Stahování nelegálních kopií se možná podaří potlačit

Praha - Možností, jak se filmový divák může na internetu dostat k leckterým snímkům, je celá řada. Může si je dokonce opatřit i zcela zdarma, v drtivé většině případů ovšem stahuje nelegální kopie. A to i díky stahovacím serverům. Jen v českém prostředí je jich celá řada a nejen filmoví tvůrci a distributoři kvůli nim přicházejí někdy i o statisíce korun. Zdá se však, že by se situace v brzké době mohla změnit. Tématem se zabýval Filip Černý v pořadu Reportéři ČT.

Internetové stahování prostřednictvím různých serverů, služeb či programů je celosvětovým fenoménem, který neminul ani české prostředí. Naopak, jen v něm existuje celá řada stahovacích serverů. Takzvaná úložiště poskytují různý legální, avšak i nelegální obsah od filmů přes hudbu či knihy až po počítačové programy.

Stahovací servery na svůj provoz vydělávají různě. Převažuje však způsob, kdy úložiště platícím uživatelům nabízejí větší rychlost při stahování souborů. Například v případě serveru Ulož.to klient za necelou stokorunu dostane kredit ve výši 10 GB. Již za dvojcifernou částku se tak dostane zhruba ke čtrnácti celovečerním filmům – anebo k jakémukoliv jinému obsahu, který se zde nachází. Tvůrci ani distributoři z každého jednoho stažení přitom neuvidí ani korunu.

Spustit úložiště, které by mohlo konkurovat předním českým stahovacím serverům, přitom není levná záležitost. „Domnívám se, že na pořízení a na rozjezd takového serveru vám nebude stačit ani jeden milion korun,“ říká bývalý hacker, v současnosti majitel serveru Hukot.net Petr Pomajbík. A návratnost takové investice je překvapivě často v nedohledu. „Co se týká ziskovosti filehostingových serverů v České republice, tak tu bude mít zhruba deset procent z nich,“ odhaduje Pomajbík.

Různé pohnutky, stejný výsledek

Samotný fakt, že se na těchto serverech nacházejí filmové či hudební soubory, ještě nevede k žádným zákonným postihům. V Česku jsou trestáni pouze ti, kteří nelegální obsah uploadují, tedy umisťují na web – na rozdíl od Velké Británie či Německa. Motivace uploadera je různá, označení „pirát“ je přitom dosti ošemetné. Může na jednu stranu jít například o studenta, náruživého filmového či hudebního fanouška, který se na webu – byť nelegálně – dostal k nepřebernému množství těžko dostupného kulturního materiálu. Na oplátku se tak může chtít v podstatě jen „odvděčit“ či poskytnout ostatním obsah podobného rázu.

Existují nicméně lidé, kteří například uploadem hollywoodského velkofilmu chtějí poměrně jednoduchým způsobem prostě jen vydělat. Servery přitom tyto uživatele k něčemu podobnému de facto motivují. „Za to, že zde uživatel uloží populární obsah – což není nic jiného než komerční filmy, počítačové programy, hry, knihy, písně a podobně – je odměňován. A to finančně, anebo tím, že dostává kredit, aby mohl zadarmo stahovat,“ podotýká Markéta Prchalová z České protipirátské unie.

V každém případě se jedni i druzí v současné situaci dopouštějí nelegálních skutků. Internetové uživatele, kteří takový obsah na internet umístí, není až tak obtížné vystopovat. Poté ovšem nastává hlavní kámen úrazu – policisté musejí prokázat, kdo za klávesnicí v daný moment seděl. Stíhaných pirátů je tak ročně „jen“ okolo sto padesáti. „Vím, že s tím mají problémy i jinde v zahraničí. Je totiž efektivní, aby stát postihoval i drobnější jednání?“ ptá se kriminalista Karel Kuchařík. „Stát si totiž musí spočítat, kolik budou činit náklady spojené s identifikací pachatele.“

Server ulož.to, největší české internetové úložiště
Zdroj: Martin Štěrba/ČTK

Bezvýsledný boj

Terčem žalob se mohou stát také úložiště, a to v momentu, kdy neuposlechnou výzvu k odstranění nelegálního obsahu na svých stránkách. Momentálně se tak provozovatelé internetových úložišť snaží na jednotlivé popudy tvůrců či distributorů nelegální obsah mazat. Distributoři mají i své zaměstnance, kteří se snaží úložiště o existenci pirátských kopií informovat. Jde však o sisyfovskou práci.

„Jakmile se dnes posadím k počítači a zadám náš marketingový plán, těch titulů, o které mám 'pečovat', najdu až dva tisíce, a to jen na jednom z českých serverů,“ říká Jiří Matulkanič, protipirátský manažer ze společnosti Bontonfilm. „Když dnes smažu jeden film a přijdu do práce zítra, dělám se stejným snímkem a jeho několika kopiemi totéž,“ dodává.

Výsledkem této frustrace byla v minulosti obrovská nevole distributorů, kteří přicházeli o značné prostředky a snažili se o co největší eliminaci podobných služeb. Cesta represí je přitom v podstatě bezvýchodná, a to již od samého počátku existence stahovacích serverů či P2P (peer-to-peer) sítí. „Podle mě je to boj, který se nedá vyhrát. Technologie bude vždycky napřed,“ říká Pomajbík.

Reportéři ČT (zdroj: ČT24)

Nečekaný kompromis

Jak distributoři, tak provozovatelé úložišť tak dnes docházejí ke kompromisům. Již za měsíc dojde na serveru Ulož.to ke spuštění dobrovolné služby, která by umožnila šířit filmy přes fungující úložiště, jenže legálně. „My v této chvíli nemůžeme diváka nutit, aby zaplatil, ale jenom ho informujeme o tom, že je správné, aby zaplatil. A nabídneme mu možnost, jak to udělat,“ říká producent Pepe Rafaj, který se na společné iniciativě, jejíž detaily mají být zveřejněny za měsíc, podílí.

Klíčovým faktorem úspěchu je přitom způsob, jak tato služba bude podchycena a zdali se uživateli do ní vyplatí investovat. Kvůli nerealistickým odhadům, nedostačující databázi a neúměrně nadsazeným cenám již dříve skončil například ambiciózní projekt na stahování hudby i-legálně.cz. Výhodou Ulož.to je přitom velká popularita a stávající fungující model. Pokud by existoval uživatelsky citlivý způsob, jak umožnit za dílo tvůrcům zaplatit, je zde šance na lepší vyhlídky. 

Slova Petra Pomajbíka, který na iniciativě rovněž spolupracuje, přitom znějí pro všechny strany poměrně nadějně. „Spotřebitel je v dnešní době ochoten zaplatit za rychlejší stahování nelegálního obsahu. Proč by si v tom případě nestáhl rychleji rovnou i obsah legální?“

Vydáno pod