Brno – Odborníci varují: většinu textilních výrobků na našem trhu nikdo netestuje. Nejde přitom jen o kvalitu, ale někdy i o zdraví. Pokud má někdo o kvalitě materiálu pochybnosti, může oslovit Textilní zkušební ústav v Brně. Podle tamních kontrolorů je zhruba čtvrtina testovaných výrobků nevyhovujících.
Většinu textilních výrobků nikdo netestuje
Zbyněk Remeš si koupil nové kalhoty a naštěstí pro něj je před oblečením dal nejprve do pračky. „Po prvním vyprání se na kalhotách vytvořily bílé mapy,“ popsal Remeš, který z pračky kromě zničených kalhot vytáhl i hromadu zabarveného oblečení. Když mu firma, u níž kalhoty koupil, odmítla uznat reklamaci, nechtěl se s tím smířit.
„Tvrdili, že jsem kalhoty špatně vypral. Pral jsem je ale podle toho, co bylo na visačce. Proto jsem dal kalhoty do zkušebního ústavu, kde mi potvrdili, že se jedná o nestálobarevnost v mokrém otěru,“ dodal Remeš.
V Česku existují i textilní značky kvality – pro oděvy značka QZ, pro dětské boty Žirafka. Celkem je u nás používá 42 firem.
Stejně jako Zbyněk Remeš se na Textilní zkušební ústav v Brně obrací lidé i firmy, kteří chtějí mít jistotu, že jejich výrobky jsou kvalitní. „Ze zhruba tisícovky zakázek, které zpracováváme, tak ve čtvrtině nějaký problém odhalíme. Nejčastěji jde o problém se stálobarevností a také nacházíme formaldehyd, třeba na pracovních oděvech. Formaldehyd je karcinogen, barvy zase dělají problémy na pokožce, třeba začervenání, vyrážku,…“ popsala odbornice z Textilního zkušebního ústavu v Brně Elen Klašková. Podobný osud mohl potkat třeba Zbyňka Remeše, jehož kalhoty pouštěly barvu, která se mohla dostat na kůži.
Jak se testuje textil, popisuje Elen Klašková (zdroj: ČT24)
Co se ve zkušebnách textilu ověřuje?
Materiálové složení - Analýzy vzorků materiálů pro zjištění použitých typů vláken. Zjišťují se nejen jednotlivý druhy vláken, ale také jejich podíl.
Kontrola kvality praní - Kontrola dodržování technologických podmínek praní v prádelnách, aby nedocházelo k poškození materiálů.
Změna rozměrů - Kontroluje se, zda materiál mění rozměry po praní, chemickém čištění, namočení, žehlení či propaření.
Oděry a žmolkování
Pevnost a tažnost
Propustnost vody
Stálobarevnost
Tepelná izolace
Mikrobiologie - Zkouší se u oděvů pro zdravotnictví nebo materiálů s proklamovanými antibakteriálními vlastnostmi - například ložního prádla.
Zdravotní nezávadnost
Elektrostatické vlastnosti (důležité zejména u ochranných oděvů)
Hořlavost - Kontroluje se u čalounění nábytku, hraček, autopotahů, materiálů do letadel nebo například ochranných oděvů.
Ochranné vlastnosti - Měří se zejména u geotextiliií - například materiálů pro zpevňování břehů, svahů nebo výztuží povrchů silnic. Důležitá je odolnost proti protržení.
Odborníci varují: textil nikdo netestuje
„Spousta lidí si myslí, že veškeré zboží, co je na trhu, prošlo nějakou kontrolou kvality. To možná platilo v minulosti. Teď se teoreticky na trh může dostat jakýkoliv nekvalitní nebo i nebezpečný výrobek,“ varoval manažer komunikace národní politiky kvality Tomáš Kouřil.
Nebezpečné produkty sleduje evropský systém RAPEX, který eviduje nepotravinové výrobky. „Z nich 35 procent tvoří výrobky textilní. V případě textilu to mohou být jedovaté barvy, další problém jsou výrobky pro děti, kde mohou být různé šňůrky, na kterých se mohou děti třeba uškrtit,“ vysvětlil Kouřil, podle něhož je většina těchto závadných výrobků z Číny.
Ještě hůř než oblečení je na tom obuv. Podle odborníků hlavně mezi dětskými botičkami nevyhovují skoro žádné. „Nekvalitní obuvi je na českém trhu velmi mnoho vzhledem k tomu, kolik desítek milionů párů nejlevnější obuvi se k nám ročně dováží. Měřili jsme proporcionalitu, která je špatná, je to vyrobené ze syntetických materiálů, aby obuv v kontejnerech neplesnivěla, musí být kontejnery vystříkány chemikáliemi, které jsou silnými alergeny,“ upřesnila tajemnice České obuvnické a kožedělné asociace Vlasta Mayerová.
„Řešením by bylo, aby evropští spotřebitelé dávali přednost evropskému zboží. Evropští výrobci jsou mnohem přísněji kontrolováni, tam je jistota pro spotřebitele mnohem vyšší,“ poradil Kouřil.
Jak poznat kvalitní tričko - rady pro laiky
- Tričko by nemělo být ušité nitěmi různých barev - i trčící nitě jsou známkami nedostatečné kontroly při výrobě.
- Vysoká gramáž není vždy zárukou vyšší kvality, záleží i na vlastnostech materiálu a kvalitě jeho zpracování. Nekvalitní materiál s vysokou gramáží má sklon k vytváření žmolků.
- Povrch látky by už při koupi neměl být „chlupatý“ - platí, že čím více bude chlupatý, tím bude po vyprání vypadat hůře. Často například zdrsní.
- Čím vyšší procento umělých látek materiál obsahuje, tím více se v něm člověk zapotí. Ideální složení je 100% bavlna nebo s příměsí elastanu, díky kterému pak tričko zdůrazní křivky.
- Důležité je zkontrolovat i to, jak je látka střižena, a to zejména při bočních švech. Oka materiálu by měla běžet kolmo, nikoliv šikmo - tvar takového trička se po vyprání obvykle zdeformuje.
- Kvalitní tričko by se po vyprání mělo jen minimálně srazit. S určitým procentem sražení však počítají i normy.
- Tričko by se po vyprání nemělo zdát lehčí a tenčí - některá mají silikonový zátěr, vytvářející dojem kvalitního, hladkého materiálu, ten se však po vyprání vypaří.
- Lemy by se neměly zakulatit.
Zdroj: diskuse na Fler.cz