Po Normanovi Eisenovi převzal funkci velvyslance Spojených států amerických v České republice Andrew Schapiro, věhlasný americký advokát a spolužák amerického prezidenta Baracka Obamy z Harvardské univerzity. Do Prahy přišel jako devátý americký ambasador od roku 1989 a s Českou republikou ho kromě diplomatického postavení pojí původ, narodila se zde jeho maminka. S Andrewem Schapiroem hovořila v Interview ČT24 z 1. října Světlana Witowská.
„Nechceme Rusko trestat, ale změnit jeho chování,“ říká Andrew Schapiro
Jaký je to pocit stát se velvyslancem v zemi, kde se narodila vaše maminka? Sedět v ambasádě, která jí v roce 1939 jako pětileté udělila vízum a v podstatě zachránila život, protože musela utéct před nacisty?
Je to úžasný pocit. Celá naše rodina se musela poučit, že je třeba být svobodný, tou nejtěžší možnou cestou.
Vaše maminka se do Spojených států dostala na poslední chvíli, protože její rodiče si mohli nejdříve vzít jenom jedno dítě, maminka se svou sestrou tady musely zůstat. Mluvil jste s ní někdy o tom, jaké to bylo pro pětiletou holčičku, když tady zůstala jenom s babičkou a se strýcem a nevěděla, jestli ještě někdy svoje rodiče uvidí?
Pro mou maminku a její sestru to bylo velice obtížné. Byla to přitom velice patriotická rodina, její bratr se jmenoval Tomáš po Tomáši Masarykovi. Dědeček měl před sebou velice obtížné rozhodnutí. Musel se rozhodnout jenom pro dva členy své rodiny, takže tady musel nechat svého syna a doufat, že zbytek rodiny za nimi bude moci dorazit. Trvalo to ale bohužel dlouho, spoustu měsíců, a pro mojí maminku to byla hrozná zkušenost. A babička, u které zůstaly, válku nepřežila.
Kdy jste se začal důkladněji zajímat o historii své rodiny?
Slyšel jsem o tom pochopitelně už od raného dětství. Hodně se u nás doma hovořilo o etapě mezi první a druhou světovou válkou. Nic se u nás doma neskrývalo. Do Československa jsem se dostal poprvé v devatenácti jako turista, samozřejmě ještě před pádem komunismu, a navštívil jsem některé členy své rodiny. Opravdu mě to, asi odjakživa, zajímalo, a proto je to ještě zvláštnější a skvělejší, že tu teď můžu být na takovéto pozici.
Dočetla jsem se, že máte ještě někde schovaný index dědečka, když studoval tady v Praze. Je z toho indexu patrné, jaký byl student a co studoval?
Nebyl úplně skvělý student. Studoval spoustu jazyků, na ty byl skvělý, ale ve velké spoustě předmětů byl řekněme průměrný. Na druhou stranu měl selský rozum, byl to člověk do života, a proto byl velice obchodně úspěšný. Do Československa se dostal jako mladý muž a opravdu se vypracoval, stal se vysokým pracovníkem pro Shell a měl spoustu přátel po celém světě, ve všech sférách společnosti. Myslím, že by bylo neuvěřitelné, kdyby viděl, čeho dosáhl jeho vnuk.
Kvůli postu velvyslance jste musel opustit úspěšnou dráhu advokáta. Patříte mezi nejlepší obhájce v Americe, pracoval jste pro jednu z největších právnických kanceláří. Bylo to těžké rozhodování?
Samozřejmě je to věc, o které jsem musel popřemýšlet. Na druhou stranu takovou příležitost by asi nikdo neodmítl. Je to šance, která přichází jednou za život. Přestože jsem musel ledacos obětovat, musím říct, že jsem o tom zase tak dlouho nepřemýšlel. Bylo to lehké rozhodnutí.
Co vám na to, že se budete stěhovat do malé země ve střední Evropě, řekla manželka a děti?
