Od spuštění důchodové reformy uplynulo devět měsíců. S jakými vyhlídkami může po předčasných volbách do sněmovny počítat tzv. druhý pilíř, tradiční jablko sváru mezi bývalými vládními stranami a levicí? Podle dosavadních výroků mnohých partají se zdá, že jeho osud je zpečetěn. Kvůli nízkému počtu účastníků a zvětšující se díře v průběžném systému mu politici po volbách zřejmě dají ránu z milosti. O pokračování důchodové reformy po volbách budou krajští lídři diskutovat ve volební debatě ČT z Královéhradeckého kraje ve středu 2. října. Přímý přenos sledujte na ČT24 od 20:00 hod.
Druhý pilíř po volbách zřejmě dostane ránu z milosti
Proč o důchodové reformě právě v Královéhradeckém kraji? Průměrný věk je tam totiž druhý nejvyšší - 41,8 let, vyšší je jen v Praze - 41,9. Vyplývá to z údajů Českého statistického úřadu (ČSÚ) k 31. prosinci 2012. A pohled do budoucna ukazuje, že populace bude stárnout: na přelomu století by se podle statistiků měl průměrný věk obyvatel Česka pohybovat okolo 50 let a třetina obyvatel by měla být starší 65 let (nyní tvoří 17 %).
„Vstoupil jsem z jednoduchého důvodu. Zhruba za patnáct let, až půjdu do důchodu, tak v prvním pilíři budou maximálně chudinské dávky,“ lákal svoje spoluobčany k účasti na spoření ve druhém pilíři bývalý ministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09). A tehdejší premiér Petr Nečas (ODS), který společně s Kalouskem patřil k největším propagátorům důchodové reformy, jako jedinou možnou alternativu ke změně penzijního systému nabídl zvýšení DPH na 26 procent nebo snížení penzí o třetinu. Dobrovolnost spoření ve druhém pilíři byl kompromis - jak Kalousek, tak i Nečas byli původně pro povinný druhý pilíř.
Ačkoliv oba politici tvrdili, že důchodová reforma z jejich dílny je výhodná pro polovinu obyvatel Česka, veřejnost nepřesvědčili. První zkoušku ohněm prodělal druhý pilíř v polovině tohoto roku. Do konce června se totiž měli ke vstupu rozhodnout lidé starší 35 let. A není tajemstvím, že o nějakém přílivu zájemců lze jen těžko hovořit. Nečasův kabinet očekával, že za první pololetí získají penzijní společnosti půl milionu účastníků, vstoupilo ale jen 78 000 lidí. Snaha o radikální proměnu penzijního systému skončila neúspěchem.
„Ano, je to neúspěch, protože k tomu, aby penzijní společnost dlouhodobě fungovala, je potřeba, aby každá jedna společnost měla sto tisíc účastníků,“ konstatoval Karel Svoboda, prezident Asociace penzijních společností ČR.
Podle studie ekonomů z institutu IDEA při CERGE-EI se spoření v druhém pilíři vyplatí zhruba polovině mužů a třetině žen. Platí totiž, že přesměrování peněz do fondů je tím výhodnější, čím je člověk mladší – a bohatší. To je mimo jiné terčem kritiky Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS), podle které se vstup do druhého pilíře vyplatí jen těm, kteří budou celý život vydělávat víc než 37 500 korun. „Vláda vytvořila produkt pro deset procent lidí,“ poznamenal expert ČMKOS Vít Samek.
Špatné načasování?
Proč je vůbec nutné reformovat penzijní systém? Kvůli populačnímu vývoji. Dlouhodobě se zvyšuje počet důchodců a prodlužuje se průměrná délka života. Tyto změny však nejsou na druhé straně kompenzovány dostatečně vysokou porodností. Jinými slovy, lidí v důchodu přibývá a pobírají déle starobní penze, zatímco těch, kteří pracují a platí sociální pojištění, ubývá. Průběžný pilíř tak financování důchodů neutáhne, nemá-li dojít k jejich drastickému snížení. Jen v loňském roce chybělo na důchodovém účtu téměř 50 miliard korun.
