Hluboká mozková stimulace je založená na vysílání elektrických impulsů do mozku pomocí tenkých elektrod. Ty vedou od neurostimulátoru, který mají pacienti voperovaný do hrudi. U pacientů s Parkinsonovou chorobou, kde selhávaly všechny dostupné formy terapie, dochází k výraznému zlepšení hybnosti. Podobně úspěšná je tato metoda i u pacientů s epilepsií, kdy značně snižuje frekvenci epileptických záchvatů. Testována je však i u lidí trpících psychiatrickými onemocněními nebo obezitou. Ve Studiu 6 hovořila s Milanem Brázdilem, přednostou I. neurologické kliniky Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně, Petra Krmelová.
„Na operace mozku jsme ideálně připraveni,“ říká Milan Brázdil
Hluboká mozková stimulace pomáhá při Parkinsonově chorobě, epilepsii. Jsou i další diagnózy, u kterých může pomoci?
V rámci Evropy je již schválena u takzvaného esenciálního třesu. To je třes, který se vyskytuje u jiných pacientů než s Parkinsonovou nemocí nebo poškozením mozečku. Dále se používá u dystonií, což jsou křeče jednotlivých svalových skupin nebo celého těla. Eventuálně je schválena také u obsedantně kompulzivní poruchy, tedy vtíravých myšlenek a nutkavého jednání. A testována je u celé další řady nemocí, jako je deprese, Tourettův syndrom, tiků nebo u pacientů s různými závislostmi, obezitou a v neposlední řadě u pacientů s Alzheimerovou chorobou.
Ten postup vypadá trochu jako ve sci-fi. Víte přesně, co se v té chvíli v mozku odehrává?
Víme, že stimulujeme konkrétní mozkovou strukturu, ale úplně přesně nevíme, co se děje komplexně v mozku. Dříve se předpokládalo, že stimulací může dojít k oslabení aktivity té struktury, anebo naopak k jejímu posílení. Dnes jsme si jisti, že to působení je mnohem komplexnější. S největší pravděpodobností dochází k ovlivňování určitých chemických a elektrických aktivit v rámci neuronálních okruhů a ve hře jsou vždy různé struktury. Je totiž zajímavé, že stimulace jedné konkrétní struktury může pomoci pacientům s různými onemocněními. A naopak stimulace různých struktur může pomoci pacientovi s jednou nemocí.
Jak to pak ovlivňuje celé tělo?
U pacientů s Parkinsonovou nemocí dochází k výraznému zlepšení hybnosti, u pacientů s epilepsií k výraznému snížení frekvence záchvatů.
Vy se specializujete právě na operace epileptiků. V Evropské unii byla tato metoda schválena v roce 2011. Byli jste na to připraveni?
Myslím, že jsme na to byli připraveni ideálně. V rámci dvou brněnských nemocnic funguje už od roku 1992 Centrum pro epilepsie Brno. Na začátku 21. století jsme tak měli dostatek pacientů, kteří vyčerpali veškeré terapeutické možnosti. Na druhé straně jsme měli už zkoušenosti s použitím hluboké mozkové stimulace u pacientů s Parkinsonovou nemocí, která se na našem pracovišti používá od roku 2002.
Hluboká mozková stimulace (zdroj: ČT24)
Kolik těch pacientů v Česku bylo?
Nevím přesně, kolik to bylo v Česku. Na našem pracovišti to je necelých 150 pacientů. Logicky největší počet je u pacientů s Parkinsonovou nemocí, kterých je asi sto. Pak jsou to pacienti s dystonií jednotlivých svalových skupin a několik pacientů s třasem. U pacientů s epilepsií je to číslo pořád velmi malé pět pacientů po zákroku a další dva jsou na něj připravováni.
Zaznělo tady, stimulujeme, zkoušíme to, přesně nevíme. Znáte tedy výsledky? Máte skutečnou zpětnou vazbu? Jsou na stole nějaké průkazné studie?
Bez takových studií by tato metoda nemohla být vůbec zavedena do klinické praxe. V případě epilepsie existuje takzvaná randomizovaná, zaslepená, studie, která byla publikována někdy v roce 2010 v USA a v Kanadě. Ta studie prokázala, že padesát až šedesát procent pacientů, kteří jsou léčeni metodou hluboké mozkové stimulace, z toho jednoznačně profituje. To znamená, že dochází k výraznému snížení ve frekvenci jejich záchvatů.
Jsou nějaká rizika u takovéto operace?
Samozřejmě jsou. Jedná se o invazivní zákrok, jedná se o zavedení elektrod přímo do hloubi mozku. Je tam riziko krvácení v průběhu zavádění sondy a riziko zánětu. Nicméně rizika to jsou poměrně nízká a děláme všechno proto, aby k tomu nedošlo. Pacienti jsou pokryti antibiotiky a samotné zavádění sondy je velmi dobře naplánováno, aby nedošlo ke kontaktu elektrody s cévou.
Můžete tuto metodu požívat i u dětí?
Dalo by se to použít i u dětí. Nicméně veškeré nové metody léčby jsou vždy nejdříve zaváděny u dospělých jedinců. Pokud vím, u dětí zatím nikdo tuto metodu nepoužil.
Jaká je budoucnost hluboké mozkové stimulace?
Budoucnost je to poměrně velká. Můžeme stimulaci provádět na základě registrované aktivity, třeba začátku epileptického záchvatu. To je systém NeuroPace, který je už v současné době schválen ve Spojených státech, v Evropě ještě ne. A lze předpokládat, že tato metoda bude zavedena i do léčby některých psychiatrických onemocnění.
(redakčně kráceno)