Hvězdnatá štědrovečerní noc má velikou moc

Na Štědrý den se dodržoval přísný půst a na večeři mělo slavnostní stůl zdobit devatero jídel: devítka je považována za magické číslo, za číslo prosperity. Říkalo se, že žádný hospodář není tak chudý, aby nevystrojil štědrovečerní hostinu. Bývalo zvykem nechávat na Štědrý den pootevřené dveře. Důvod byl jediný: každý mohl vstoupit a být tak pohoštěn. Tento zvyk dodržovali například i na pražské Kampě v rodině Jana Wericha.

Na Štědrý den se nemlátilo, ani nemlelo obilí. Nic se nepůjčovalo a nic se z domu nesmělo odnést. Před večeří vyběhl někdo z rodiny nebo sloužících ven a zval k večeři i stromy v sadu. Večeře začínala s východem první hvězdy, protože nový den dříve začínal nocí. 

Oplatky měly připomenout poslední večeři Páně 

Prvním chodem bývaly oplatky. Potíraly se medem, který představoval zdraví a plodnost, šípkovou marmeládou, aby měl člověk  zdravou červenou barvu, a česnekem rovněž pro zdraví. Pak přišla na řadu polévka, jídla s hrachem nebo čočkou. To jsou plodiny, které namočením nabývají na objemu, a proto představují množení a rozšíření majetku, pak to byl kuba čili hubník nebo maňas. 

Burášky jsou další štědrovečerní jídlo, totiž na plotně pečené placky z vařených brambor, které se nakrájely na drobné kousky, polily teplým mlékem, posypaly oslazeným mletým mákem a omastily rozpuštěným máslem smíchaným s medem. 

V 19. století přibyly ryby a koncem 19. století to byl bramborový salát. V místech, kde rybníky nebyly, měli lidé na stole omáčku, kde namísto ryb plavaly dlouhé kousky zeleniny, jinde to byly ryby z kynutého nebo piškotového těsta. Posléze se na štědrovečerní tabuli objevovalo i cukroví, které se v mnoha rodinách věšelo na stromečky.

Štědrovka na stole, sekera pod stolem

Na stůl nebo na lavici se dávalo pár mincí a všechno, co se v hospodářství v tom roce urodilo, aby bylo příští rok opět všeho dostatek. Nikdy nechyběla vánočka (štědrovka), červená jablka, protože červená je barva krve, tedy života, a chléb, pak ořechy, které byly dalším množstevním symbolem.

Pod stůl se dávala sekera či jiný železný předmět, na který si měl každý bosou nohou šlápnout, aby měl pevné, tedy „železné“ zdraví. Místy ovázali nohy stolu řetězem nebo provazem, aby se zamklo stavení před vlky a rodina zůstala pospolu. Od stolu hospodyně nevstávala, aby slepice dobře seděly na vejcích, a vše potřebné obstarala děvečka. Ostatní nevstávali proto, aby jim duše některého zemřelého nezasedla místo.

Fotogalerie z výstav o českých vánočních zvycích

Každý se měl na co těšit 

Štědrý večer byl spojen s obdarováním. Nadílelo se stromům, polím, studánce, kočce, dobytku. Kravičkám se dával kousek vánočky, koňům se přilepšovalo posoleným chlebem. I koza měla svůj talíř a na něj se dávalo všechno po třech soustech. Slepicím se dával do obruče mák se šťouchanými bramborami, aby bylo vajec jako máku. Psovi, kohoutovi a houserovi se dával česnek, aby dobře pojímali, myším kousek sýra, aby neškodily. Dětem se dávaly doma dělané hračky a pamlsky sestavené do různých stavbiček. 

Psa vyhodili oknem… 

Na Štědrý den byl pes vždycky venku a nebyl uvázaný, aby ochránil stavení před zloději, kteří využívali sváteční pohodu k loupení. Bývalo zvykem pozadu vyhodit psa ven nízkým oknem, aby byl ostrý na zloděje. Říkala se při tom i následující básnička:

„Skoč si, pejsku, oknem ven, když česnekem pálíš, na zloději, psí jazýčku, ať se vždycky zchladíš. Dnes je Štědrý den, hupky oknem ven.“

Po večeři se konaly magické rituály, mezi něž patřilo dodnes známé pouštění lodiček či lití olova. A na závěr večera se lidé sešli podobně jako dnes na půlnoční mši.

Předvánoční zamyšlení biskupa Václava Malého:

Interview ČT24 (zdroj: ČT24)
Vydáno pod