Znojmo – Do Znojma se dnes sjeli přátelé a příbuzní posledního účastníka heydrichiády. Alois Denemarek, který byl odbojářem a kamarádem Jana Kubiše, zemřel na konci roku 2013 ve věku 96 let. Za druhé světové války byl aktivním členem domácího odboje a jeho rodina schovávala parašutistu Františka Pospíšila. Po atentátu na Reinharda Heydricha jen náhodou unikl zatčení gestapem, jeho rodina však takové štěstí neměla.
Ve Znojmě se rozloučili s posledním aktérem heydrichiády
Když jel 27. května 1942 zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich do své kanceláře na Pražský hrad, zaútočili na něj v Praze-Libni českoslovenští parašutisté. Odbojáři nenáviděného protektora nezranili smrtelně, ten přesto o pár dní později na následky pooperačních komplikací zemřel.
Atentát vyvolal v celém protektorátu drsné represe. Lidé byli stříleni bez soudu, nacisté vyvraždili obce Lidice a Ležáky. Tvrdý postih čekal i všechny, kteří atentátníkům pomáhali.
Mezi nimi byla i rodina Aloise Denemarka. Denemarek pocházel z Dolních Vilémovic, kde se narodil i jeden z atentátníků, Jan Kubiš. Chodili spolu do školy a jejich rodiny se přátelily. Denemarek byl jedním z posledních, kteří s Kubišem mluvili před jeho smrtí. 16. června 1942, kdy zbývaly Kubišovi jen dva dny života, se spolu tajně sešli v Praze u Národního muzea. „My jsme Honzu nemohli poznat: byl přemaskovanej, měl fouska,“ vzpomínal ještě před lety na svého kamaráda-hrdinu sám Alois Denemarek.
Vzpomíná historik a publicista Jaroslav Čvančara (zdroj: ČT24)
Denemarkovi ukrývali ve Vilémovicích parašutistu Františka Pospíšila. Alois Denemarek tehdy chtěl, aby mu Jan Kubiš poradil. To ještě netušil, že Kubiš je právě jedním z atentátníků. Když pak gestapo přišlo ke Kubišovým domů, obával se, že se dostaví i k Denemarkovým. Na jejich rodinu došlo až o rok později. Gestapo odvedlo Denemarkovy rodiče i bratra, nikdo z nich se po válce domů nevrátil. Alois Denemarek unikl jen náhodou - oženil se do jiné vesnice a ještě tam nebyl přihlášen, a tak na něj nacisté zapomněli. Komunistům po roce 1948 ale už neutekl: skončil za smyšlené obvinění ve vězení a potom na vojenské službě u PTP.
Na svého přítele Alois Denemarek nikdy nezapomněl - své životní úspory věnoval na opravu Kubišova rodného domu. V roce 2011 ocenil Denemarka i tehdejší ministr obrany Alexander Vondra, když mu udělil nejvyšší resortní vyznamenání Zlatá lípa. Uděluje se jen výjimečně lidem, kteří se zasloužili o ochranu základních lidských práv a svobod.
Na znojemském hřbitově se dnes s Aloisem Denemarkem rozloučila stovka smutečních hostů. „Odešel poslední, skutečně aktivní aktér heydrichiády. Lidí, jako byl pan Denemarek, má bohužel český národ stále méně,“ zavzpomínal na svého známého historik a publicista Jaroslav Čvančara.
Atentát na Heydricha
Reinhard Heydrich byl prominentní nacista a blízký spolupracovník Heinricha Himmlera. Šlo o třetího nejvyššího představitele SS a jednoho z hlavních organizátorů holocaustu. V letech 1941–1942 působil jako zastupující říšský protektor Protektorátu Čechy a Morava. V té době prosazoval politiku cukru a biče – dával sociální výhody dělníkům, na druhou stranu uplatňoval brutální perzekuce vůči neloajálním lidem.
Od svého ustavení se československá exilová vláda stále více dostávala pod tlak britských oficiálních míst. Důvodem byla malá aktivita domácího odboje v obsazeném Československu. Koncem roku 1940 byl proto exilovou vládou v Londýně přijat program pomoci domácímu odboji. Počítalo se s vysíláním specialistů vycvičených na nestandardní vedení války a jejich zapojení do domácího protiněmeckého odboje. Koncem léta roku 1941, po nástupu Reinharda Heydricha do funkce zastupujícího říšského protektora, bylo rozhodnuto o rozšíření o teroristickou činnost. První takto koncipovanou operací se měla stát operace Anthropoid – atentát na Heydricha.
27. května byl slunný den a Heydrich jel proto v otevřeném voze ze svého sídla na zámku v Panenských Břežanech na Pražský hrad. Když se automobil objevil v zatáčce, odhodil atentátník Gabčík kabát a vytasil samopal, aby se pokusil střílet na vůz, jeho samopal však selhal. Heydrichovi bylo hned jasné, že se jedná o pokus o atentát. Namísto toho, aby řidiči Kleinovi přikázal z místa rychle ujet, čímž by si zachránil život, udělal Heydrich dvě osudové chyby. Jednak přikázal vůz zastavit a současně se v autě postavil. Vůz zastavil před Kubišem, který se pokusil vhodit do automobilu granát. Neodhadl ale přesně vzdálenost, a tak minul cíl. Granát explodoval poblíž automobilu, u jeho zadní pneumatiky. Detonace byla tak silná, že se vysypala okna projíždějící tramvaje i okna některých blízkých domů. Střepiny z výbuchu zasáhly Kubiše do obličeje a do prsou.
Po výbuchu se Kubiš i Gabčík pokoušeli Heydricha i Kleina dorazit střelbou z pistolí. Heydrich měl vlivem exploze zlomené žebro, části zlomeniny se mu dostaly do sleziny. Kubiš si střelbou do vzduchu proklestil cestu vyděšeným davem přihlížejících zvědavců, nasedl na kolo a ujel na záchytné místo ve Staré Libni. Následující dny se parašutisté skrývali.
Heydrich upadl 3. června v nemocnici Na Bulovce do kómatu a 4. června v 4.30 zemřel dle první úmrtní zprávy na celkovou sepsi organismu.
Akce proti atentátníkům začala 18. června 1942 příjezdem 800 příslušníků Waffen-SS před pravoslavný chrám svatých Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. Celé okolí bylo neprodyšně uzavřeno. Po několika minutách proniklo do budovy gestapo, se kterým začali parašutisté vést přestřelku. Boj trval přes dvě hodiny. Odpor tří obránců byl zlomen poté, co jim došlo střelivo a Němci se je snažili dostat pomocí ručních granátů.
Ostatní čtyři parašutisté s napětím poslouchali boj svých kamarádů z krypty kostela. Němci házeli do krypty granáty slzného plynu, následoval pokus parašutisty vyplavit. Němci mezitím prorazili do krypty další vchod v oblasti zazděného starého vchodu za pomoci výbušnin. Následovaly pokusy vojáků proniknout do krypty. Tyto pokusy byly odráženy, jelikož obránci měli lepší podmínky pro boj, jejich odpor ale skončil nedostatkem munice. Stejně jako parašutisté v horní části kostela spáchali sebevraždu střelnou ranou do hlavy.
Zdroj: Wikipedie