Lepší zajištění na stáří má Čechům zajistit důchodové spoření v soukromých fondech. Na svůj účet u penzijní společnosti mohou přesměrovat tři procentní body z 28 procent, které odvádí na sociální pojištění. Musí k tomu ale přidat ještě dva procentní body ze svého.
Ekonom a člen NERV Tomáš Sedláček však tvrdí, že politici nastartovali reformu v nevhodnou dobu. „Nejméně vhodná doba na reformy a úsporná opatření je v období, kdy je ekonomika v recesi, což je právě ta doba, kdy je Česko nyní dělá,“ uvedl na přednášce Klubu investorů VŠE. Během recese totiž roste nezaměstnanost, lidé mají hluboko do kapsy a odkládají výdaje, které nejsou bezprostředně nezbytné. A to je i případ spoření na penzi.
Nezájem vyvolal první změny - rozhodne nová vláda
Po debaklu v prvním pololetí navrhl dnes už bývalý ministr financí Kalousek v zákoně o důchodovém spoření několik změn, které měly vstup do druhého pilíře zatraktivnit. Měly například umožnit po pěti letech z druhého pilíře vystoupit (ale bez možnosti opakovaného návratu). Jak se totiž ukázalo, nemožnost vyvázat se ze spoření ve druhém pilíři byla mnoha lidmi vnímána s nevolí. Kalousek chtěl rovněž zvýšit věkový limit pro vstup z 35 na 40 let.
Premiér v demisi Jiří Rusnok společně s ministrem financí Janem Fischerem ale navrhované změny smetli ze stolu. Jsou přesvědčeni, že úpravy důchodového systému počkají až na novou vládu.
- Ilustrační foto zdroj: ČTK http://img.ct24.cz/cache/140x78/article/51/5028/502753.jpg
- Důchodci zdroj: ČT24 http://img.ct24.cz/cache/140x78/article/42/4128/412765.jpg
- Ilustrační foto zdroj: ČT24 http://img.ct24.cz/cache/140x78/article/42/4169/416859.jpg
- Důchodci zdroj: ČT24 http://img.ct24.cz/cache/140x78/article/37/3693/369297.jpg
Nad čím se budou muset politici zamyslet
Pravdou je, že ať už bude po volbách vláda složená z jakýchkoliv politických stran, problému „co dál s druhým pilířem“ se nevyhne. Otázka zrušení, o níž hovoří sociální demokraté, přitom není jen politickým slibem – vzhledem k nízkému počtu účastníků by na stole vyvstala tak jako tak. Je totiž velmi pravděpodobné, že většina penzijních společnosti nedosáhne do 24 měsíců od svého vzniku počtu 50 000 účastníků, jak jim to ukládá zákon. Nenaplněné fondy pak budou zrušeny a jejich klienti převedeni do služeb jiného z fondů.
Politikům tedy nezbude než se rozhodnout, jak situaci vyřeší. Zruší druhý pilíř? Změní jeho parametry – například tak, že bude povinný pro všechny? Anebo sníží uvedený limit?
Penzijní společnosti se snaží politiky přesvědčit, aby druhý pilíř nerušili. Podle prezidenta Asociace penzijních společností a generálního ředitele penzijní společnosti ČSOB Karla Svobody by se měli spíš zabývat jeho změnami. „Pokud by se druhý pilíř zrušil, bude to nevratná chyba,“ míní Svoboda. Přiznává, že druhý pilíř není zcela dokonalý, ale je to prý první skutečný krok, jak vyřešit situaci, která je v budoucnu neodvratná.
