Dokument oživí příběh Cyrila a Metoděje. Světce zobrazuje v moderním světě

Neobyčejný život bratrů ze Soluně, kteří změnili svět, připomene na obrazovkách České televize nový dokument s názvem Cyril a Metoděj – Dědictví otců a matek zachovej nám, Pane! Jeho tvůrci projeli s kamerami půlku Evropy a zažili při tom i jeden velmi dramatický incident - v Řecku průvodci filmem a zároveň představitelé postav Cyrila a Metoděje skončili za mřížemi. „Naštěstí šlo jen o nedorozumění,“ prozradil Otakáro Maria Schmidt, který film režíroval společně s Janou Kristinou Studničkovou.

Otakáro Maria Schmidt patří k nejvýraznějším českým režisérům, kteří se v současnosti věnují duchovní tematice. S partnerkou a spolutvůrkyní, režisérkou Janou Kristinou Studničkovou před téměř deseti lety začali pracovat na řadě polohraných dokumentárních filmů o životě světců a katolických řádech. „Nejedná se přímo o cyklus. Jednotlivé dokumenty vznikly pod vedením různých dramaturgických skupin,“ uvedl Schmidt.

Jejich neotřelému stylu je vlastní poetická stylizovanost a symbolická obraznost. Postavy v autentických kostýmech v nich bloudí dnešním světem, procházejí mezi auty a turisty v rušných ulicích. Spojením hraných dobových scén s prostředím dnešního světa chtějí autoři upozornit na přesah historických témat do současnosti a přetrvávající aktuálnost problémů, se kterými se křesťané potýkali před mnoha staletími.

„Naše filmy kombinují prvky dokumentaristické, hrané, poetické a výtvarné. Nikdo jiný to takto nedělá,“ zdůraznil režisér. Důrazem na obraznost mají podle něj potenciál oslovit mladé lidi, kteří v duchovních otázkách zatím hledají smysl. Díky pojetí jsou navíc srozumitelné pro diváky z různých zemí. Zájem je o ně také za hranicemi.

„Filmy vycházejí na DVD i v jazykových mutacích – vždy v angličtině, pak většinou ve španělštině, němčině nebo italštině. Jako jedni z mála autorů dokumentů s hranými prvky se je snažíme prodat i po světě a daří se nám to,“ řekl Schmidt. O zakoupení práv na vysílání projevují zájem i zahraniční televize. Například francouzská KTO, italská RAI Uno nebo veřejnoprávní běloruská a maďarská televize. „Už je od nás koupili a s úspěchem hráli Poláci. V únoru letošního roku byly dokumenty prezentovány v Jižní Americe, konkrétně v Limě v Peru, kde za přítomnosti české i peruánské diplomacie a zástupců tamního ministerstva kultury byl představen náš film Pražské Jezulátko. O tento i další naše filmy byl projeven vážný zájem pro distribuci i pro vysílání v televizích,“ sdělil.

Odkazy na předchozí hrané dokumenty o světových katolických řádech a českých svatých, z archivu České televize:

Záštita kardinála i nominace na prestižní vatikánskou cenu

Na natáčení dokumentů tvůrci spolupracují s Českou televizí. Získali pro ně záštitu premiéra, ministerstva školství, ministerstva kultury, ministra zahraničí a dokonce kardinála Dominika Duky. Filmem Pražské Jezulátko na sebe upozornili i ve Vatikánu a na Ministerstvu kultury a za své projekty o svatých a křesťanských řádech byli nominováni na prestižní cenu Papežské rady pro kulturu Per Artem et Deum. V evropském kontextu se umístili v první pětici za legendárním hudebním skladatelem Ennio Morricone.

Nový film Cyril a Metoděj – Dědictví otců a matek zachovej nám, Pane! je sedmý v řadě. Několik zajímavostí z natáčení prozradil Otakáro Maria Schmidt v rozhovoru.

Podle čeho jste vybral dva hlavní protagonisty dokumentu - průvodce a zároveň představitele postav Cyrila a Metoděje?

Preferujeme, aby to byli neherci a kněží - tedy zároveň poradci teologičtí nebo s orientací na historii. Jejich úkolem je být jak civilními dokumentaristickými průvodci, tak představiteli určitých rolí. To nejčastěji splňuje Miroslav Herold, jezuita, kněz a historik. Tentokrát jsme mu svěřili roli Cyrila. Často spolupracujeme také s Markem Orko Váchou, který v tomto případě hrál postavu Metoděje. Je to genetik a bioetik, pedagog a zároveň působí i jako kněz. Teprve v Řecku jsme zjistili, že naši průvodci jsou od sebe věkem o dvanáct let, tedy stejně jako Cyril a Metoděj. Asi ne náhodou.

Kde všude jste dokument natáčeli?

