Nadační fond proti korupci, který na konci roku 2010 založil podnikatel Karel Janeček, si klade za cíl sbírat informace o korupčním jednání, od kohokoliv. Motivace lidí, které informace přinášejí, jsou druhotné. Zásadní je pouze jejich stoprocentní pravdivost. Asi největší kauzou, na kterou fond upozornil a která začíná dostávat i konkrétní soudní obrysy, je kauza předražených jízdenek DPP, ve které figuruje postava nechvalně známého podnikatele Ivo Rittiga. Především o boji s korupcí hovořila s Karlem Randákem, členem rady Nadačního fondu proti korupci, v Interview ČT24 z 29. dubna Zuzana Tvarůžková.
„Rittig a Janoušek jsou v extrémním stresu,“ říká Karel Randák
Jste stále uveden jako člen rady Nadačního fondu proti korupci? Je to to jediné, co vás zaměstnává?
Ano. Jinak už jsem v podstatě penzionovaný. Ale to není žádná výdělečná činnost. Je to můj koníček, že pomáhám Nadačnímu fondu proti korupci.
Čemu se věnujete kromě práce pro Nadační fond?
Co se týče mé profese, nevěnuji se něčemu novému. Pokud mám nějakou práci pro Nadační fond, tak ji vykonávám. Pokud ne, věnuji se pouze rodině, svým zálibám a koníčkům.
Když mluvíte o tom, že byste nabízel informace Nadačnímu fondu. Na základě čeho? S čím můžete nadačnímu fondu pomoci?
Nadační fond vznikl zhruba před třemi a půl lety. Od začátku jsem byl členem jeho správní rady. Nadační fond pracuje pouze s informacemi, které se k němu dostanou prostřednictvím jakýchsi podání. Někdo nám zatelefonuje, někdo pošle CD a tak dále. Takže teprve když dostane fond nějaký podnět, začne na konkrétním případě pracovat. Já nejsem ten, kdo by sháněl nadačnímu fondu informace. Nemám na to žádnou kompetenci ani možnosti.
Otevíráte ale velmi citlivé kauzy. Jak je Nadačnímu fondu zprostředkováváte? Všechny podněty máte skutečně od lidí?
Jsou to podněty, které přichází od lidí. Nikdo je Nadačnímu fondu nezprostředkovává. V průměru jsou dva tři denně.
Týdeník Reflex o vás napsal, že jste patřil do portfolia blízkých lidí Andreje Babiše a že jste se rozešli. Je to pravda?
Takto bych to tedy určitě neformuloval. Nepopírám, že jsem se s Andrejem Babišem v určitou dobu víceméně pravidelně potkával. Ale ta setkání nebyla častěji než jednou za dva měsíce. Konzultoval se mnou některé věci týkající se jeho podnikání. Byly to obchodní i personální záležitosti. V tuto chvíli už nejsme minimálně rok a půl v kontaktu.
Karel Janeček jako zakladatel Nadačního fondu v roce 2011 napsal, že ve snaze bojovat s korupcí podporuje také Andreje Babiše. Proto se ptám, jestli podpora stále trvá?
To se musíte zeptat Karla Janečka. Nevím. V začátcích Andrej Babiš i nabídl spolupráci Nadačnímu fondu, ale nakonec k tomu fakticky nedošlo. Takže spolupráce mezi Nadačním fondem a Andrejem Babišem žádná neexistuje. A jestli existuje nějaká spolupráce mezi Karlem Janečkem jako soukromou osobou a Andrejem Babišem, to nedokážu říci.
Dá se to oddělit? Nemáte obavu, že vás někdo nařkne z toho, že Andrej Babiš může být v jiné pozornosti Nadačního fondu než ostatní politici?
Nadační fond někdy mylně novináři nazývají jako fond Karla Janečka. On do toho sice dává nejvíce finančních prostředků, je vlastně jeho zakladatelem a předsedou správní rady, ale členy správní rady jsou naprosto nezávislí lidé. Kromě mě tam je Jan Kraus, Stanislav Bernard, Radim Jančura. A to nejsou lidé, kteří by chtěli být komukoliv poplatní, aby pro někoho vykonávali nějakou práci nebo aby naopak někoho jiného zase šetřili.
Pomáháte také jiným politikům s informacemi, jako jste pomáhal Andrejovi Babišovi?
Když se Andrej Babiš stal politikem, nevím o jediném kontaktu mezi ním a Nadačním fondem.
A nikdo jiný z politiků vás o spolupráci nepožádal?
Ne, neodvážil se.
Jak obecně hledáte informace? Jedna věc je podnět, na základě kterého konáte. Pracujete s lidmi z různého prostředí. Musíte si ty informace nějakým způsobem ověřovat. Hledáte ve veřejných zdrojích. Kdo bývá mezi těmi lidmi, kteří vám pomáhají? Bývalí ministři, policisté?