Existence či zrušení druhého pilíře přitom není v této debatě otázkou nejsložitější. Mnohem tvrdším oříškem bude hledání takového modelu sociální systému, který dlouhodobě zajistí důstojnou životní úroveň stárnoucí populaci. Podle statistik jsou totiž čeští penzisté ve srovnání se zahraničím mnohem závislejší na státem vypláceném starobním důchodu – tvoří až 95 procent jejich příjmů. Vlastních úspor mají oproti západním penzistům minimum. Zda mají čeští politici recept na změnu, ukážou následující čtyři roky.
- Více o penzijní reformě čtěte ve speciálu ČT24
Jak se daří druhému pilíři na Slovensku?
Pravicová vláda Mikuláše Dzurindy spustila na Slovensku reformu důchodového systému už v roce 2005. Posunula hranici pro odchod do důchodu na 62 let, soukromé spoření na důchod zbavila dosavadních výhod (třeba daňových bonusů) a zavedla druhý pilíř. Ten byl pro lidi tehdy mladší šestnácti let povinný po nástupu do prvního zaměstnání, ti starší si mohli do poloviny roku 2006 vybrat, zda vstoupit nebo ne.
Z 2,5 milionu lidí, kteří měli na výběr, jich u soukromých fondů začalo spořit půldruhého milionu. Bylo to mnohem víc, než čekala sama vláda. Ti, co se zapojili, pak do původního státního pilíře přispívali ze své mzdy namísto původních 18 % už jen 9 % – zbývajících 9 % přesměrovali do fondů ve druhém pilíři. Podle ekonoma ze Slovenské akademie věd Petera Staňka bylo Slovensko světovou raritou, neboť do té doby neexistoval systém, ve kterém by byl poměr odvodů do prvního a druhého pilíře 1:1.
Světový unikát se ale po pár letech otřásl v základech. Na Slovensku totiž, ostatně stejně jako v Česku, chyběl jeden detail – širší politická shoda. A levicová Ficova vláda tak z reformy svých předchůdců začala systematicky ukrajovat.
Původně dokonce uvažovala o úplném zrušení problematického druhého pilíře. Od tohoto záměru ale ustoupila a došlo jen na technické úpravy – původní 9procentní odvody do soukromých fondů snížila na 4 % a zbylých 5 procentních bodů přesměrovala zpět do průběžného systému. Kdo bude chtít, může – po českém vzoru – přidat do fondů 2 procenta ze své kapsy navíc.
I Polsko a Maďarsko shání peníze navíc
Nejen Slovensko mění parametry spoření v soukromých penzijních fondech. Zásadním způsobem je reformovala i polská vláda. Aby umazala část veřejného dluhu, rozhodla se de facto znárodnit státní dluhopisy v hodnotě 37 miliard dolarů, které soukromé penzijní fondy vlastní (celkově se jedná zhruba o polovinu aktiv ve fondech). Následně tyto obligace zruší.
Důchodci nicméně o tyhle peníze nepřijdou – kabinet slíbil, že až bude zapotřebí penze vyplatit, uhradí je ze státního rozpočtu. Výsledek bude podobný jako v případě Slovenska – do státního průběžného důchodového systému díky tomu přiteče více peněz, což vládě umožní snižovat rozpočtové deficity.
Příběh maďarských soukromých fondů je dostatečně znám. Ačkoliv se Maďarsko odhodlalo k zavedení druhého pilíře jako vůbec první ze zemí visegrádské čtyřky už v roce 1998 a účast v něm byla poměrně vysoká, přišla ekonomická krize a ve státním rozpočtu citelně chyběly prostředky.
Premiér Viktor Orbán se proto rozhodl zachránit nestabilní první pilíř a zadluženou statní kasu faktickou likvidací druhého pilíře. Pravidla spoření v druhém pilíři změnil tak radikálně, že bylo nadále nevýhodné v něm zůstávat. Počet účastníků spoření v soukromých fondech se během krátké doby smrskl z tří milionů na pár desítek tisíc.