I pro ně je to vzrušující změna. Sám jsem se toho trochu bál, že to pro ně nebude vůbec jednoduché, že to bude veliká změna. Na druhou stranu jsou naše děti flexibilní, nevadí jim přesouvat se po světě, jsou velice otevřené. Myslím si, že se tady všem líbí, všichni si to tu velice oblíbili. Je to tu krásné, zatím máme jenom ty nejlepší zkušenosti. A samozřejmě v době, kdy jsou všichni na internetu, není zas tak těžké být v kontaktu s rodinou a přáteli.
Co se vám na Česku líbí nejvíc?
Musím říct, že pivo tu máte velice dobré. A lidé jsou tu opravdu velice vřelí. Tohle je země, která má úžasnou kulturní tradici. Na to, jak jste malá země, jste dokázali vyprodukovat takové lidi jako Dvořák, Kafka, Milan Kundera. Celé to kulturní prostředí tady mě zaujalo a ohromilo. V televizi dáváte třeba záznamy symfonických orchestrů, to je prostě neuvěřitelné. Celá atmosféra v České republice se mi velice líbí. Líbí se mi svoboda, která tu panuje. Líbí se mi, že tady lidé můžou chodit, kam chtějí, je tu velice bezpečno, dokonce i v noci. To opravdu není zas tak běžné, všude na světě lidi chodí v noci ve strachu, a má rodina si to tu užívá a já taky.
Nejste kariérní diplomat, jste advokát. Jak jste se stal velvyslancem? Oslovil vás přímo Barack Obama, kterého znáte ze studií? Nebo vám zavolal někdo z jeho lidí?
Byl jsem přítelem a podporovatelem prezidenta Obamy velmi dlouho, snad od roku 1991, kdy jsme se poprvé potkali na Harvardu na právnické fakultě. Od začátku mne velice zaujal jako člověk, který je neuvěřitelný ve svém soudu a má neuvěřitelné schopnosti. Od začátku jsem mu proto chtěl pomáhat, jak jen budu schopen, protože je to to nejlepší, co mohu pro svou zemi udělat. Nakonec se po druhých volbách naskytla tato možnost a já jsem se nechal slyšet, že pokud by taková možnost přišla, rozhodně bych ji velice rád využil. Když mi pak zavolali, měl jsem velikánskou radost.
Zavolal vám přímo Barack Obama nebo někdo z jeho lidí?
Ne, volal mi jeden z členů jeho štábu. Myslím, že do situace, že jsem byl osloven, mne dostala má práce, to, že jsem studoval ekonomiku, práva, že jsem studoval na nejvýznamnějších univerzitách. Jako advokát jsem se dlouhá léta musel v soudních síních potýkat s dalšími právníky, se soudci, ale také s obchodníky. A doufám, že tohle dokážu převést a že tady budu sloužit, jak nejlépe umím.
Jak blízký je váš vztah s prezidentem Obamou? Máte na něj třeba mobil? Máte přímý kontakt do Bílého domu?
Když se potkáme, pozdravíme se, zeptáme se, jak se mají rodiny. Rozhodně bych to nechtěl nějak nadsazovat. Mám ale to privilegium být členem toho blízkého kruhu.
Váš předchůdce Norman Eisen o vás řekl, že jste hezčí a chytřejší verzí jeho samotného. On sám byl přitom často zdrojem překvapení pro svoje okolí, možná i ochranka z něj měla trošku strach, protože často na poslední chvíli měnil program, občas si půjčil mobil od novináře. Můžou čekat vaši kolegové něco podobného?
Každý má svůj vlastní styl. Oceňuji to, co o mně pan velvyslanec Eisen řekl, ale chci být sám sebou, chci být Andrewem Schapiroem. Mám své vlastní priority. Rozhodně se chci snažit oslovovat to největší možné množství lidí, které budu schopen oslovit, především mladých lidí. A doufám, že to se mi bude dařit.
V jakém stavu jste od svého předchůdce převzal česko-americké vztahy?
Myslím, že vztahy jsou velice silné. Myslím, že spolupracujeme na nejvyšší možné úrovni. A myslím, že ve Spojených státech je Česká republika velmi oceňována za to, co dělá v NATO. Mám velikou radost, že byl generál Pavel jmenován na tak vysokou funkci v NATO. Ukazuje to veliký respekt, který česká armáda v NATO má. Také ekonomická spolupráce je opravdu excelentní. Obchod se v posledních čtyřech letech zdvojnásobil, sdílíme množství hodnot.
