Ročně léčí desítky žen s nádorem prsu. Ne všechny ale přicházejí včas a mnohdy podceňují prevenci. Občanské sdružení Dialog Jessenius, jehož je zástupkyní, proto letos připravilo kampaň s názvem Ruce na prsa, která má včasným záchytem onemocnění zamezit zbytečným úmrtím. Jsou stále ještě mezery v informovanosti společnosti o této závažné nemoci? Jaká jsou preventivní vyšetření a jaká je prevence proti rakovině prsu? Těmito otázkami se zabývá primářka onkologického oddělení Masarykova onkologického ústavu v Brně Katarína Petráková. V pořadu Před půlnocí s ní hovořila redaktorka Pavla Pilařová.
„Onkologové jsou skoro členové rodiny,“ říká Katarína Petráková
Společnost Dialog Jesenius vznikla v roce 2009. Co je jejím primárním cílem a na jaký okruh lidí se zaměřuje?
Společnost vznikla s cílem informovat co nejširší veřejnost o určitých závažných onemocněních a o rizikovém chování, které může ke vzniku těchto onemocnění vést. Kromě jiného si klade za cíl zlepšit komunikaci mezi zdravotníky a pacienty, pacienty a příbuznými ve společnosti.
Myslíte si, že v dnešní době, kdy jsou informace vesměs dobře dostupné, jsou ještě oblasti, o kterých lidé nevědí?
Stává se to. Navíc, ty informace mohou být různé. Některé jsou vysloveně špatné. Proto si myslím, že je dobré to uvést na pravou míru a poskytovat jim informace, které jim mohou pomoci.
Měl by být onkolog také psychologem? On říká: máte zhoubný nádor, léčba bude taková, šance jsou takové.
Onkologie je specifický obor. V tomto oboru s pacientem procházíte celou jeho nemocí, většinou ho dále sledujete, jste v kontaktu s jeho rodinnými příslušníky. Onkolog musí být více psychologem než jiné obory. Například v chirurgii to může být jednorázová záležitost. Někteří pacienti se léčí léta, takže ten kontakt je velice blízký. Proto jsou onkologové skoro členy rodiny.
Musela jste se to učit? V těchto vážných situacích jde hodně o formu, o tón. Na začátku musíte být vy tou silnou, která to nějakým způsobem oznámí.
Člověk se hodně učí praxí, setkáváním s lidmi. Časem dovedete odhadnout, u kterého pacienta a jak máte diagnózu sdělit, jak s ním mluvit, co na něj může platit. To je stejně důležité jako medicínské vědomosti.
Specializujete se na problematiku karcinomu prsu. Jak je na tom Česká republika, kolik žen v současnosti u nás s touto diagnózou žije, zvyšuje se tento počet?
Počet případů se neustále zvyšuje. Za posledních asi dvacet let je to skoro dvojnásobek. Loni bylo nově diagnostikovaných 6 500 případů a je to nejčastější nádorové zhoubné onemocnění u žen v ČR. V současné době je asi 72 000 pacientek, které s touto nemocí žijí. Část je sledovaná, část je léčená.
ČR patří údajně v rámci Evropy k zemím s největším výskytem zhoubných onemocnění obecně. Jak si to vysvětlujete?
Hodně se na tom podílí životní styl, strava, způsob, jakým žijeme.
Občanské sdružení Dialog Jesenius letos připravilo kampaň s názvem Ruce na prsa. Čím chcete ženy oslovit?
Chceme se zaměřit na mladší ženy, které nespadají do toho screeningu, který se ženám nabízí od 45 let. Od dvaceti do pětačtyřiceti let jsou to asi dva miliony žen, které nepokrývá screeningové vyšetření. To neznamená, že tyto ženy nemohou dostat rakovinu prsu. My chceme poukazovat právě na to, že by se na to mělo myslet a ženy by se měly samy starat o své zdraví. Takové sebevyšetřování, sebepoznání prsou, patří k cestě, jak to mohou zlepšit. Když bude žena znát svá prsa, bude je pravidelně vyšetřovat, tak může lehce poznat, když se tam objeví něco, co tam předtím nebylo. On to v 90 % nádor nebude, ale vždy je dobré na to myslet a dalšími kroky nádor vyloučit.
Jak časté by ty sebekontroly měly být? Asi by ta oblast měla být širší, nesledovat jen uzlíky, bulky, ale jakékoli odchylky od normálu.
