Podle kritiků se na knižních pultech objevil horký favorit příštích literárních cen, kniha Anarchista od spisovatelky a novinářky Magdalény Platzové. Inspirací a jednou ze dvou dějových rovin knihy je neúspěšný atentát mladého anarchisty na pittsburského podnikatele v roce 1892. Spíše než o anarchismu je o idealismu a sondou do myšlení lidí, kteří jsou schopni pro ideály obětovat svůj život, ale také o něj připravit druhé. S Magdalénou Platzovou hovořila v Profilu z 25. srpna Petra Krmelová.
„Anarchismus je starý jako lidské uspořádání samo,“ říká Magdaléna Platzová
Mohla by se vaše kniha jmenovat ještě jinak, aby trefně mluvila o tom, o čem je? Ostatně sama jste někde řekla, že slovo anarchista může někoho děsit.
Je vlastně dobré, když titulek někoho vyděsí, ale zavádějící to trochu je. Ovšem to, že si lidé pod slovem anarchista představují jenom násilí nebo nějaké bomby a nože, je výsledek kampaně na pošpinění a diskreditaci anarchismu, která trvá už přes sto let. Anarchismus je velmi nepohodlný, protože zpochybňuje stát, respektive jakoukoliv autoritu.
Nová kniha Anarchista (zdroj: ČT24)
Kniha se odehrává na pozadí nezdařeného atentátu na pittsburského podnikatele. O co v ní ve zkratce jde?
Příběh se odehrává ve dvou rovinách, jedna je historická, druhá je ze současného New Yorku, kam přijíždí český historik pátrat po stopách toho anarchisty, Američana ruského původu, který se v roce 1892 pokusil zabít pittsburského podnikatele Henry C. Fricka (v mé knize se jmenuje John C. Kolman). Není to žádná historická kniha, je to klasický románový plod, ale v tomto případě myslím docela funguje. Tenhle Frick spravoval v Pittsburghu Carnegieho ocelárny, ve kterých panovaly naprosto nelidské podmínky. V tom raném kapitalismu to hraničilo s otrokářstvím – pracovaly tam děti, pracovalo se patnáct hodin denně, za směšné peníze, v nebezpečných podmínkách. Odbory se proto začaly organizovat a došlo ke stávce, na kterou Frick zareagoval tím, že si najal armádu Pinkertonů, kteří ten dav rozstříleli, bylo tam asi tři sta mrtvých. A ten anarchista, bylo mu devatenáct, celkem správně pochopil, že za to může Frickm, a že kdyby ho odstranil, mohlo by vedení s odbory vyjednávat. Tak se rozhodl ho zabít.
Takže jste pátrala po kořenech anarchismu?
Byla jsem v New Yorku, když se odehrávalo Ocupy Wall Street, chodila jsem tam, mluvila s těmi lidmi, psala o tom reportáže do Respektu. Myslím, že to byl projev současného anarchismu a velkého idealismu. Anarchismus je starý jako lidské uspořádání samo. Vždycky byli jedinci, kteří odmítali být ovládáni, manipulováni, zneužíváni. Nedá říct, že to někde začalo, třeba Bakuninem, Godwinem. Takže spíše než pátrat po historických kořenech anarchismu, mě zajímalo pochopit, proč to tak je, jak ti lidé přemýšlejí, co je vede k lidským obětem. Tenhle devatenáctiletý kluk nepočítal s tím, že vyvázne, ale nebylo to jako dnes, že jde někdo někoho zabít, aby dal nějakou message o zkaženosti našeho světa. On tam šel, protože zemřelo tři sta lidí, které považoval za nevinné, a chtěl jim pomoc tím, že odstraní tohoto jediného člověka.
(redakčně kráceno)