na čelákovickém pohřebišti. Šlo tedy o upíry, či nikoliv? „Myslím si, že pokud tam byly prováděny nějaké protivampirické praktiky, vyloučeno to není. Protože samozřejmě ti lidé i v této době měli strach z těch mrtvých, kteří odešli ze světa třeba násilnou smrtí. Nejspíše se ale jedná o lidi, kteří byli popraveni,“ dodala Mašková.
Opět jsme se tak dostali k prapůvodu všeho a tím je strach. Kostry, které doktor Špaček tenkrát vykopal, skončily posléze v pražském Národním muzeu. Před několika lety byly kosterní pozůstatky podrobeny antropologickému výzkumu. A výsledek? „V minulém století, v těch 50. až 60. letech, se kosti konzervovaly a ve skutečnosti je znemožněno cokoliv s tou kostí dál dělat,“ vysvětlil Špaček. Podrobnosti o mrtvých z Čelákovic se tedy už nikdy nedozvíme. Nicméně upíři mezi námi stále jsou a dokonce v mnohem děsivější podobě. Před několika roky přinesla americká média příběh muže, který vypil krev své přítelkyně. A podobných případů je více…