Ostrava - Ve střižně Avid 3 ostravského studia České televize se právě rodí finální podoba dokumentu o fenoménu ostravského hudebního festivalu Colours of Ostrava s názvem Moje Colours. Autorku a režisérku Markétu Nešlehovou nezajímají moc interpreti na pódiích. Zaměřuje se na lidi, kteří jsou s festivalem úzce spojeni - od jeho ředitelky po prodavače langošů. Na festivalu natáčela několik let, pracuje i se záběry amatérů.
Moje Colours, kouzlo, které se stalo skutečností
V čem je váš film o Colours of Ostrava výjimečný?
Výjimečné už je točit o výjimečném festivalu. O Colours vzniklo hodně publicistiky, ale žádná autorská práce. Mne lákalo ukázat je jako soukolí lidí, pro které je to láska a obživa. Možná více láska než obživa. A vedle toho festival představit jako background tisíce osudů a bůhvíkolika mikropříběhů. A protože se Zlatou Holušovou se známe ještě z dob před Colours a festival pamatuji od začátků, myslím, že i „jejich“ lidé mají ke mně trochu blíž. To bylo důležité pro mne a nezbytné pro možnost podívat se na Colours úplně zblízka. Aby dokument naplnil název Moje Colours.
Jak a jak dlouho dokument vznikal? Na koho a na co jste se zaměřila?
Vlastně o Colours točím léta a dost možná, že mám doma unikátní záběry. Třeba je někdy vytáhnu ze šuplíku. Pokud jde o Moje Colours, prolog jsem natočila loni - v pondělí po skončení festivalu: Zlata mi ukazovala, jak dvakrát odřela auto, za ní šla k zemi hlavní stage a poslední asistenti opouštěli produkci. Tehdy končil jeden a začínal druhý ročník…
Moje Colours jsme točili hned z několika úhlů a pohledů: Zlaty Holušové, architekta Josefa Pleskota a Jana Světlíka, Josefa Podstaty – průvodce festivalových hvězd, Denyho Krečmera, který má na starosti areál, Vaška Havelky, co se stará kapelám o nástrojové aparatury. Lukáše Krále, který má na starost internetovou komunikaci, Radka Michálka – člena ochranky, či Jana Fojtíka - prodejce langošů. Ty jsme sledovali v průběhu měsíců. Na festivalu k nim přibyla ještě mladičká Mama Marjas, královna reggae ze Sicílie. A množství drobných příběhů lidí a věcí, které se mezi sebou prolínají.
Konec obstarala opět Zlata v pondělí po letošních Colours. Povídali jsme si a za Zlatou šla k zemi hlavní stage…
GALERIE
Markéta Nešlehová
Jak se nápad na film rodil?
Dokument o Colours of Ostrava jsem chtěla točit už při devátém ročníku festivalu. Pak při desátém i při jedenáctém. Klepala jsem na mnohé dveře. Vloni mne vyslyšela nová producentka Kateřina Ondřejková - díky, Kateřino. A díky i zpětně za léta čekání: námět mezitím hezky zrál až v Moje Colours. Je to mé osobní poděkování specialitě a výjimečnosti, hudební laskomině i lidské blízkosti, kterou miluji od jejích začátků. Když jsme se v roce 2000 se Zlatou potkaly v německém Rudolstadtu na Tanz Und Folkfestu, už tehdy jsem věděla, že dávno sní o podobném festivalu v českých podmínkách. Pak mne bavilo pozorovat, jak jí Colours rostou pod rukama.
„Pamatuji si, jak jsem si festival užívala mnohdy i po zavíračce a nad ránem se kamsi vracela ostravskými tramvajemi. V hlavě mi doznívala hudba a já projížděla Vítkovicemi, nad kterými svítalo. Bylo to kouzlo…. co se stalo skutečností.“
Říkáte, že festival milujete. Čím si vás získal, proč je váš?
Užívala jsem si prakticky každý ročník – na Stodolní, na Hradě, na struzce…. pamatuji ještě tu magii, když hrál Goran Bregovič s kompletním orchestrem a sbory u ještě víceméně pevně stojících jatek a hned vedle funkčního Bauhausu. Pompéznost, omšelá krása a bizar v jediný okamžik. Pamatuji si, jak jsem si festival užívala mnohdy i po zavíračce a nad ránem se kamsi vracela ostravskými tramvajemi. V hlavě mi doznívala hudba a já projížděla Vítkovicemi, nad kterými svítalo. Bylo to kouzlo…. co se stalo skutečností.
Markéta Nešlehová
Markéta Nešlehová začínala jako novinářka, naposledy pracovala v Lidových novinách. Později se začala věnovat režii hudebních pořadů, magazínů, dokumentů. V České televizi například režírovala Noc s Andělem, Silvestry či magazíny. Aktuálně pro ČT připravuje dojumentární cyklus Naše tradice, cestopisné dokumenty Na cestě či dokument Khamoro. V koprodukci Bedna Films a Slovo 21 vytvořila sběrné dokumenty o Romech ROM-ID a Ženy v poli. Nyní mimo jiné shromažďuje materiál pro film o adopci dětí v Čechách. Připravuje celovečerní film Prvňáci. Za svou tvorbu získala řadu ocenění.
Jaký prostor dostanou materiály natočené amatéry, které jste vyzvali ke spolupráci? Co si od toho slibujete?
Myslím, že požádat fanoušky o videa, byla pro tento dokument nutnost: jsou to přece i jejich Colours. Třeba se mezi nimi najde nějaký poklad.
Markéta Nešlehová
Kdo všechno je ve vašem týmu?
Profesionálové a zároveň lidi, kteří mají Colours rádi a na natáčení chodili bez hodinek. Nevím, kolik jsme zejména v průběhu předfestivalových a festivalových dní nachodili kilometrů, ale vím, že materiálu natočeného jen na festivalu jsou desítky hodin. Můžou za to kameramani Tomáš Nikel, Petr Hrubeš, Petr Kožušník. Zvukaři Viktor Pokorný, Marcel Weiss, Milan Polášek. Produkční Marta Hostinská. Asistent režie Roman Nešleha. Tlumočník Salian Condé. A teď ve střižně Miroslav Bláha.
Jakou bude mít film stopáž? Kdy by se měl vysílat?
Připravujeme šestapadesátiminutový dokument. Poběží na programu ČT art 14. září od půl deváté večer, poté v reprízách 16. a 19. září na programu ČT art v noci.
Vydáno pod