Jsou to především ti lidé, kteří nám informaci přinesou. Takže to je ten základ. Může to být i člověk, který je v tom osobně zainteresován. Tam pak vyvstává otázka motivace – proč vlastně s tím člověk přichází. Ale když jsme fond zakládali, zvažovali jsme, jestli se budeme pídit po tom, proč nám ten člověk tu informaci přináší. Nakonec jsme se rozhodli, že k tomu vůbec nebudeme přihlížet. Pro nás je podstatné zjištění, zda je ta informace pravdivá.
Interview ČT24 (zdroj: ČT24)
Když pak s takovou informací pracujete, musíte se stýkat s lidmi, o kterých jsem mluvila, ať už to jsou bývalí úředníci, ministři nebo policisté, insideři?
Samozřejmě, že si hledáme další informační zdroje. Především jde ale o otevřené informační zdroje, internet, nejrůznější registry, katastry a tak dále. Spolupracujeme samozřejmě také s policií.
Vy jste po takzvané toskánské aféře mluvil o tom, že vám na mobil chodí SMS zprávy o účtech, které má Topolánek s Dalíkem v J&T bance. Kdo vám takové zprávy posílal? To asi není úplně veřejná informace. Zajímá mě, jak funguje systém vaší práce.
Já vás chápu, ale ten systém práce je naprosto transparentní a je to něco úplně jiného než v době toskánské aféry. Takovéto informace chodí v devadesáti devíti procentech anonymně.
Jakým způsobem hodnotíte to, jak dopadly kauzy kolem Romana Janouška nebo Ivo Rittiga a jim blízkých politiků? Ivo Rittig normálně cestuje, Roman Janoušek vypadá, že má možná více problémů se svou dopravní nehodou.
Ivo Rittig sice normálně cestuje, to není záležitost policie ani státního zastupitelství, to je rozhodnutí soudu, který mu vrátil cestovní doklady. Myslím si, že policie je konkrétně v těchto případech velmi úspěšná…
Nevypadá to, že by tito dva pánové byli pod nějak zvlášť silným tlakem, že budou souzeni…
Já myslím, že jsou v extrémním stresu. To, co vidíme navenek, to je čistě mediální póza. Takové ty věci u Ivo Rittiga, které můžeme vidět na sociálních sítích, jako jsou fotografie jeho dětí a fotografie z dovolené a tak dále. Ivo Rittig se svého času vyjádřil, že na rozdíl ode mě není trestně stíhán. Pokud si dobře vybavuji, tak už je trestně stíhán. Role se obrátily. Ale věřím, jak nakonec řekla vrchní státní zástupkyně paní Bradáčová, že pokud se věci, které jsou v daných spisech, ukáží jako pravdivé, musí být oba tito pánové ve velkém stresu.
Za fond jste pomáhal dávat dohromady materiály, které se týkaly případu pražských jízdenek a také Ivo Rittiga. Jak je možné, že to v Česku funguje tak, že si ty informace policie nesehnala sama? Mluvil jste dokonce o megabajtech dokumentů. Není to selhání policie?
Nedokážu říci, jestli to je selhání policie. Každopádně v té době, je to už dva roky zpět, to bylo tak, že jsme ty informace dostali právě proto, že ten dotyčný člověk, který nám informace přinesl, tak zkrátka a dobře policii nevěřil. Možná je dnes jiná doba. Dnes by se už možná nerozpakoval a ty informace by přinesl přímo na policii. Byla to doba, kdy policie musela zavřít svou protikorupční telefonní linku, kde měli občané ohlašovat korupční případy, protože prostě nikdo netelefonoval. Zatímco my jsme měli frontu přede dveřmi.
Není dnes už ale větší naděje chytit ty lidi přímo při pokusu o korupci. Dovede to česká policie udělat včas? Proč se jí to nepodařilo v případě Ivo Rittiga?
Policie funguje opravdu dobře teprve poslední dva roky. Ať už je to dílem toho, že se částečně změnila politická situace, policie má volnější ruce, měnila se situace na státním zastupitelství, státní zástupci už nemaří vyšetřování tak, jak ho mařili v minulost a tak dále. Je to celý komplex…
Před soudem máme jednoho skutečně vrcholového politika, Davida Ratha. Ale jinak ten seznam není tak dlouhý a optimistický.
Média jsou příliš netrpělivá. Všichni by všechno chtěli strašně rychle, ale ono to prostě tak rychle nejde. Myslím si, že policie a státní zastupitelství musí především dostat čas, aby jednotlivé kauzy zmapovaly, zpracovaly a pak s tím půjdou před soud. Myslím, že mnoho lidí bude překvapeno, co se v těch spisech objeví, tak jak to řekla Lenka Bradáčová.
