Nevidím světlo v tunelu, říká předák z Dolu Paskov

Staříč - Žádná škoda, řekne možná leckdo, když se má zavřít černouhelný důl. Práce horníka je těžká jako za trest. A uhlí se prodává pod cenou. Zadlužený majitel OKD - NWR chce uzavřít další důl - Paskov ve Staříči, i když je tam ještě dvacet pět milionů tun vytěžitelného koksovatelného uhlí. Horníky to drásá, jakoby měli přijít o rodinu.

„Všichni jsou nervózní, mluví o tom pořád dokola. Šachta se člověku zažere pod kůži, vcucne ho. Neumím to vysvětlit. Možná je to pocitem soudržnosti, bez které to dole nejde, protože tam závisíme jeden na druhém,“ vysvětluje hlavní předák Dolu Paskov v lokalitě Staříč Ivan Grossinger.

Narodit se pro dřinu

Na šachtě pracuje čtyřiadvacet let, byl razičem, pak záchranářem, poté se vrátil na čelbu, nyní je devět roků předákem. „Narodil jsem se pro dřinu. Živilo mě to dosud solidně. Když to tady zavřou, nevím, co si počnu,“ říká devětačtyřicetiletý muž, který přišel do OKD z již neexistující textilky Slezan, kde dělal seřizovače.

V partě má pod sebou třicet lidí, také své dva syny. „Oba jsou vyučení kuchaři. Šli za penězi. I když naše práce není doceněna, nikde jinde v regionu si nevyděláte tolik, jako tady,“ vysvětluje Grossinger. Když byli synové menší, sliboval jim prý, že je přerazí, když vkročí na šachtu. Teď krčí rameny, chápe je. Sám si také plánoval, že bude v dole jen deset let.

Útlum už zažil v nedalekém závodě Paskov. „Teď je to jako přes kopírák. Šéfové zastavili přípravu, rubání je sice nachystané asi tak na rok, ale mohlo by to všechno jít i rychleji. Když jezdím do práce, říkám si, jestli ještě nějakou mám,“ líčí Grossinger.

Těží uhlí nebo peníze?

O spolumajiteli dolů Zdeňku Bakalovi horníci říkají, že v regionu netěží uhlí, ale peníze. Slovo krize ani ztrátový provoz je neohromuje. „Jestliže někdo zadlužil firmu čtyřnásobně, než je její majetek, tak co si o tom můžete myslet? Kam dávali celé roky zisky? Co si myslet o tom, když si paní Bakalová koupí kukačky za třicet mega?“ ptá se předák, který žije v nedaleké beskydské vesnici Vyšní Lhoty. V případě uzavření Paskova je připravený jezdit do Karviné, kde ještě fungují poslední tři doly - Karviná, Darkov, ČSM. Vedení OKD totiž slibuje, že zaměstná lidi z Paskova v karvinských šachtách, a to i za cenu toho, že skončí dodavatelské firmy, pod nimiž pracují třeba horníci z Polska. Jenže jde o dva a půl tisíce lidí, které postihne uzavření šachty přímo, asi pět tisíc v navazujících činnostech.

„Šachta není nafukovací. Samozřejmě bychom všichni rádi zůstali na Paskově. Naše party jsou zkušené, sehrané, ale nevíme, jestli nás budou potřebovat, protože v Karviné se používá jiný druh technologie ražení, a to pomocí kombajnů. V Paskově jsou sloje nízké,“ vysvětluje. Problém je také to, že lidé dojíždějí na Staříč z širokého okolí, někteří až z Kopřivnice nebo z Klokočova. A jezdit za prací až do Karviné by se jim nevyplatilo. „Myslím si, že prioritní je vytvoření sociálního programu pro všechny horníky Dolu Paskov, aby se mohli sami rozhodnout, zda ukončí činnost v hornictví nebo budou dále pokračovat v Karviné,“ říká muž.

Ovce, nebo kolečkové křeslo?

Ivan Grossinger je přesvědčený, že hornictví by měl pomoci stát, třeba podporou intervenčních nákupů a dalšími mechanismy, jinak bude zle. „Zavře OKD, pak Mittal a další firmy, možná automobilka Hyundi, které končí za tři roky daňové prázdniny. Najednou tady může být sto tisíc nezaměstnaných. Co tady budeme všichni dělat? Pást ovce?“ ptá se. Směje se, ale ví, že nemá čemu. Nedělá mu dobře představa, že by měl šachtu zítra definitivně opustit, zároveň si neumí představit, že bude fárat do důchodu – to je do 65 let. „Budu fárat na kolečkovém křesle? Zrušili nám systém kategorií, který umožňoval odejít do důchodu dříve, ale tělo se tady opravdu opotřebuje rychle. Nevidím světlo v tunelu,“ říká Grossinger. Dosud byla drsná a vyčerpávající práce v hloubce tisíc metrů, při teplotě až pětatřicet stupňů Celsia a vlhkosti vzduchu osmdesát procent zásadní jistotou jeho života.