Před osmi lety se psalo o tom, že vztahy mezi ČR a USA jsou nadstandardní. Potom ale Česko odmítalo stavbu radaru, byl zrušen tendr na dostavbu Jaderné elektrárny Temelín, o kterou mělo zájem i japonsko-americké konsorcium. Nestalo se Česko z tohoto důvodu pro Spojené státy méně zajímavým nebo méně důvěryhodným spojencem?
Nemyslím si, že musíte mít takovéto důkazy, že jste našimi přáteli. Tady přece nejde jenom o nějakou obrovskou obchodní zakázku. Můžeme být přáteli a spojenci tak, jak jsme, i když nevyjde úplně všechno. Samozřejmě máme i neshody, ale to je přece normální v rodinách i mezi přáteli.
Interview ČT24 (zdroj: ČT24)
Oproti tomu vztah Spojených států a Ruska se od začátku letošního roku velmi zhoršil? Jak byste popsal americko-ruské vztahy? Je pro vás Rusko ještě pořád partner, i když nevyzpytatelný? Anebo už je to nepřítel?
Rozhodně chceme, aby Rusko bylo partnerem, a pro Rusko to je snadná věc. Stačí, když bude dodržovat dohody, které podepsalo v Minsku. Stačí, když stáhne své vojáky z Ukrajiny. Stačí, když přestane s veškerými vojenskými akcemi na Ukrajině. Takže to, aby Rusko vyřešilo ty problémy, je opravdu velice jednoduché. Volba, kterou mi tu teď dáváte, je falešná. Není to partnerství, nebo nepřátelství. Rozhodně hledáme diplomatické řešení a je to opravdu na nich.
V souvislosti s krizí na Ukrajině jste včera na Hradě mluvil o tom, že hlavním nástrojem tlaku na Rusko jsou sankce. Mají sankce opravdu nějaký skutečný efekt?
Sankce jsou nástrojem diplomacie, nejsou nástrojem samy o sobě, není to něco, čím bychom chtěli skončit. Snažíme se jejich prostřednictvím něčeho dosáhnout a myslím, že jsme úspěšní. Mezinárodní měnový fond ukázal, že se růst ruské ekonomiky v podstatě sníží na nulu. Ruská centrální banka musí zvyšovat sazby, ztratili miliardy dolarů. Ale neděláme to přece pro to, abychom potrestali Rusko. Chceme, aby Rusko změnilo své chování.
Český prezident Miloš Zeman sankce proti Rusku považuje za neefektivní. Říká to jako nejvyšší představitel země, která je členskou zemí NATO, která je součástí Evropské unie. Nevadí vám to? Mluvil jste o tom včera s Milošem Zemanem na Hradě, když jste mu předával pověřovací listiny?
V každé demokracii, i v České republice, musí probíhat veřejná debata o takto důležitých tématech a my to vítáme. Skvělé ale je, že Česká republika zavedla všechny sankce tak, jak se na tom země shodly a svým jednáním stojí bok po boku s ostatními státy Evropské unie a se Spojenými státy.
Mluvil jste včera s panem prezidentem o vašich rozdílných názorech na sankce jako nástroj?
Myslím, že bude asi nejlepší, když můj rozhovor s panem prezidentem zůstane naším tajemstvím. Především jsme ale hovořili o skvělých vztazích mezi Spojenými státy a Českou republikou.
Ukrajinská krize začala protesty v Kyjevě. Důvodem byla neochota tehdejšího prezidenta Janukovyče podepsat asociační dohodu s Evropskou unií v podobě, jak byla Unií předložena. Je to hlavní důvod, kvůli kterému na Ukrajině zemřely tisíce lidí a zřejmě další budou umírat? Nebo je hlavní příčina někde jinde?
Myslím, že faktorů, které vedly k začátku protestů, bylo více. Lidé na Ukrajině byli frustrovaní obrovskou korupcí. A nemůže být pochyb, že poté, co Ukrajina vykročila směrem k Evropě, to byl jasný vzkaz od Ruska, že nechce, aby se Ukrajina zapojovala více do evropských struktur. A to my samozřejmě vnímáme jako návrat ke studené válce. To nechceme.
