Nový dětský televizní kanál připravil na první vysílací den celou řadu úspěšných pohádek a seriálů. V sobotu odpoledne mezi nimi nebude chybět ani známé zpracování Čapkova Devatera pohádek. Scénář k filmu napsal Zdeněk Svěrák a pod režijním vedením Karla Smyczka zazářil tehdy třiadvacetiletý Jiří Strach. Ten mezitím hereckou dráhu opustil a sám se stal známým režisérem, mimo jiné například Anděla Páně nebo Šťastného smolaře. Jak on sám po 17 letech na Lotranda vzpomíná?
Nenechal jsem si Lotrandem zničit život, říká Jiří Strach
Alena Vránová o Pyšné princezně tvrdí, že jí zničila život. Neotravují i vás někdy věčné dotazy na Lotranda?
Já si nenechám jen tak snadno zničit život nikým. Ani Lotrandem. Dotazy neotravují, když jsou laskavé, to prostě k téhle práci patří, aby člověk měl trpělivost na ně odpovídat potisící znovu a znovu. Otravné jsou občas pokřiky opilých mladíků na ulici. Navíc já v té době už studoval FAMU a směřoval k jiné profesi, k režii. Můj další případný herecký osud mi byl už zcela fuk.
O pohádce Anděl Páně jste napsal, že jste v ní nehrál proto, že si „přece nebudete kazit vlastní film:)“. Byl jste tedy podle vás vždycky více režisérem než hercem?
Od patnácti, kdy jsem se rozhodl pro režii, jsem sám sebe jako herce odstavil na vedlejší kolej. A udělal jsem dobře. Když dnes točím s těmi Pánembohem políbenými herci, Ivanem Trojanem počínaje a nevím kým konče, vidím, že jsem udělal dobře. Proti jejich hereckým talentům jsem úplný „naturščik“ a bylo by velmi povýšené, kdybych se s nimi chtěl srovnávat. Oni jsou prostě liga mistrů, zatímco já bych jako herec kopal okresní přebor.
Cítil jste se tedy více režisérem už jako Lotrando?
Dokonce jsem Karla Smyczka upozornil, ať si to opravdu dobře rozmyslí, koho obsazuje a kde jsou mé herecké limity. Vlastně už tehdy jsem uvažoval jako režisér a přál jsem kolegovi lepšího herce, než jsem já sám. Ale Karel si na tom trval. Dobře, je to tvoje odpovědnost, řekl jsem mu. Pokusím se tě tedy co nejvíc poslouchat, splňovat, stát se opravdu tou měkkou tvárnou modelínou v tvých rukou, aby sis mě uhnětl tam, kam potřebuješ. Budu se nejvíc snažit, víc udělat nemůžu. Vlastně Karla Smyczka za tu odvahu obdivuji, já sám jako režisér bych do podobné nejistoty nešel.
U Lotranda jste prý měl pocit, jako by jej Zdeněk Svěrák napsal přímo pro vás. V čem se vám loupežník – drvoštěp podobá?
Je to stejný trouba jako já, který naivně věří v lidskou dobrotu a nakonec je sám okraden. A když potkám krásnou Zubejdu, zamiluji se až po uši.
Pohádka je taky plná skvělých písniček. Která je vaše oblíbená?
Kupodivu moje nejoblíbenější je ta, která se bohužel do filmu nedostala. Jmenuje se Čechy krásné Čechy vaše. Asi ji málokdo zná. Ten text je geniální…. Halt pan Svěrák.
Když Lotranda a Zubejdu dávají v televizi, díváte se?
Nedívám. Já se nějak na sebe nemůžu dívat. Nepatřím mezi lidi, kteří ujíždějí sami na sobě a na egoistické představě vlastní velikosti. Nechci být takový člověk. Jakmile se mi cokoli pyšného začne vkrádat do povahy, snažím se to tvrdě vyhánět bičem sebereflexe.
Na co kromě panáků vypitých v bulharských exteriérech si u ní vzpomenete?
Těch panáků bylo tolik, že si ani nevzpomínám, kde jsme to točili… My to vážně točili v Bulharsku? :-))