Nádorem nemusí být jen bulka. Žena by se měla vyšetřovat jednou za měsíc, tak si to zažije a lépe pozná odchylku od normy. Signálem může být i změna tvaru prsu, změna barvy kůže, vtahování bradavky, mohou to být i zvětšené uzliny, které naznačují, že se něco v prsu děje. To vše by měla žena sledovat.
Jak často se setkáváte se ženami, které si zjistily toto zhoubné onemocnění právě samovyšetřením?
S tím se setkávám relativně často. Někdy na to přijde i partner. Smutné je, když tyto ženy přijdou někam na vyšetření a nevěnuje se jim patřičná pozornost. To mě mrzí.
Znám případy, kdy žena přijde s nějakým svým pozorováním ke gynekologovi a ten to zlehčí. I s tím se setkáváte?
Pracuji v onkologii již dvacet let a poznala jsem stovky žen. A stejně bych si netroufla bez vyšetření říct, tohle rakovina je a tohle není. Pokud tam je hmatný nález, který tam nepatří, tak by měla být ta žena řádně vyšetřena.
Měl by gynekolog při preventivních prohlídkách automaticky vyšetřit ženě prsy, nebo je to na její vyžádání?
Vyšetření prsou by mělo být součástí gynekologického vyšetření především u rizikových pacientek s vyšší pravděpodobností výskytu karcinomu prsu, ale není to běžná praxe.
Kde se mohou ženy na veřejnosti setkat s vaší kampaní?
Existují webové stránky www.dialogjesenius.cz a informace mohou získat i přímo na stránkách www.rucenaprsa.cz. Budou to především stánky ve velkých nákupních centrech. Bude zde umístěno poprsí, na němž si ženy mohou vyzkoušet, jak lze nahmatat případný nádor, jak to pod těmi prsty cítí. Bude tam vzdělaný personál, který jim v tom může pomoct. Program bude objíždět velká centra ve velkých městech. Jeho náplň včetně dat a času lze najít na webu.
Před časem obletěla svět zpráva o herečce Angelině Jolie, která si nechala odoperovat oba prsy, protože u ní lékaři odhadli, že z 87 % onemocní rakovinou prsu. Je nositelkou dědičné mutace, která pravděpodobnost výskytu nádoru razantně zvyšuje. Jak jste tuto zprávu vnímala? Může to pomoc v prevenci, může to ženám pomoci tyto věci jinak vnímat?
Já tu zprávu přijala pozitivně. Určitě udělala pro některé ženy prospěšnou činnost, ženy se o tuto problematiku začaly zajímat, začaly se dotazovat na možnosti vyšetření. Lidé se začali zajímat i o to, zda náhodou nemají nádorové onemocnění v rodině. Pokud ano, mohou se zajímat o další vyšetření. Beru to jako pozitivní věc.
Pokud žena nemá v rodině nádorové onemocnění, asi nemá nárok na genetické testy?
Nárok na ně nemá, protože by to asi bylo zbytečné. Pravděpodobnost záchytu toho genu je tam velmi nízká. Vyšetření je drahé a bylo by zbytečné. V zásadě všechny pacientky, které onemocní před čtyřicítkou, testujeme, protože je to mladý věk. A u těchto žen je vysoká pravděpodobnost, že mohou být nositelkami tohoto genu. Hlavně když jsou mladší pětatřiceti let.
Nestálo by za to si jednou za dva až tři roky zajít k mamologovi, nechat si to vyšetření udělat i mladé ženy a zaplatit si ho?
Myslím si, že je to zbytečné. To hlídání sebe sama v mladším věku stačí. Ženy by měly znát svou rodinnou anamnézu, tj. výskyt karcinomu v rodině, měly by znát svá prsa, a pokud se tam něco mění, jít hned k lékaři.
Existuje prevence jako taková, aby se nádor vůbec nevyskytl? V této souvislosti se mluvilo o antikoncepci, kávě, kouření apod. jako o spouštěčích?
Na toto téma se píše řada článků. Dnes rozeznáváme silnější a slabší rizikové faktory. Mezi ty silné patří pouze pár věcí. Například předchozí ozáření prsu z důvodu jiné nemoci, pak jsou to nemoci, které nejsou zhoubné, ale mohou zvyšovat riziko. Antikoncepce to riziko může mírně zvyšovat. Když se bere dlouhou dobu. Na druhé straně o 50 % snižuje riziko nádoru ovárií, takže já si myslím, že antikoncepce škodlivá není.