Někteří čeští politici, mimo jiné bývalý prezident Václav Klaus, obviňují Spojené státy i Evropskou unii, že to ony způsobily krizi na Ukrajině. Je něco, co měla Evropská unie a Spojené státy udělat jinak?
Je absolutně nesprávné navrhovat, že za touto krizí stojí Evropská unie a Spojené státy. Je jen jediný faktor, který rozpoutal tuto krizi, a to je Rusko, které narušilo suverenitu svého souseda. To je myslím jasné. A myslím, že je také jasné, co se musí dít dál.
Před nástupem do funkce jste řekl, že budete Česko pobízet, aby zvýšilo výdaje na obranu. Co si pod tím máme představit? Jak konkrétně můžete z pozice velvyslance Spojených států působit na českou vládu, aby navyšovala rozpočet na obranu?
Tady chci být jednoznačný: všechny země NATO se zavázaly, že budou dávat 2 % HDP na obranu. Vítáme a jsme potěšeni, že se česká vláda zavázala, že navýší peníze na obranu. Česká vláda není samozřejmě jediná, která dává méně peněz než dvě procenta. Byli bychom rádi, kdyby všichni dávali dvě procenta. Rádi bychom viděli, kdybyste dávali víc. Ale jsme rádi, že se trend otočil, že začnete dávat víc a přidávat. Nedávné události totiž ukazují, že nemůžeme bezpečnost brát jako samozřejmou. Každá země se musí podílet, jak jen může, a na nás samozřejmě není diktovat. Česká republika se musí rozhodnout sama za sebe a musí dodržovat, co sama podepsala.
Co se v dnešní době změnilo, že celá Evropa mluví o nutnosti navyšovat výdaje na obranu, lépe se připravit na případná ohrožení a rizika? Zaspala Evropa? Nechala se ukolébat pocitem, že je jednotná a že jí nic nehrozí?
Svět je bohužel komplikované a někdy i nebezpečné místo. Musíme být pozorní. Nemyslím si ale, že by se stalo něco zásadního. Vše to jsou výzvy, které můžeme překonat. Když budeme stát při sobě, můžeme na ně odpovědět velice dobře, mírově, diplomaticky a se silou. Ovšem samozřejmě, peníze dávané na obranu a defenzivní síla je toho součást.
Máte představu o tom, jestli ze své pozice velvyslance v Česku můžete nějak přispět k tomu, aby se vztahy Západu s Ruskem zlepšily? Když se potkáte s ruským velvyslancem v Česku, budete s ním o té situaci mluvit? Můžete pro to něco udělat?
Rozhodně se těším na to, až budu mít možnost pohovořit si se všemi kolegy a do toho patří i ruský velvyslanec. Jsem si jistý, že především s ním budeme mít, o čem hovořit. Na druhou stranu stejně tak důležité je se ujistit, aby naše pozice byla jasná, abych ji reprezentoval zcela zřetelně.
Myslím si, že česká veřejnost té situaci velmi dobře rozumí kvůli své historii. Když se podíváme na rok 1938, na rok 1968, na pražské jaro, na rok 1989, na sametovou revoluci, kdo jiný by měl rozumět tomu, že se teď, když se děje něco takového, prostě nemůžeme otočit. Možnost to ovlivňovat tady je, takže budu znovu jasně dávat najevo náš názor a jsem ochotný debatovat.
Může k tomu, aby se vztahy mezi Západem a Ruskem zlepšily, přispět nějak zásadněji Česko? Jsme přece jenom blíž než Spojené státy.
Jednoznačně. Česká republika je velice důležitá země, jste skutečně v srdci, ve středu Evropy. Máte skvělé vztahy se svými sousedy, se Spojenými státy, máte probíhající vztahy s Ruskem. Takže přestože nejste z největších, jste rozhodně klíčovým hráčem. Tohle rozhodně nikdo nemůže podceňovat, a proto je moje práce tak zajímavá.