Jako byste věděl, co se v těch spisech může objevit…
Nemám ponětí, ale jestliže u Romana Janouška měla policie nasazené odposlechy rok a půl nebo dva roky, totéž u Ivo Rittiga, jestli byly nasazené prostorové odposlechy, jestli je pravda to, co se píše v médiích, tak vím, co se za dva roky dá nasbírat informací a jak průkazné ty informace mohou být.
Lidové noviny zveřejňují jednotlivé části odposlechů Romana Janouška. Vyhovuje vám tento způsob mediálního boje a možná vyšetřování on-line, když za doprovodu novin se dozvídáme věci, které by měly být součástí trestního spisu?
Je to naprosto nestandardní. Na druhé straně, a tím to neobhajuji, si uvědomuji, v jak v těžké pozici především to státní zastupitelství je. Všichni jsme svědky toho, co podniká advokátní kancelář MSB Legal, pan David Michal, co podniká Ivo Rittig, jak si vylepšují mediální obraz. A státní zastupitelství s tím nemůže moc dělat. Nemohou zveřejňovat informace. Takže myslím, že státnímu zastupitelství a policii přišlo velmi vhod, že některé odposlechy byly zveřejněny.
Vy to schvalujete?
Nevím, jak ty odposlechy do novin unikly. Nemohu to schvalovat, protože to není v pořádku. Ale na druhou stranu je mi velmi nepříjemné, když člověk jako například Roman Janoušek, který přejede chodkyni, má v médiích nekonečně větší prostor než lidé, kteří se tím zaobírají z té zákonné stránky.
Jak si myslíte, že se dá věřit záznamu telefonních odposlechů? Jak se dá prokázat, že nejsou třeba zmanipulované? Není právě i toto nebezpečné ovlivňování veřejného mínění?
To je to, na co jste se mě ptala s tím Nadačním fondem. My bychom nikdy nešli ven s informací, o které si nejsme stoprocentně jisti, že je pravdivá. A tak by to měli dělat i novináři.
Mluví se tam o tom, jakým způsobem by mělo nebo nemělo být obsazováno státní zastupitelství. Považujete to za jasný důkaz ovlivňování chodu na státním zastupitelství?
Nepovažuji to za jasný důkaz. Ale je to věc, která potvrzuje to, co všichni věděli dlouhá léta. Už deset let se ví, že Roman Janoušek je jakýsi hybatel všech událostí v Praze přes Pavla Béma, přes magistrát a tak dále. To, že ovlivňoval státní zastupitelství, bylo veřejné tajemství, ale teprve teď se k tomu objevují nějaké důkazy. Je namístě se samozřejmě ptát, proč se už před deseti lety nikdo neptal, jak je možné, že státní zástupce Ivo Grygárek brzdí vyšetřování v kauze Mostecká uhelná a dalších.
Nemluví se málo o odpovědnosti těch, kdo se nechávají lobbisty a politiky ovlivňovat? Mluvím třeba o státních zástupcích.
To je ten úplně nejhorší případ. Děje se to nebo se to minimálně dělo. Bohužel je to to nejhorší stadium celé věci, kdy se do té klientelistické sítě zapojí i orgány činné v trestním řízení, ať už je to policie, státní zastupitelství nebo justice.
Vidíte odpovědnost policie a státních zástupců? Potrestání státních zástupců nastane málokdy.
Nepředbíhejme. Ten proces určitě přijde. Ta věc dopadne i na ty odpovědné státní zástupce, kteří v tom byli nějakým způsobem zainteresováni.
Jak vidíte vy to úsilí českých politiků vymýtit korupci z veřejného prostoru? Není to jen politická proklamace, kterou se nedaří příliš naplňovat?
Samozřejmě že ano. Všechny politické strany a hnutí mluví o tom, že je třeba bojovat proti korupci. Hovoří se o tom tolik, že jako protiargument vyvstává to, že je to v podstatě jediné téma, o kterém ti lidé rádi hovoří. Takže jak vidíme, ze strany politiků jsou to skutečně jen proklamace. Nic jiného. Faktické kroky žádné nevidím.
Týdeník Respekt popisuje, že Hana Marvanová, náměstkyně ministryně spravedlnosti, měla říci Andreji Babišovi, že hnutí ANO slibovalo razantní změny justice, očištění od podezřelých soudců a zatím se nic neděje. Jakou dáváte naději tomu, že se to skutečně v tomto volebním období výrazně změní?
Tomu, že to udělá hnutí ANO nebo jakákoliv ze stran, které tam jsou, příliš velkou naději nedávám. Už teď je patrné, že ta předvolební rétorika, jak hnutí ANO, tak kohokoliv jiného, je naprosto jiná než politická realita. Ti lidé a jejich názory se mění přímo před očima. Takže myslím si, že to sklouzne zase do té stejné klidné vody, která tady byla v minulosti. Doufám ale, že se to nestane na státním zastupitelství a na policii.
(redakčně kráceno)