Pro většinu pacientů je šokem, když zjistí, že mají rakovinu. Když se žena dozví, že asi přijde o prsy, tak je to asi mnohem horší. Ve které fázi je to pro vás, ale i pro pacientku nejhorší?
Pro upřesnění musím říct, že pacientka nemusí přijít o prsy. Díky včasnému záchytu mohou chirurgové udělat tzv. prszáchovný výkon a mnohdy není vůbec poznat, že byla žena operována. Ten kosmetický efekt je výborný. Rakovina prsu neznamená, že přijde o prsy. Pokud k tomu dojde, tak dnes existují téměř dokonalé plastické metody, které prs zrekonstruují. Ty výsledky jsou velmi dobré. V tomto směru by se neměla žena ničeho obávat, ty metody jsou dotaženy téměř do dokonalosti. Podle mě je největším šokem pro ženu samo sdělení, že má rakovinu. Pokud se včas zachytí, může být vyléčena.
Jak vypadá průběh léčení ve chvíli, kdy se s tím pacientka vyrovnává i ve vztahu k partnerovi?
V tomto období může mít žena velké problémy. Chce to pochopení a spolupráci partnera. Chemoterapie netrvá věčně. V časném stádiu je to léčba na pět, šest měsíců. Potom se může žena dostat do své původní kondice. Chce to diskusi, čas a spolupráci partnerů.
Existuje nějaký návod pro muže, aby věděli, jak se mají v takové chvíli zachovat? Brožurky sice jsou, ale v tomto případě vám moc nepomohou. Je lepší vyhledat lékaře a promluvit si o tom. Řešit to aktivně, neunikat z problému a nenechávat v tom ženu samu.
Vrátila jste se z kongresu v San Antoniu. Je to největší kongres zaměřený na problematiku rakoviny prsu. Dozvěděla jste se něco pro vás nového?
Tyto kongresy jsou pro nás velmi přínosné. Je to o nových cestách, o výsledcích nových studií, které lze použít v praxi. Týká se to prevence i samotné léčby. Víme, že dnes žijí ženy s rakovinou prsu dvakrát déle než jejich matky. To je obrovský úspěch. Také se hodně pracuje na zlepšení hormonální léčby, která je pro pacientky velice příjemná. Má výrazně méně nežádoucích účinků.
Zatím asi není jiná cesta než ozařování, nebo chemoterapie?
Účinnější je hormonální léčba. Nádor prsu je závislý na ženských hormonech. Až 75 % nádorů je na místech, na něž se vážou ženské hormony a ty mohou působit jako růstové faktory. Zde se dá hormonální léčba využít. Účinná je i biologická léčba. Ta je cílena na určité struktury a funguje jen u některých podtypů nádoru. V dnešní době se nádor prsu rozpadá na řadu malých podskupinek, z nichž každá může být léčena jiným způsobem.
Má hormonální léčba vedlejší účinky?
Má. Říká se jí hormonální léčba, ale její účinky jsou vlastně protihormonální. U žen dochází ke snižování hladiny estrogenu, tím se léčí ty nádory. Nebo se používají látky, které se naváží na nádory a nepustí k nim ženské hormony. Nejčastější nežádoucí účinky jsou klimakterické příznaky (návaly, poruchy spaní, změny nálad), ale nejsou tak výrazné, jako nežádoucí účinky u chemoterapie.
Slyšela jsem, že se zvyšuje počet mladších pacientek u rakoviny prsu?
Mýtus je, že se rakovina posouvá do mladších věkových vrstev. Případů sice přibývá, ale proporciálně v jednotlivých věkových kategoriích. Setkáváme se ale i s případy extrémně mladých žen od dvaceti do třiceti let.
Také se říká, že kojení je velkou prevencí proti rakovině prsu. Že ženy, které kojí plně a delší dobu, jsou méně ohroženou skupinou.
Tohle tvrzení vychází ze statistik. Neznamená to však, že ženy, které kojí, by nemohly onemocnět nádorem prsu. Co je ochranným faktorem, a prokázaly to i studie, je fyzická aktivita, hlavně aerobní fyzická aktivita. Stačí hodina a půl až dvě hodiny týdně. Tím se výrazně snižuje riziko rakoviny prsu. Takovou ochranu si může dopřát každá žena. Také by si měla žena hlídat váhu. Toto vše je velmi prospěšné.
(redakčně kráceno)