Pojďme k dalšímu nebezpečí, které ohrožuje Evropu, a to je Islámský stát. Jak reálná je podle vás ta hrozba i tady ve střední Evropě?
Islámský stát je velice odlišný od skupin, které jsme viděli v minulosti. Způsob, jak získávají peníze, kolik těch peněz mají, úroveň jejich brutálnosti a násilí a neuvěřitelné území, které ovládají, to je ve srovnání s tím, co jsme viděli v minulosti, bezprecedentní. Proto na to musíme reagovat. A je tu také veliký problém s tím, že za ně bojuje spoustu členů ze Západu, se západními pasy. Ti by se pak klidně mohli vrátit do svých zemí, a to by mohl být veliký problém. Nemám žádné informace o tom, že by někteří z nich měli být Češi, ale myslím, že pro každou zemi je tohle veliký problém a jednoznačně skutečná hrozba.
Čím si to vysvětlujete, že za Islámský stát bojují i lidi z Evropy?
Na to byste se asi musela zeptat jich. Já opravdu nevím. Ale vím jistě, že si na to musíme dávat pozor.
Spojené státy začaly v koalici s dalšími spojenci před týdnem s nálety na radikály z Islámského státu, experti se ale shodují, že to nebude stačit, že bude nutná pozemní operace. Američané už avizovali, že se aktivně do pozemní operace zapojovat nebudou, ale že vycvičí Syřany. Máte představu, jak dlouho takový výcvik může trvat, má jít asi o patnáct tisíc lidí?
Je to velice těžký a dlouhodobý úkol. Náš prezident dal jasně najevo, že se nechceme účastnit žádné pozemní operace. Jsme velice rádi, že v tom nejsme sami, že je to opravdu velice široká koalice, kde jsou země z Evropy, z Blízkého východu. Jsme velice vděční za pomoc České republiky, která dodala munici kurdské regionální armádě a za to, že udržuje v Sýrii svoji ambasádu. Každá země má své úkoly. A máte úplnou pravdu, že výcvik nebude vůbec jednoduchý, nebude levný. Je to těžký úkol, ale myslím, že na to máme.
To, že se Američani nezúčastní pozemní operace, je definitivní slovo? Nebo je tam nějaká možnost, že když výcvik Syřanů a nálety nebudou stačit, USA se zapojí do nějaké pozemní operace?
Nechci předvídat budoucnost, nemám křišťálovou kouli. Také bych nechtěl hovořit za Pentagon. Mohu vám jen říct, že za současné situace tam žádní američtí vojáci v pozemních operacích nebudou.
Barack Obama přiznal, že Spojené státy podcenily chaos v Sýrii, který se stal živnou půdou pro vznik radikálních skupin. To to podcenil osobně on sám? Nebo to podcenily tajné služby?
Nejdůležitější teď je zabývat se tím, co můžeme dělat do budoucna - je to tak důležitý problém, že se musíme soustředit především na jeho vyřešení. A z historického hlediska se pak budeme moci podívat zpátky, co jsme mohli udělat špatně a co možná udělaly špatně i výzvědné služby.
Je opravdu reálné a vážné to ohrožení ze strany Islámského státu?
Jednoznačně. Je to velice vážná hrozba. Bylo by velikou chybou ho podceňovat. Pokud teď nebudeme jednat rozhodně, mohli bychom toho do budoucna litovat.
Jako advokát jste zastupoval takové firmy, jako je YouTube, Google. Co vás to naučilo pro vaší budoucí práci velvyslance? Co z toho použijete?
Rozhodně jsem se naučil o síle, která je, když jednáte s lidmi. Naučil jsem se o tom, jaké to je, když můžete oslovovat mladé lidi. Naučil jsem se o tom, jak důležitá je svoboda a svobodné šíření názorů. A také jsem se naučil hodně spolupracovat s moderními médii. Rád bych všechny poprosil, aby se všichni, co mají tu možnost, podívali na můj twitterový účet, na stránky naší ambasády, protože v mé zemi jsou dokonce i televizní rozhovory, jako je tento, trošku zastaralé. Spousta lidí je na internetu. Ale je skvělé, že jsme tu dnes mohli hovořit. Bylo to fajn. Díky.
(redakčně kráceno)