„Děláme vše proto, abychom proměnili utrpení ve smíření,“ říká Joachim Gauck

Za dob NDR patřil Joachim Gauck coby evangelický farář k nejhlasitějším odpůrcům komunistického režimu. Po jeho pádu se stal ředitelem Úřadu spolkového zmocněnce pro dokumenty Stasi a na rozdíl od české obdoby tohoto úřadu (ÚSTR) z něj vybudoval nezávislou a všeobecně respektovanou instituci. Jeho práce a pověst ho pak v roce 2012 vynesla do úřadu Spolkové republiky Německo. S Joachimem Gauckem hovořila Hana Scharffová.

Pane prezidente, při minulé návštěvě České republiky jste zamířil do Lidic, tentokrát do Terezína. Na co jste tam myslel?
Víte, jsem už starší Němec a dobře si pamatuji válku a poválečnou dobu, celou tu zkázu a utrpení, které Německo přineslo i svým sousedům. A tak všude, kam přijedu, mířím na místa, kde jiní Němci v jiné době zabíjeli druhé. Chci ukázat, že dnešní Německo je jiné. Že není jen úspěšné, ale že se zná i ke své minulosti a dělá vše proto, aby utrpení proměnilo ve smíření.

Vina a odpuštění jsou témata, kterými jste se dříve jako evangelický pastor jistě zabýval. Proč je mezi národy tak těžké opravdu si odpustit?
Může se to povést, ale jedině na cestě pravdy. Václav Havel kdysi mluvil o životě v pravdě. To může být politický, ale taky životní program. Pro nás Němce je zajímavé, že v české společnosti se neřeší jen utrpení způsobené Němci. Mladí historici a novináři se už také ptají, jak jsme se chovali po válce my, co se doopravdy stalo? A to ukazuje, že když hledáme exaktní historickou pravdu, můžeme dát průchod i našim pocitům.

Cesta k pravdě je obtížná, cesta k demokracii také, i dvacet pět let po pádu Berlínské zdi. Když vás vloni navštívil Miloš Zeman v Berlíně, kritizoval jste na svém webu jeho styl vládnutí a politické poměry v Česku. Teď už nemáte důvod ke kritice?
To byla taková přechodná doba. Šlo o úřednickou vládu a zaregistrovali jsme některé jeho výroky k vnitropolitické situaci.
Chtěl jsem humorným způsobem dát najevo, že sledujeme, jak se to vyvíjí. Teď jsem se ale setkat s velmi dobře naladěným prezidentem, který má k současné vládě pozitivní vztah. Navíc mám velký důvod k radosti, a to je jasné „ano“ prezidenta i vlády vůči Evropě a dokonce vůči euru, což mě překvapilo. Mezi Čechy a Němci navíc nevzkvétá jen hospodářská spolupráce, ale také nová přátelství, kontakty mezi občany, překládají se knihy. Tato státní návštěva vejde do dějin pod titulkem „Přátelství“.

Česko a Východní Německo, odkud pocházíte, má mnoho podobných zkušeností. Ústav pro studium totalitních režimů, česká verze Úřadu spolkového zmocněnce pro dokumenty Stasi, který jste dříve vedl, se dostal do velkých turbulencí. Měli by se politici od takových institucí držet dál? Je důležité, aby byl příštím generacím předán pravdivý obraz komunistického režimu?
V našem rozhovoru jsme se dotkli významu pravdy. Bez pravdy nemůže dojít k opravdovému usmíření. Můžeme o něčem nemluvit, udělat tlustou čáru, ale to nám spíše škodí. Opravdové vysvobození z řetězů strachu a útlaku je možné jen tehdy, pokud přesně víme, co se stalo, a nenatíráme minulost cukrovou polevou.
Proto jsou takovéto dokumenty něco jako lékárny proti nostalgii. Nejsou důležité jen pro historiky, ale taky pro nás. Musíme vědět a umět doložit, jak se vytváří bezmoc a jak se upevňuje moc. Pak poznáme, že takzvaná socialistická společnost byla prostředím vykořisťování a útlaku, která uplatňovala bezmeznou aroganci mocných vůči bezmocným. A když to pochopíme, pak bude naše „ano“ demokracii, navzdory jejím nedostatkům, přirozené. Přístup k takovým archivům bychom tedy měli zcela vědomě držet otevřený.

Mnozí Češi hledí s obavami směrem k Rusku kvůli zkušenosti z roku 1968. Neměla by Evropa projevit vůči Rusku větší rozhodnost? A není postoj Německa příliš svázán potřebou ruského plynu?
Německo není na ruském plynu tak závislé jako další země střední a východní Evropy. Německé hospodářství by sice utrpělo, ale dalo by se to přečkat. Je ale velmi obtížné jednat s mocností, která nectí naše, evropská, pravidla hry. Potřebujeme proto evropskou jednotu, abychom mohli zaujmout jasný postoj vůči velmocenským fantaziím a zabránit dalšímu stupňování konfliktu. Ruská vláda by si měla uvědomit, že mír je velmi cenný. A právo na sebeurčení také. Mělo by využít svého vlivu pro deeskalaci.

Je mír v Evropě ohrožený?
Ne, to bych neřekl. Ale vůči politice ve starém imperiálním stylu musíme být obranyschopní. A pobaltské země nebo Polsko Evropě stále připomínají, že musíme stát při sobě a že to, co jsme si vydobyli, nesmí být zpochybněno. Proto je evropské sjednocení tak důležité. Doufám, že si to občané uvědomí a k evropským volbám přijdou v hojném počtu. A zvolí proevropské formace.

(redakčně kráceno)

Vydáno pod