Brno - Dělení Československa, návštěvy státníků, rekonstrukce nebo třeba zážitky z války. Sousedé bydlící v okolí vily Tugendhat toho už viděli mnoho. Dnes si mohou do svých deníčků připsat další událost. Přes ulici byli svědky toho, jak si český se slovenským prezidentem předají navzájem vyznamenání.
Sousedy Tugendhat prezidenti nezaskočili. Jsou už na významné události zvyklí
„V roce 1992, když se rozhodovalo o rozdělení Československa, se nedalo prakticky ani projet,“ vzpomíná asi na nejvýznamnější moment v historii vily Tomáš Flimel, který bydlí jen kousek od slavné stavby. Když se vrací k více než dvacet let starým vzpomínkách, přiznává, že ho tehdy historická událost příliš hluboce nezasáhla. „Pro naše okolí to nijak extrémní nebylo,“ vysvětluje Flimel, kterého s vilou spojují zážitky velmi staré i nejčerstvější.
GALERIE
Marie Mazalová bydlí naproti vile už přes padesát let
„Když jsem jako dítě se strýcem na dvorku kácel meruňku, tak jsme v nich našli zaseknuté střepiny z granátů z druhé světové války,“ popisuje třiapadesátiletý muž jeden z nejstarších zážitků spjatých se sousedstvím vily. Ty nejnovější se zase vážou k nedávné rekonstrukci, na které se Flimel přímo podílel. „Zabývám se rekonstrukcí technických památek, v případě vily to znamená zejména renovaci historického kotle,“ dodává muž, který právě z technických a kontrolních důvodů vilu po rekonstrukci navštívil už několikrát.
Ještě mnohem více toho pamatuje další ze sousedek slavné vily. Devadesátiletá Marie Mazalová bydlí přes ulici od vily Tugendat už přes padesát let. „To nic není,“ komentuje dnešní pouliční ruch a poukazuje také na rok 1992. „Viděla jsem tady všechny, Klause a pak i Havla. Otovi Černému jsem tady na zahradě dokonce vařila kafe,“ vzpomíná Mazalová.
Tomáš Flimel - soused, který se podílel na rekonstrukci vily Tugendhat (zdroj: ČT24)
Další pár pamětníků se na příjezd delegace díval opodál. Ačkoli u Černopolní ulice bydlí teprve od roku 2000, na vilu má starší pár vzpomínky mnohem starší. „Já si pamatuji, jak jsem tam chodívala cvičit, když zde v padesátých letech bývalo rehabilitační středisko pro děti,“ vzpomíná žena postávající kousek od vily.