Popice u Znojma - V Rakousku obdivovaný, u nás téměř neznámý - Charles Sealsfield. Novinář, spisovatel i dobrodruh, jehož kořeny sahají do malé obce Popice u Znojma. Cítil se být Rakušanem, procestoval Ameriku a zemřel ve Švýcarsku. Malé muzeum mu nyní otvírají v jeho rodném domě v Popicích u Znojma. Po roce oprav chtějí místní důstojně připomenout svého nejslavnějšího rodáka.
Slavný spisovatel procestoval Ameriku. Konečně má Sealsfield své muzeum i doma
Rodný dům Charlese Sealsfielda sloužil dlouhá léta jako obecní obchod. Postupně chátral a bez finanční pomoci z Rakouska by se jej pravděpodobně nepodařilo opravit. Vše ale nakonec dopadlo jinak, proto včera vedení obce mohlo slavnostně přestřihnout pásku nové stálé expozice v jeho rodném domě. „Ve Švýcarsku, v Texasu, tam má svoje expozice a konají se tam různá sympozia. Česká strana je oproti tomu taková vlažná,“ konstatovala předsedkyně občanského sdružení Popice Charlese Sealsfielda Eva Bogdanová. Ve své době byl přitom Sealsfield slavný podobně jako například Jules Verne.
Charles Sealsfield, pravým jménem Karl Anton Postl, se narodil 3. března 1793 jako nejstarší z jedenácti dětí v malé jihomoravské obci Popice u Znojma (dříve Poppitz). Ačkoliv se nejprve vydal studovat do Prahy teologii a filozofii, kněžský slib mu dlouho nevydržel a jeho životní láskou se stalo psaní. Když mu bylo třiatřicet let, záhadně zmizel ze svého ozdravného pobytu v Karlových Varech. Až zpětně se podařilo zjistit, že přes Stuttgart utekl do Ameriky.
O skutečném důvodu jeho radikálního odjezdu se můžeme jen dohadovat. „Byl to takový kritik rakouského absolutismu. Z knížek a z historie bych o něm spíš řekla, že to byl člověk nespokojený se svým životem, který se trochu hledal. A v Americe se asi našel,“ řekla Bogdanová.
GALERIE
Slavnostní otevření Sealsfieldova rodného domu zdroj: ČT Brno
V rodících se Spojených státech přijal teprve svůj pseudonym Charles Sealsfield, údajně podle jedné z viničních tratí nedaleko svého rodiště - Siegelfeld. Postupně procestoval údolí řeky Mississippi až po jihozápadní část země, kde zkoumal život osadníků a původních indiánských obyvatel. Tvrdí se, že z jeho vzpomínek vycházek při svém psaní i Karl May, protože sám v Americe nikdy nebyl.
Popis indiánského života údajně využil při tvorbě spaghetti westernů i režisér Sergio Leone. V dobách občanské války prozkoumával Charles Sealsfield i Mexiko. Ve Spojených státech začal pracovat jako novinář. Například pro newyorský titul The Morning Courier and Enquirer působil coby zahraniční korespondent v Paříži i v Londýně.
Spisovatel dvou kontinentů
V češtině vyšla zatím jen tři díla slavného spisovatele dvou kontinentů: Rakousko jaké je, Kniha o kajutě a Tokeah aneb Bílá růže. V roce 1844 jej německý kritik Theodor Mundt označil za největšího amerického autora všech dob. Jeho doménou byl popis přírody a krajiny. Ve své době byl v této disciplíně považován za nedostižného. Věnoval se ale i aktuálnímu politickému dění a kritizoval absolutismus v jeho rodném mocnářství. Kritici si rovněž cenili jeho schopnosti živého popisu děje.
Sealsfield procestoval Ameriku, ale zemřel ve Švýcarsku
Roku 1858 definitivně Spojené státy opustil a podzim života prožil ve Švýcarsku. Většina čtenářů netušila, že Sealsfield je původně rakouský občan z malé moravské obce. Dokonce titul The Boston Daily Advertiser pátral po jeho identitě, ale skutečných kořenů novináře se nedopátral. Fámy ukončilo až jeho sepsání závěti na statku ve Švýcarsku, kde veškerý svůj majetek odkázal svému rodu v Popicích u Znojma.
Slavný spisovatel ovládal řadu jazyků, pravděpodobně ale neuměl česky. „Mluvil německy, anglicky, trošku francouzsky, ale pravděpodobně ne česky,“ poznamenal tajemník Rakousko-české společnosti Michal Polák. Ve střední Evropě se dochovaly především jeho německé knihy. Jeho odkaz ale žije dál. Znojemské vinařství začalo na jeho počest vyrábět víno a sekt s jeho jménem. Novinář a cestoval měl ve Znojmě svou sochu už od roku 1881, po druhé světové válce ale musela být přemístěna na nádvoří znojemského zámku. Na původním místě v Husových sadech se v 90. letech minulého století objevila jeho druhá busta.
Pamětní deska na rodném domě zapomenutého spisovatele