Žítková (Uherskohradišťsko) - Přestože okolí obce Žítková lemovaly pole s žitem, její název odkazuje ke slovu „žítek“ neboli život. Živá vesnice na samotných hranicích se Slovenskem měla už od počátku tvrdý chleba. Do roku 1948 tu nebyla elektřina a teprve o dva roky později začal do obce zajíždět linkový autobus. Za těžkosti života jsou ale místní odměněni nádhernou krajinou a kouzelnými výhledy do ní.
V kraji žítkovských bohyň se snoubí křesťanství a mystika
„Tato hráz, to je slovenská hranice. My jsme poslední vesnice. V létě je tady ale hodně rekreantů,“ přiblížil polohu zapadlé Žítkové její rodák Jaroslav Lebánek. Obec se ale do povědomí zapsala příběhy žítkovských bohyň, jež nedávno oživila brněnská spisovatelka Kateřina Tučková. Právě tady totiž žila do roku 2001 poslední z nich.
„Je tu dům paní Gabrhelové, která se narodila roku 1905. Tady žila a pomáhala lidem, hlavně bylinkami,“ přiznal Lebánek. Věštit si od ní ale lidé příliš nenechávali, protože měli před starou legendou respekt. „Karty jsem si od ní vykládat nenechala, protože jsem věděla, že to není pravda a že je to hřích,“ popsala svůj odpor k mystice jedna ze starších obyvatelek.
Kdo byly žítkovské bohyně?
Vysoko v kopcích Bílých Karpat žily v minulosti ženy obdařené výjimečnými schopnostmi. Uměly léčit a pomáhat lidem s trápením, uměly poradit v nesnázích a také údajně viděly do budoucnosti. Říkalo se jim bohyně a své umění si předávaly z generace na generaci. Příběh o poslední generaci této tajemné legendy sepsala Kateřina Tučková ve své knize Žítkovské bohyně, jež vyšla v březnu 2012.
„No já jsem chtěl galánku, aby mi s ní poradila, ale nenašel jsem ji,“ posteskl si místní, který doufal, že mu žítkovská bohyně „přičaruje“ manželku. Šestadevadesátiletá paní Gabrhelová byla až do poslední chvíle velmi čiperná. „Chodila až od poslední chvíle a nikdy nenosila brýle, ona četla i vyšívala bez brýlí,“ zavzpomínal na slavnou rodačku Lebánek.
„Chodívali sem cizí lidé ze Slovenska i z Čech. Křesťanství se tady udržuje, některé věci ohledně bohyní ale odporovaly křesťanství,“ upozornil Lebánek.
Historický snímek obce Žítková
V minulosti obec sužovaly nájezdy Tatarů i Turků. Jestli místním pomohla překonat útrapy historie, víra nebo magie, to je otázkou. Nástrahám podlehla nejedna tamní památka. Na nejvyšším vrcholku Lokov prý dříve stával hrad, který se ale propadl do bažin. Jiný hrad - dřevěný Kubáň zase vyhořel. V místní části Hutě původně fungovala sklárna, ta ale v 18. století zanikla. Dnes je dominantou obce kaple Panny Marie Kopanické.
Žítková leží totiž geograficky v oblasti Moravské Kopanice, která se proslavila především zemědělstvím. Místní pěstovali žito i zeleninu, nejvíce se tu dařilo okurkám. Dodnes je v obci k vidění soubor původních domů nebo přírodní koupaliště. Jen s osídlením je to horší. Ještě v 50. letech minulého století žilo v obci přes 900 stálých obyvatel. Dnes jsou to asi dvě stovky.
Tři minuty z Žítkové (zdroj: ČT24)