Od osvobození naší vlasti, kdy skončily útrapy druhé světové války, uplynulo v těchto květnových dnech právě 69 let. Občané Boskovic si společně s vedoucími představiteli města pravidelně připomínají významné dny v dějinách našeho národa pietními shromážděními u Pomníku padlých pod místní poštou na Sokolské ulici. Nejinak tomu bylo i letos v podvečer 7. května.
Pietní shromáždění v Boskovicích
Příchozí vítaly svěží tóny velkého dechového orchestru Boskověnka se zpěváky Libuší Tichou a Miroslavem Šustrem. Muzikanti byli schováni pod vysokými stromy, což se záhy ukázalo jako velmi praktické.
GALERIE
Pietní shromáždění v Boskovicích - vystoupení Boskověnky
Na obloze se zlověstně kupila těžká mračna, pomalu se spustil hustý déšť. Kapky bubnovaly do deštníků přihlížejících, do toho zazněla slova PaedDr. Oldřicha Kováře: „Vítám všechny v tomto nevlídném počasí, jsem rád, že jste přijali pozvání na vzpomínkovou akci. Zahájíme státní hymnou.“
Déšť se změnil v prudký liják a starosta města Ing. Jaroslav Dohnálek musel pečlivě připravený projev zkrátit: „Je důležité si uvědomit, že téměř sedmdesát let žijeme v míru. Poděkování patří všem, kteří se o svobodu zasloužili.“ Starosta se pak dotknul situace na Ukrajině, vyjádřil přesvědčení, že jde o lokální problém, jenž se snad nerozšíří dál a pokračoval: „Vymoženosti techniky a sociální sítě by měly lidi sbližovat. Zatím to vypadá, že se děje pravý opak. Snad se vše změní. Ať mír a pokoj zůstane pro všechny generace, abychom v budoucnosti nemuseli vzdávat hold obětem globálního konfliktu.“
GALERIE
Pietní shromáždění v Boskovicích
Z oblohy se neustále snášely provazy vody, památku obětí fašismu uctili položením kytic starosta Boskovic Ing. Jaroslav Dohnálek, zástupci Svazu bojovníků za svobodu a místní Sokolové.
Vzhledem k povětrnostní situaci PaedDr. Oldřich Kovář shromáždění předčasně ukončil: „Poděkování všem, Boskověnka se s Vámi rozloučí poslední skladbou. Děkuji, že jste i v tento nevlídný čas přišli.“
Muzikanti pozvedli plechy, déšť jako zázrakem pomalu ustal. Jen silnicí se ještě pořád valily proudy kalné vody. Památník před budovou pošty pomalu osiřel a ulice počala opět tepat svým běžným životem.
Luboš Sušil, Boskovice