Brno - Osmnáctiletá Angelika Macháčková ví, že peníze nejsou všechno. Jako kadeřnice pracuje zadarmo v břeclavském azylovém domě, kde pomáhá zkrášlovat tamní klienty. Vrátit sebevědomí osamnělým lidem a pomoci jim při hledání nové práce, to je pro ni spíše poslání. Náklady na materiál si navíc hradí sama.
Chtěla pomáhat lidem: kadeřnice Angelika stříhá lidi bez domova
„Když se zeptám, co s těmi vlasy chtějí udělat, tak většinou řeknou, že se nechají překvapit. Pro mě je strašná radost, když najednou vypadají o deset let mladší,“ říká mladá kadeřnice, která nedávno dokončila střední školu. Pomáhat lidem je pro ni radost. V azylovém domě v Břeclavi pracuje teprve druhý týden, už ale obsloužila dvaadvacet klientů z třiceti ubytovaných. Zájem o nový účes mají většinou ženy.
„Neměla bych na to, zajít si za šest stovek ke kadeřnici. Jsem ráda, že máme takovou příležitost. Líbí se mi to a zvedlo mi to i sebevědomí. Doufám, že budu mít větší úspěch při hledání zaměstnání,“ věří šestačtyřicetiletá Pavla Stehlíková, která v azylovém domě bydlí už déle než rok. Profesionální střih i barvení, za které by jinak zaplatila několik set, má díky Angelice Macháčkové zdarma. Mladá kadeřnice si náklady na barvy a další materiál hradí ze svého. Částka se přitom vyšplhala už na několik tisíc.
Kadeřnice Angelika popisuje svou pomoc v azylovém domě (zdroj: ČT24)
„Jsem půl roku po škole a podnikám jako kadeřnice v Břeclavi. Snažím se nějak uchytit. Materiál, který používám, si hradím sama. Hlavně ale ráda dělám radost druhým lidem,“ tvrdí Macháčková, která v minulosti pracovala i ve valtické léčebně dlouhodobě nemocných, což byla práce opravdu psychicky náročná.
V její dobrovolnické aktivitě ji podporuje i vedoucí břeclavského azylového domu Veronika Heklová: „Uvědomila jsem si, že vzhled je při získání práce důležitý. Když člověk líp vypadá, i přístup veřejnosti je jiný. Nemají tu nálepku: jsem bezdomovec.“ Ačkoliv je Anglika zatím první dobrovolnicí v tomto azylovém domě, v budoucnu by břeclavské zařízení pro lidi bez domova uvítalo spolupráci i s lidmi z jiných oborů. O kadeřnické služby byl prý nečekaně velký zájem.
„Moc se mi líbí, že jsem se mohla dát trochu do pořádku. Cítím se líp, je to úžasný, že jsem se mohla zkrášlit,“ nadšeně komentuje nový účes Ivana Kočí, která v azylovém domě bydlí už druhým rokem. Zároveň je třetí rok bez práce. A právě k získání nového zaměstnání může klientům dopomoci i obyčejná úprava vlasů. „Když si budou hledat práci, nebo vyřizovat něco na úřadech, tak je nyní vidět, že ten člověk působí normálně. Klienti už se přímo těší, až půjdou na pohovor,“ pochvaluje si velký zájem vedoucí azylového domu Heklová.