Vesnice jsou pro vozíčkáře plné bariér. Kateřinice jsou výjimkou

Kateřinice (Vsetínsko) - Zatímco většina měst investuje do vybavení, které lidem s hendikepem usnadní pohyb v ulicích, na vesnicích se často ocitají v neřešitelných situacích. Obecní úřad není bezbariérový a mezi pracovníky často není nikdo, kdo ovládá znakovou řeč. Výjimkou jsou Kateřinice na Vsetínsku - obec teď dostala čtrnáctimilionovou dotaci na investice, které mají vesnici proměnit v místo přátelské pro vozíčkáře.

Do bezbariérového dětského centra Březina u Kateřinic jezdí vozíčkáři z celé republiky už sedm let. Uprostřed hornatého údolí vyrostlo středisko, kde na hendikepované nečíhá žádné nebezpečí. Úplně bez bariér budou do dvou let i samotné Kateřinice - díky dotaci ve výši 14 milionů.

„V současné době opravujeme chodníky, to pro nás bylo prvořadé. V srpnu jsme dokončili lávku u sportovního hřiště a teď čekáme na vybudování bezbariérového přístupu do našich budov - tedy na obecní úřad, do mateřské a základní školy, kostela nebo do dětského centra Březina,“ popsala zastupitelka Kateřinic a ředitelka zdejší základní a mateřské školy Šárka Muchová.

Zastupitelka a ředitelka ZŠ a MŠ Šárka Muchová o proměně obce (zdroj: ČT24)

Rekonstrukce školy pomůže například čtyřleté Klárce a jejím rodičům. Dívenka trpí dětskou mozkovou obrnou. Rodiče ji denně vozí ze sousedních Ratibořic do školky v Kateřinicích. Jenže třída je v patře a její matka ji musí v náručí nosit nahoru a zase zpátky. „Dcera samozřejmě roste a čím je větší, tím hůře se nosí,“ řekla Gabriela Třetinová.

O každodenním překonávání bariér v obci ví své také vozíčkář Petr Adámek. Ve vesnici před lety založil Moravskou organizaci vozíčkářů. Program pravidelných setkání je ale kvůli všudypřítomným schodům značně omezený. „Kvůli schodům se s přáteli vozíčkáři například nedostaneme do kulturního domu,“ popsal Adámek.

Do dvou let se to má změnit díky projektu Mobilita Kateřinic. Milionové investice místním i turistům s pohybovými problémy umožní i návštěvu zdejšího kostela.

Města mají náskok

Většina velkých měst už při svých investicích na lidi s hendikepem myslí. V Brně jim život usnadňují moderní technologie - například hlasové majáčky nebo zvuková zařízení na zastávkách a u podchodů, která po stisknutí tlačítka napoví nevidomým. Na magistrátě a výstavišti zase nevidomí najdou Braillovo písmo vyražené přímo na zábradlí. Nezaostává ani veřejná doprava. Všechny spoje linky 8 brněnské MHD jezdí jako jediné v republice kompletně bezbariérové.

Na začátku roku udělalo Brno ještě jeden vstřícný krok vůči lidem s omezenou schopností pohybu. Po několikaměsíčních přípravách vytvořilo atlas míst v centru, kam se dostanou bez problémů. Na podrobné mapě středu města najdou lidé symboly, které popisují, jestli je daný objekt bezbariérový, částečně přístupný nebo nepřístupný. Vedle zastávek MHD, úřadů a kulturních institucí tady lidé najdou informace také o vybraných lékárnách a nákupních střediscích.

U každé budovy je také šipkou vyznačeno, ve kterém místě je vstup pro vozíčkáře. Ne vždy je to totiž hlavní vchod. Hendikepovaní ocení také přehledné označení parkovacích míst vyhrazených pro vozíčkáře.

Handicapovaným v Brně pomůže nový atlas
Zdroj: ČT24

„Atlas přístupnosti centra města Brna pro osoby s omezenou schopností pohybu vychází v Brně poprvé. Na atlasu s námi spolupracoval Geografický ústav Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity a Pražská organizace vozíčkářů,“ informovala Eva Rossi z Odboru zdraví brněnského magistrátu.

Příručku mohou zájemci získat zdarma v informačním středisku brněnského magistrátu na Malinovského náměstí, dále v informačních a turistických centrech nebo na úřadech práce. Atlas je k dispozici také na internetu v české a anglické verzi.

Mapu budov dostupných pro vozíčkáře má i Zlín. Letos investoval do úprav ulic asi deset milionů korun. Lépe přístupné bude třeba část třídy Tomáše Bati nebo Městské divadlo.

Bezbariérovou mapu města má například i Olomouc. Online mapa je součástí projektu Bezbariérová Olomouc, který ve městě funguje jedenáct let. Hanácká metropole za něj získala několik ocenění. Naposledy v roce 2011, kdy Evropská komise ocenila využití informačních a komunikačních technologií pro osoby se zdravotním postižením.

Jaké je to žít s postižením, zjišťovali studenti na týdenním workshopu

Bezmála třicítka vysokoškoláků z celé Evropy se tento týden sjela do Lednice na týdenní workshop, který jim umožnil vžít se do kůže postiženého. Mezi účastnicemi byly i třiadvacetiletá Birgit Palujoa z Estonska a stejně stará Eva Janečková ze Znojemska. Postupně se ocitly v roli lidí nevidomých, hluchých nebo na vozíku.

„Pro mě bylo vůbec nejhorší být hluchá, protože je to ze všech věcí, kterými jsme prošli, nejděsivější. Je hrozné nic neslyšet,“ podělila se o svoje pocity studentka znakové řeči. Pro Evu Janečkovou bylo naopak nejhorší přijít o zrak. „Měli jsme hodně praktických cvičení, kde jsme si naplno uvědomili důsledky tohoto postižení. Musím se přiznat, že mě to dojalo k slzám, opravdu jsem si uvědomila, jak těžké to pro nevidomé musí být,“ dodala Eva Janečková.

Studentka Eva Janečková o mezinárodním kurzu (zdroj: ČT24)

Sedmidenní kurz měl vysokoškoláky, kteří studují obory spjaté se sociální prací, osobní zkušeností přiblížit reálnému životu zdravotně postižených. „Naučila jsem se, že i postižení jsou normální lidé a že je potřebné je integrovat. Uvědomila jsem si, že nefunguje osvěta, že by bylo potřeba dělat více kurzů s postiženými, aby lidé pochopili, že na tom nic není. Že i nevidomý člověk může být úplně samostatný, jen potřebuje malou pomoc od každého,“ uzavřela Janečková.

Téma hendikepovaných v UvR (zdroj: ČT24)
Vydáno pod