Protektor – smlouva s ďáblem je vždy cestou do pekel

Praha – Do českých kin právě vstupuje pozoruhodný film režiséra Marka Najbrta PROTEKTOR. Snímek, který vznikal celých pět let a jenž se podařilo zrealizovat také díky České televizi, která do projektu vstoupila jako rozhodující koproducent, zpracovává nadčasový příběh vztahu dvou lidí v extrémních podmínkách protektorátu. Emil, rozhlasový reportér, a Hana, filmová hvězda první republiky, na pozadí válečného dramatu prožívají vlastní soukromé drama. Tvůrci bravurní filmovou řečí předkládají divákovi drama o cti, lidské důstojnosti, kariéře, lásce a nakonec i o životě samotném.

Rozhlasový reportér Emil Vrbata a herečka Hana jsou manželé. Píše se rok 1938, atraktivní Hana slaví první úspěchy ve filmu, je obletována ctiteli. Emil, který ve svém povolání není zase až tak úspěšný, žárlí. Německá okupace a začátek války obrátí jejich životy naruby. Hana je konfrontována se svým židovským původem, z výšin nadějně rozběhnuté kariéry padá na dno společenského žebříčku. Emil využije šanci zachránit a zároveň ovládnout Hanin život. Odmítne rozvod, v zájmu Haniny ochrany setrvá v „rasově smíšeném manželství“ a stane se hlasem německé propagandy.

Protektorát jako kulisa lidských dramat

„Volba, před kterou stojí hlavní hrdina, je univerzální. Podobná dilemata - jestli z nějakého pragmatického důvodu zradit své přesvědčení, svědomí nebo čest - řeší lidé často i dnes. Ve svobodné a hmotně uspokojené společnosti to však zpravidla nemá fatální následky. Proto je období války tvůrci tak vyhledávané. Je to doba, kdy šlo o život, doba, v níž byl nastartován proces morální deformace našeho národa, který posléze završil komunismus. Plody tohoto procesu sklízíme dodnes,“ říká k výběru reálií režisér a spoluautor scénáře Marek Najbrt.

„Příběh jsme zasadili do protektorátního období proto, abychom jasně ukázali, kam až se člověk může dostat, pokud se rozhodne koketovat s ´ďáblem´. Rétorika oficiálních projevů z tohoto období nápadně připomíná rétoriku komunistickou. Rozdíl byl v tom, že zatímco za normalizace by člověk, který se rozhodl říkat, co si myslí, ztratil pouze svou existenční pozici, za protektorátu by mu hrozilo, že bude zastřelen. Je to tedy mnohem vypjatější a dramatičtější období, na kterém lze mnohem přímočařeji vyjádřit myšlenku, že osobní život každého z nás (např. osudovou lásku) zásadně ovlivňují naše postoje k životu veřejnému (za protektorátu k fašismu či nacismu, v době pozdější ke komunismu apod.) a jak ´nenápadně´ je osobní život každého z nás těmito faktory ovlivňován,“ doplňuje spoluautor scénáře Robert Geisler.

„V našem filmu nikoho nesoudíme a snažíme se ukázat život té doby zevnitř, pohledem lidí, kteří ji žili. Někteří přežili, jiní ne,“ uzavírá třetí ze spoluautorů Benjamin Tuček.

Neotřelé zpracování

Až potud by se dalo říct - nic nového pod sluncem. Období protektorátu již častokrát posloužilo jako pozadí pro dramatické příběhy a nutnost hrdinů zaujmout rozhodující postoj byla už také mnohokrát zfilmována. Co dělá Protektora filmem dobrým až výborným, je jeho zpracování, v němž všechny složky vytvářejí dokonalou, vyváženou a nakonec napínavou stavbu. Základem je dobrý scénář, který je v dialogu velmi úsporný, ale přesný, poměrně banální situace jsou kladeny tak, že nenápadně skládají přirozenou a promyšleně gradující dramatickou linku. Kvalitní herecké výkony přesně vybraných herců úspornými výrazovými prostředky vytvářejí vnitřní napětí a nenápadně, leč přesně odkrývají divákovi vnitřní rozpory a problémy postav. To vše podtrhuje skvostný střih, který filmu dodává rytmus a gradaci. V neposlední řadě pak celkový dobrý výsledek podtrhuje hudba, která je kompilací dobových šlágrů, ale v autorském tvůrčím nasazení. Nelze pominout ani opět nenápadnou, ale přesnou kameru, kostýmy i dokonale zvládnuté scénické dobové reálie.

To vše je složeno do kvalitního a působivého celku, který v sobě obsahuje všechny potřebné atributy současného filmu a zároveň vypovídá příběh s obrovským přesahem, aniž by upadal do patosu či si vypomáhal osvědčenými klišé. Nepředpojatý divák, který se nenechá odradit tím, že se děj odehrává za protektorátu, tak odchází z kina, přes závažnost námětu, s pocitem uspokojení, jež se dostavuje po zhlédnutí výborného filmu.

Protektor:

Režie - Marek Najbrt. Scénář - Marek Najbrt, Robert Geisler, Benjamin Tuček. Kamera - Miloslav Holman. Architekt - Ondřej Nekvasil. Kostýmy - Andrea Králová. Make-up - Lukáš Král. Hudba - Midi Lidi. Střih - Pavel Hrdlička.

Hrají: Jana Plodková, Marek Daniel, Klára Melíšková, Tomáš Měcháček, Richard Stanke, Jan Budař, Jiří Ornest, Sandra Nováková, Martin Myšička, Simon Schwarz a další. V kinech: od 24. září.