Valašské Meziříčí - Nejnovější práce studentů valašskomeziříčské sklářské školy ozdobily sály tamního muzea. Doplnily tak expozici věnovanou historii sklářství. Muzeum právě letos slaví 130. narozeniny a sklářská škola sedmdesátiny.
Sklářská škola oslavuje narozeniny výstavou prací svých studentů
V přízemí zámku Kinských zdánlivě plavou pestré skleněné ryby. Přímo ve Valašském Meziříčí je vytvořila jihokorejská výtvarnice Song Mi Kim. O patro výše zaujmou práce jejích mladších a méně exotických spolužáků ze Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské. „Inspirací pro mě byla kapka vody, která dopadá na vodní hladinu. Z toho vzniklo dílo, na kterém jsem pracoval asi dva měsíce,“ popsal student 4. ročníku sklářské školy Milan Ševčík.
Na výstavu učitelé vybrali to nejlepší, co ve škole vzniklo. „Nacházejí se tady věci, které získaly ocenění například na soutěži sklářských škol v Karlových Varech,“ pochlubil se pedagog ze sklářské školy Ondřej Strnadel.
Muzeum ve Valašském Meziříčí se pyšní největší sbírkou osvětlovacího skla
Muzeum regionu Valašsko se pyšní největší veřejnou sbírkou osvětlovacího skla ve střední Evropě. Má celkem pět tisíc exponátů. „Zatímco zpočátku byly pro osvětlení typické drobné a dekorativní tvary, na konci se dostáváme i k půlmetrovým světelným plastikám,“ vysvětlila kurátorka z muzea Kamila Valoušková.
Hovoří kurátorka Muzea regionu Valašsko Kamila Valoušková (zdroj: ČT24)
Pozornost největšího počtu návštěvníky si pravidelně získává hřbitovní stínítko ve tvaru plamene. „Je to proto, že bylo použito pro vybavení honosných interiérů nepotopitelného parníku Titanic,“ dodala Valoušková.
Výroba skla ve Valašském Meziříčí skončila už před jedenácti lety. Největší sklářská škola v zemi přesto vychovává pokračovatele tradice. S důrazem na ruční práci a nápaditý design. Ten má pořád šanci zaujmout - u nás i ve světě.
České sklářství
Počátky českého sklářství spadají do 13. století. Archeologické průzkumy odhalily sklárny z druhé poloviny 13. století v pohraničních horách. Jednalo se o soustavu zpravidla tří pecí (v největší se při teplotách přes 1200 °C tavilo sklo, zbylé pece byly pomocné) chráněnou jednoduchými dřevěnými přístřešky.
Nejstarší sklárny pracovaly v Krušných horách, Lužických horách, na Šumavě a v dalších oblastech s dostatečnými zásobami dřeva (kterého sklárny spotřebovaly ohromné množství k topení a k výrobě potaše), vody a dalších surovin (křemen a vápenec). Vyrábělo se především okenní a stolní sklo, jehož hlavními odběrateli se stala města, kláštery a šlechtická sídla.
V současnosti má české sklo ve světě poměrně silnou pozici, a to jak průmyslově vyráběné, tak i řemeslné a umělecké. Mezi největší exportéry patří firmy Moser, Crystalex a Lasvit. Nejznámější čeští umělečtí skláři a sklářští výtvarníci jsou patrně René Roubíček a Bořek Šípek.
(zdroj: Wikipedie)