Měli jsme v podstatě čtyři natáčecí okruhy. Jeden okruh byl v Praze a okolí, tam jsme natáčeli například s Dominikem Dukou. Další byl na Moravě a zahrnoval všechna známá cyrilometodějská místa – Velehrad, Modrá, Uherské Hradiště a tak dále. Natáčeli jsme také v Bělorusku, kde jsme strávili celkem 14 dní díky záštitě ministerstva zahraničí a českého velvyslance a doporučujícím dopisu kardinála Dominika Duky. Čtvrtý, hlavní natáčecí „proud“, nás zavedl do oblasti Panonie neboli dnešního Maďarska, Makedonie, Soluně, tedy rodiště, Řecka, Turecka, Istanbulu, Itálie, Říma, Benátek a Rakouska. Celou tuto cestu jsme podnikli před rokem.

Je možné říct, že natáčení tohoto filmu pro vás jako tvůrce bylo cestováním doposud nejrozsáhlejší?

Dá se to tak říct. Úplně nejdál jsme ovšem byli ve filmu, který se teprve připravuje do programu České televize, tedy Misie (až na kraj světa s jezuity). Tam jsme točili i v hlavní městě Peru Limě. Poprvé jsme takto vycestovali letecky s kamerou za oceán. Jinak jezdíme spíš po Evropě – našimi cíli jsou obvykle Španělsko a Itálie.

Co bylo na natáčení kromě samotného cestování vůbec nejnáročnější?

Tentokrát jsme měli dvě postavy. Předchozí dokumenty jsme většinou natáčeli tak, že jeden účinkující byl průvodce a druhý představoval postavy, případně dalších postav se ujali lidé ze štábu. Bylo nás tak víc, potřebovali jsme velké televizní auto. Cestování bylo zatím nejdelší, a tím pádem pro nás hodně náročné. Navíc nás v Řecku zatkli – došlo tam k omylu. Kvůli kostýmům si mysleli, že Miroslav Herold a Marek Orko Vácha jsou nějací náboženští blouznivci. V liturgickém hábitu – zdůrazňuji, že pravém, zapůjčeném přímo od Dominika Duky – byli naši představitelé z nedorozumění zatčení, a to za účasti dvaceti policejních aut a dvaceti motorek. Naštěstí už za tři hodiny, díky pohotovým diplomatům z velvyslanectví, byli propuštěni. Takže v tomto ohledu jsme si zažili i dramatické chvíle. Ještě se nám nikdy nic podobného nestalo.

Premiérové vysílání dokumentu v České televizi je naplánováno na státní svátek, jubileum příchodu věrozvěstů na Velkou Moravu – v čem by podle Vás mohl napomoct k připomenutí cyrilometodějské tradice?

Tím, že je živý. Ukazuje, že problémy, které řešili Cyril a Metoděj před více než tisíci lety, se řeší doteď. Až při natáčení dokumentu jsme se navíc dozvěděli něco, o čem se dnes mezi lidmi téměř neví, a jak jsem zjistil, povědomí o tom moc nemají ani historikové. Konstantin se na sklonku života usadil v Římě, kde se stal mnichem a přijal jméno Kyrillos, tedy Cyril. Po jeho smrti mu přímo v Římě postavili chrám – je hned za Koloseem, kde byl pohřben. A podařilo se nám zjistit, že lidé, kteří poté k jeho hrobu přicházeli, se zázračně uzdravovali. Dnes se o Cyrilovi málo ví, odkud vzešla jeho svatost, ale jak praví knihy: "pochovali ho v
chrámu svatého Klimenta, kde se počaly dít na jeho čestném hrobě mnohé případy uzdravení. Slepí najednou počali vidět, nemocní se uzdravovat a z posedlých ďábli vycházet." Téměř vždy našimi filmy objevíme nějaké podobné záležitosti, které jsou dnes pro mladého člověka a duchovní obrodu Evropy velmi důležité.

Dvaapadesátiminutový dokument Cyril a Metoděj – Dědictví otců a matek zachovej nám, Pane! odvysílá Česká televize v pátek 5. července 2013 na kanálu ČT2 hned po skončení slavnostní bohoslužby ve 12.30.

Otakáro Maria Schmidt (vlastním jménem Otakar Miloslav Maria Schmidt, narozen 1960 v Plzni jako potomek středověkého šlechtického rodu Z Nowothů) vystudoval obor scénáristika a dramaturgie na pražské FAMU. Působí jako režisér, scénárista, kameraman, herec a pedagog. Natočil téměř 500 hraných filmů (například Eliška má ráda divočinu se čtyřmi nominacemi na Českého lva), dokumentů, zábavných pořadů, TV magazínů, hudebních klipů a reklam jako autorský režisér.

Téměř na všech jeho filmech od roku 2000 až do současnosti spolupracuje filmařsky (režijně, střihačsky, zvukově), dramaturgicky, autorsky a herecky Jana Kristina Sudničková.

Otakáro Maria Schmidt působí také jako pedagog, v současnosti přednáší na Univerzitě J. A. Komenského, konkrétně na katedře sociální a masové komunikace (obor audiovizuální
komunikace a tvorba).