Zorro – nový brněnský muzikál plný dobrodružství, vášně a cikánské hudby

Městské divadlo Brno má za sebou premiéru nového muzikálu Zorro. Režisér Petr Gazdík zvolil pro svou nejnovější inscenaci legendární příběh hrdiny „Zorra mstitele“. Tento muzikál má možnost brněnské publikum vidět v české premiéře.

Světová premiéra Zorra se konala v Congress Theatre v Eastbourne roku 2008. Pak následovalo osm úspěšných uvedení například v Londýně, v Paříži, v Moskvě, v Bulharsku a v dalších městech. Stephen Clark spolu s Helen Edmundsonovou dramatizovali románovou předlohu Isabel Allendové Zorro: legenda začíná(2005). Clark je zároveň i autorem písňových textů. Francouzská skupina Gipsy Kings, zpívající ve španělském jazyce, složila hudbu v rytmu rumby a flamenca. Do muzikálu zapojila nové songy, jako i vlastní hity – písně Bambeleo, Baila Mea Djobi Djoba.

Gazdík spolu s dramaturgem Janem Šotkovským vycházeli z dramatizace, kterou přeložili pro brněnské uvedení. Diváci se mohou těšit i na několik písní v originálním španělském jazyce. Gazdík se Šotkovským neexperimentovali s textem, důsledně zachovali dialogy a přesný sled scén. Muzikál vystavěli na milostném trojúhelníku: Diego, Luisa a Ramón. Občasná špatně inscenovaná slovní komika obsažená v předloze brněnské publikum nerozesmála. Diváky při generálce spíše rozveselily scény, které zrovna hercům nevyšly. Paradoxně napjatá situace, kdy Ramón zastřelí cikánku Inez, publikum pobavila, protože z pušky Ramóna nevyšel žádný zvuk, a i přesto Inez teatrálně padala k zemi.

Příběh vypráví o maskovaném hrdinovi, který chrání bezbranné lidi a mstí se za nespravedlnost. Děj se odehrává na konci 18. století ve Španělsku a v Kalifornii. Mladý muž Don Diego de la Vega si užívá života spolu s cikánskou tlupou v Barceloně. Jednoho dne přichází jeho přítelkyně Luisa s prosbou, aby se vrátil zpět do Kalifornie. Diegův starší bratr Ramón se totiž násilně ujal funkce starosty a krutě trestá celé město. Zorro spolu s cikány se vydává zpět do Kalifornie, kde v přestrojení bojuje se svým bratrem.

Není tajemstvím, že se brněnský inscenační tým inspiruje zahraničními muzikály a přesně kopíruje scénu, kostýmy a prvky z chorografie. Například brněnská Mary Poppins je kopií zdařilé broadwayské verze. V programu se dočteme, že brněnský Zorro vznikl ve spolupráci s úspěšnou londýnskou inscenací. V prostorovém řešení jeviště sice vidíme londýnskou předlohu, ale scénograf Aleš Valášek ji neokopíroval věrně. Valášek navrhnul dynamicky propracovanou scénu, která se proměňuje několikrát během představení. Jeviště zaplňují velké konstrukce většinou v béžovém odstínu, které kontrastují s barevným prostředím divoké cikánské komunity. Cikáni svými barevnými kostýmy a divokou hudbou oživují mdlé prostředí kalifornského města. V brněnské inscenaci zazní originální nahrávky písní muzikálu, které skupina Gipsy Kings poskytuje inscenátorům. Brněnští diváci ale nejsou ochuzeni o živou kapelu. Hudební nahrávku na scéně doplňuje kytarista a na krajích orchestřiště trumpetisté.

Na veřejné generálce se počítá s možností technických problémů, které se dají prominout, ale pěvecké a herecké výkony nikoli. Trojice hlavní protagonistů, Diego/Zorro (Lukáš Janota), Luisa (Viktória Matušovová) a Inez (Ivana Vaňková), se potýkala s pěveckými a hereckými problémy. Na hercích šlo poznat, že nejsou s postavami dokonale ztotožněni a že si své role neužívají. Také početná taneční company v choreografii Lucie Holánkové působila nejistě a staticky. Jednoduchá, nenápaditá chorografie nevyužila potenciál divoké cikánské hudby a ve variacích se opakují stejné prvky.

Zatím Gazdíkův Zorro pokulhává po herecké, pěvecké a taneční stránce za divácky úspěšnými tituly Městského divadla, jako jsou Jekyll a Hyde, Chicago a Marry Poppins. Snad čas a reprízy pomohou novému muzikálu napravit tyto nedostatky.

Vydáno pod